ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.474.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 474/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy v právní věci zástavní věřitelky České spořitelny, a. s. se sídlem v Praze 4, Olbrachtova č. 1929/62, IČO 45244782, zastoupené JUDr. MUDr. Martinem Kalistou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Panská č. 892/1, proti zástavní dlužnici Mgr. M. P. , zastoupené JUDr. Martinem Soukupem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Římská č. 2575/31a, o soudní prodej zástavy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 8 C 145/2015, o dovolání zástavní dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2016, č. j. 21 Co 273/2016-94, takto:
I. Dovolání zástavní dlužnice se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání zástavní dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2016, č. j. 21 Co 273/2016-94, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k řízení o soudním prodeji zástavy jako první fáze soudního prodeje zástavy, kdy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem, jiné (další) skutečnosti nejsou v tomto řízení významné, uvedené rozhodné skutečnosti současně nemusí být v řízení o soudním prodeji zástavy prokázány (postaveny najisto); pro nařízení prodeje zástavy postačuje, budou-li listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy jeví-li se z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné, srov. (při obsahově shodné dřívější právní úpravě) např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, které bylo uveřejněno pod č. 37/2005 Sbírky soudních rozhodnutích a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2939/2004, který byl uveřejněn pod č. 70/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3973/2009 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3127/2012, ke zřízení zástavního práva k zajištění pohledávky, která má vzniknout teprve v budoucnu, srov. právní názory vyjádřené např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2217/2003, který byl uveřejněn pod č. 110/2004 v časopise Soudní judikatura, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2005, sp. zn. 29 Odo 1015/2003, který byl uveřejněn pod č. 15/2006 v časopise Soudní judikatura] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
V části, v níž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. [zpochybňuje-li skutkové závěry, z nichž odvolací soud vycházel při posuzování podmínek pro nařízení soudního prodeje zástavy, a předestírá-li vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci], v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání zástavní dlužnice podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
K návrhu zástavní věřitelky na změnu v účastnících řízení dovolací soud nemohl přihlížet (srov. §243b o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. května 2017
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu