ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.453.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 453/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce T. K. , zastoupeného JUDr. Jaroslavem Škubalem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jáchymova č. 26/2, proti žalované EC Financial Services, a.s. , se sídlem v Praze 3, Koněvova č. 2660/141, IČO 242 43 744, zastoupené JUDr. Věrou Bognárovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Kořenského č. 1055/1, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 20 C 92/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. září 2016 č.j. 62 Co 184/2016-171, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Věry Bognárové, advokátky se sídlem v Praze 5, Kořenského č. 1055/1.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21.9.2016 č. j. 62 Co 184/2016-171, není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [ke splnění předpokladů pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm. c) zák. práce, zejména k otázce nadbytečnosti zaměstnance a příčinné souvislosti mezi nadbytečností zaměstnance a rozhodnutím zaměstnavatele o organizační změně, a k výběru zaměstnance, který je nadbytečným, srov. při dřívější obdobné právní úpravě například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 22.2.1968 sp. zn. 6 Cz 215/67, uveřejněný pod č. 57 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1968, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.8.1998 sp. zn. 2 Cdon 1130/97, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 11, roč. 1999, str. 374, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.4.2004 sp. zn. 21 Cdo 2204/2003, uveřejněný pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26.9.2012 sp. zn. 21 Cdo 1520/2011, uveřejněného pod č. 24 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013, k významu pohnutky pro právní jednání a pro rozvázání pracovního poměru potom srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.11.2015 sp. zn. 21 Cdo 1494/2014, k významu motivu či pohnutky, tj. vzdálenějších předpokladů a představ, z nichž jednající vychází, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.9.2016 sp. zn. 21 Cdo 2637/2015, k povaze pohnutky a k jejímu významu pro právní jednání srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.8.2015 sp. zn. 21 Cdo 4127/2014, též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2.3.2006 sp. zn. 21 Cdo 1074/2005 nebo rozsudek ze dne 11.12.2007 sp. zn. 21 Cdo 214/2007] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V části, v níž žalobce v dovolání uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. (nesouhlasí-li s hodnocením důkazů a se skutkovými zjištěními, na nichž odvolací soud založil své právní posouzení věci), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. dubna 2017
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu