ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.3832.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 3832/2017-257
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce M. G. , zastoupeného JUDr. Milošem Slabým, advokátem se sídlem v Mohelnici, Nádražní č. 381/9, proti žalovanému J. D. , zastoupenému JUDr. Petrem Grobelným, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída č. 936/21, o náhradu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 85 C 156/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. května 2017 č. j. 16 Co 191/2016-222, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 5. 2017 č. j. 16 Co 191/2016-222 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť hlediska, z nichž odvolací soud vycházel při výpočtu pravděpodobného výdělku žalobce podle ustanovení §355 odst. 2 zákoníku práce, jsou v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011 sp. zn. 21 Cdo 4690/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2015 sp. zn. 21 Cdo 3445/2013 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2016 sp. zn. 21 Cdo 4325/2014, ze kterých jednoznačně vyplývá, že ustanovení §355 odst. 2 zákoníku práce patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností). V souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2007 sp. zn. 21 Cdo 731/2006) je rovněž postup odvolacího soudu, který vyslechl svědky D. D., J. G. a M. K., poté, co došel k závěru, že soud prvního stupně pochybil, když založil skutkový závěr (určující pro právní posouzení věci samé) pouze na protokolech o výpovědích uvedených svědků z jiného řízení (listinné důkazy), ačkoliv žalovaný na jednání dne 28. 6. 2016 odkázal na své vyjádření ze dne 22. 2. 2016, v němž popřel pravdivost obsahu těchto výpovědí. Podle dovolacího soudu zároveň nejsou dány důvody pro to, aby výše uvedené rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Námitky, kterými žalovaný uplatnil jiný dovolací důvod než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., a ze kterých nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. (namítá-li, že odvolací soud nesprávně hodnotil výpověď svědků D., G. a K., a že nevzal v potaz výpověď syna žalobce), nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. září 2017
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu