ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.4918.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 4918/2016-98
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny, v právní věci manželky Z. Ch. , zastoupené JUDr. Olgou Vaňkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí č. 559/28, a manžela S. Ch. , zastoupeného JUDr. Pavlem Fidlerem, advokátem se sídlem v Praze 6, Thurnova č. 3, o rozvod manželství, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 67 C 191/2015, o dovolání manžela proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. července 2016 č. j. 14 Co 268/2016-74, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 31. 5. 2016 č. j. 67 C 191/2015-70 se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 31. 5. 2016 č. j. 67 C 191/2015-70 osvobodil manžela od placení soudních poplatků ve výši 75 % a neustanovil mu zástupce z řad advokátů. Na základě zjištěných majetkových poměrů manžela rozhodl soud o částečném osvobození od soudních poplatků, když přihlédl k jeho majetkovým poměrům a tomu, že se manžel dostal do tíživé situace neplněním svých soukromoprávních závazků. Zástupce manželovi soud neustanovil, neboť sice byla splněna první podmínka pro ustanovení zástupce, a to osvobození od placení soudních poplatků, soud však nepovažoval za splněnou podmínku nezbytné nutnosti ustanovení advokáta, jelikož předmětem řízení byl rozvod manželství, který není právně složitou věcí.
Odvolací soud usnesením ze dne 15. 7. 2016 č. j. 14 Co 268/2016-74 potvrdil napadené rozhodnutí jako správné, když konstatoval, že rozvod není právně složitá věc a dále přihlédl k vysokoškolskému vzdělání manžela a dospěl tak k závěru, že manželovi není nutné ustanovovat zástupce k ochraně jeho zájmů v řízení. Pro plné osvobození od placení soudních poplatků soud neshledal dostatečně zvlášť závažné důvody.
Manžel napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, ve kterém se domáhá ustanovení zástupce z řad advokátů a osvobození od placení soudních poplatků v celém rozsahu. Dovolatel má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015 sp. zn. 22 Cdo 2662/2015 a dále poukazuje na své právo na právní pomoc ve smyslu čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Jedná se podle něj o emočně náročný spor, protistrana je právně zastoupena, navíc se podle něj nejedná o právně
jednoduchou věc. Dále dovolatel namítá, že nemá právnické vzdělání a že je vysokého věku, rovněž poukazuje na to, že mu v jiném řízení byl ustanoven zástupce.
Manželka ve svém vyjádření k dovolání manžela vyjadřuje souhlas se závěry odvolacího soudu. Dále uvádí, že zaplacení soudního poplatku není pro manžela likvidační, ustanovení advokáta považuje za nadbytečné a závěrem upozorňuje na nerespektování soudních výzev ze strany manžela.
Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 15. 7. 2016 a řízení bylo zahájeno dne 1. 6. 2015, Nejvyšší soud jako soud dovolací (dále též „dovolací soud“) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř. Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Dovolání je přípustné, protože se odvolací při aplikaci ustanovení §30 o. s. ř. odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Po přezkoumání napadeného usnesení ve smyslu §242 o. s. ř., které Nejvyšší soud provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání je i důvodné.
Podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle ustanovení §30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.
Podle ustanovení §30 odst. 2 o. s. ř. vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v ustanovení §30 odst. 1 o. s. ř. zástupce z řad advokátů.
Pro závěr, zda jsou u účastníka splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (jako jedné z podmínek pro ustanovení zástupce podle §30 odst. 1 o. s. ř.) jsou významná hlediska uvedená v ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř., na základě nichž soud rozhoduje o žádosti účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků. Těmito hledisky jsou, zda nejde o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva a poměry účastníka.
Poměry účastníka, který je fyzickou osobou, odůvodňují osvobození od soudních poplatků tehdy, jestliže vzhledem ke stavu svého jmění (majetku a dluhů) není schopen platit náklady řízení, aniž by tím ohrozil vlastní výživu (v rozsahu odpovídajícím zejména jeho potřebám a zdravotnímu stavu) a výživu osob, k nimž má nebo k nimž převzal vyživovací povinnost. Při posuzování poměrů takového účastníka samozřejmě nelze brát v úvahu veškerý jeho majetek; podstatné jsou příjmy z výdělečné nebo jiné činnosti účastníka, výnosy jeho majetku a další jeho disponibilní peněžní prostředky (včetně možnosti si je opatřit prací nebo jiným zákonným způsobem) a zásadně se nepožaduje, aby (pouze v zájmu zaplacení nákladů řízení) účastník zpeněžoval (samozřejmě, nejde-li o obchodování vyplývající z podnikatelské činnosti účastníka) své movité nebo nemovité věci nebo jiný majetek. Všechny okolnosti, které jsou významné pro posouzení jeho poměrů, je účastník povinen soudu věrohodně doložit. Účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení.
Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, soud promítne do úvahy, zda účastník, který je fyzickou osobou (člověkem), je schopen ze svých příjmů a dalších disponibilních peněžních prostředků uhrazovat soudní poplatky a platit ostatní náklady řízení, zejména náklady spojené s právní pomocí, která by mu byla poskytována od počátku řízení až do jeho skončení, a s placením záloh na důkazy, které navrhl nebo které soud nařídil o skutečnostech jím uvedených anebo v jeho zájmu. Jestliže to poměry (nedostatek disponibilních peněžních prostředků) žádajícího účastníka nedovolují, je soud povinen mu přiznat odpovídající osvobození od soudních poplatků (zcela, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony) – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014 sp. zn. 21 Cdo 1940/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013 sp. zn. 29 Cdo 1301/2013 uveřejněné pod 99 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013 sp. zn. 30 Cdo 2643/2013.
Nepovažoval-li odvolací soud za splněnou podmínku nezbytnosti právního zastoupení k ochraně zájmů manžela, (s ohledem na vysokoškolské vzdělání manžela a na povahu sporu, který není podle soudu právně složitý), je třeba uvést, že v souvislosti s naplněním podmínky nezbytnosti by se soud měl individuálně, s ohledem na veškeré okolnosti případu, zabývat povahou řízení, zdali je věc skutkově a právně jednoduchá, a osobními předpoklady žadatele, zdali je schopen se sám efektivně bránit, a teprve následně vyvodit, zda je v konkrétní věci zastoupení účastníka podle §30 o. s. ř. nezbytné k ochraně jeho práv a oprávněných zájmů.
Ve vztahu k osobním předpokladům žadatele Nejvyšší soud v usnesení ze dne 6. 10. 2015 sp. zn. 22 Cdo 2662/2015 uvedl, že při zkoumání osoby žadatele rozhodují jeho osobní předpoklady, především vzdělání, profese, znalosti a zkušenosti účastníka řízení či jeho schopnosti vést spor a v řízení argumentovat. Je tedy třeba posoudit, zdali je žadatel
schopen i s ohledem na své osobní předpoklady za případné poučovací povinnosti ze strany soudu se v řízení sám efektivně bránit. Efektivní obrana však nepředpokládá jen orientaci (či znalost) v právu hmotném, nýbrž i v právu procesním. Při posouzení osobních předpokladů je možné vyjít z obsahu a kvality jednotlivých podání účastníka. Kvalitu jednotlivých podání ovšem nelze přeceňovat, a to zvláště za situace, kdy je z okolností zjevné, že účastníkovi řízení bylo podání vyhotoveno jinou osobou znalou práva, která však v řízení nevystupuje. Dále je možné vyjít z toho, jak účastník v řízení vystupuje. Je-li z dosavadního průběhu řízení zřejmé, že účastník v civilním soudním řízení není schopen odpovídajícím způsobem vystupovat (například účastník činí opakovaně vadná podání, je třeba účastníka opakovaně poučovat apod.), je namístě mu ustanovit zástupce. Mimo výše uvedené by měl soud při zkoumání nezbytnosti zastoupení zohlednit i tu okolnost, zda je druhá strana řízení sama právně vzdělána či zastoupena právně vzdělanou osobou.
V posuzovaném případě vycházel odvolací soud při posuzování osobních předpokladů manžela z jeho vysokoškolského vzdělání (ačkoli neprávnického) a dospěl k závěru, že ustanovení zástupce není nezbytně nutné k ochraně jeho práv. Uvedený závěr přehlíží, že i když má účastník vysokoškolské vzdělání, neznamená tato skutečnost sama o sobě, že ustanovení zástupce účastníku není nezbytně nutné. Takovéto zhodnocení osobních předpokladů žadatele pro neustanovení zástupce není dostatečné, protože nezohledňuje ostatní kritéria rozhodná pro posouzení osobních předpokladů manžela. Naopak je zapotřebí akcentovat vysoký věk manžela, který může mít vliv na jeho schopnost bránit své zájmy v řízení sám, stejně tak je důležité vzít v potaz kvalitu podání manžela. Za správný nelze považovat ani názor odvolacího soudu, že samotná povaha řízení o rozvod manželství je natolik jednoduchá, že nevyžaduje zastoupení otce. Zda ochrana zájmů účastníka, který nemá právnické vzdělání, vyžaduje ustanovení zástupce z řad advokátů, musí soud posoudit vždy v poměrech konkrétní věci, přičemž okolnost, že jde typově o řízení o rozvod manželství, není rozhodující (srov. čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy od počátku řízení). Ochrana zájmů účastníka – bez ohledu na to, zda jde o řízení sporné, nesporné, exekuční či jiné řízení upravené v zákoně o zvláštních řízeních soudních – bude vyžadovat ustanovení zástupce z řad advokátů zejména v případech, kdy nepůjde o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2015 sp. zn. 21 Cdo 4529/2015, uveřejněné pod 109 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2016). Otázkou, kdy jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, se Nejvyšší soud zabýval např. v již citovaném usnesení ze dne 26. 2. 2014 sp. zn. 21 Cdo 987/2013.
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu není správné; protože nejsou podmínky pro jeho změnu, Nejvyšší soud jej zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný pro odvolací soud i soud prvního stupně.
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť v řízení se dále pokračuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. srpna 2017
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu