ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.3899.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 3899/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce M. Š. , zastoupeného JUDr. Zdeňkou Doležílkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě – Nové Bělé, Ovesná č. 356/7, proti žalované OKD, a.s. , se sídlem v Karviné - Dolech, Stonavská č. 2179, IČO 268 63 154, zastoupené Mgr. Lucií Vávrovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Revoluční č. 724/7, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 138/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. června 2016 č.j. 16 Co 85/2016-204, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22.6.2016 č.j. 16 Co 85/2016-204 není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce podstatné změny poměrů poškozeného, v důsledku níž se zaměstnavatel může úspěšně domáhat zrušení povinnosti platit poškozenému náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti srov. např. rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 30.11.1978 sp. zn. 5 Cz 54/78, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 29, roč. 1980; k možnosti zaměstnavatele domáhat se změny svých povinností, jestliže zhoršení zdravotního stavu není v příčinné souvislosti s utrpěným pracovním úrazem poškozeného a samo o sobě mu znemožňuje výkon práce, kterou konal před vznikem škody srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12.3.2002 sp. zn. 21 Cdo 227/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 47, roč. 2003, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11.2.1999 sp. zn. 21 Cdo 376/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35, roč. 2000, dle něhož zaměstnavatel nemůže odpovídat za ztrátu na výdělku, která by byla vznikla, i kdyby následků pracovního úrazu nebylo) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V části dovolání žalobce uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. (zpochybňuje-li skutkové zjištění, které bylo pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující - tj., že z důvodu zhoršení zdravotního stavu žalobce z „obecných příčin“ došlo ke změně poměrů a žalobci tak nenáleží náhrada za ztrátu na výdělku; polemizuje-li s tím, ke kterým znaleckým závěrům odvolací soud při posuzování vztahu příčiny a následku přihlížel a je přesvědčen, že by mu měl zůstat „zachován nárok na náhradu za ztrátu na výdělku alespoň v nižší výši, která odpovídá míře, v jaké následky pracovního úrazu i nadále omezují jeho pracovní schopnost“), a proto dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věty druhé o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. září 2017
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu