ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.4981.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 4981/2016-129
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph. D., v právní věci žalobkyně L. P. , zastoupené JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poděbradova č. 1243/7, za účasti L. P. , zastoupeného Mgr. Bohumilem Petrů, advokátem se sídlem v Praze 5, Pavla Švandy ze Semčic č. 850/7, o zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí vkladem, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 20/2015, o dovolání účastníka L.P.. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. března 2016, č. j. 4 Co 241/2015 – 70, takto:
Rozsudek vrchního soudu se zrušuje a věc se vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala dne 23. 1. 2015 u Katastrálního úřadu pro S. k., katastrální pracoviště P., návrh na povolení vkladu vlastnického práva k bytové jednotce nacházející se ve třetí nadzemním podlaží v budově - obytném domě po staveném na pozemku - zastavěná plocha a nádvoří, včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a zastavěného pozemku a k pozemku - orná půda, o velikosti ideálních 6109/148715 vzhledem k celku, v k. ú. K. u V. P., včetně všech součástí a příslušenství, a dále ke spoluvlastnickému podílu o velikosti 1/12 jednotky vzhledem k celku nebytového prostoru - garáže nacházející se v prvním podzemním podlaží v budově, postavené na pozemku - zastavěná plocha a nádvoří, včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a zastavěného pozemku a pozemku - orná půda, o velikosti 19680/148715 vzhledem k celku, v katastrálním území K. u V. P., jak je vše zapsáno na LV pro katastrální území K. u V. P., obec V. P. u Katastrálního úřadu pro S. k., katastrální pracoviště P., a to na základě dohody o vypořádáni společného jmění manželů ze dne 29. 3. 2012.
Katastrální úřad pro S. k., Katastrální pracoviště P. rozhodnutím ze dne 16. 3. 2015, č. j. V-1073/2015-210, návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí zamítl. Dospěl k závěru, že navrhovanému vkladu je na překážku skutečnost, že smlouva, která byla k návrhu na vklad předložena, „nebyla k okamžiku podání návrhu na vklad účinná, přičemž platnost smlouvy katastrální úřad nezpochybňuje“. Účinnost „dohody o vypořádání společného jmění manželů“ (správně Smlouvy upravující pro dobu po rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů a práva a povinnosti společného bydlení) ze dne 29. 3. 2012 (dále též jen „Dohoda“) je totiž vázána ve smyslu článku IX. Dohody na podmínku, že manželství bude rozvedeno podle ustanovení §24a zákona o rodině (nyní §757 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále též jen „obč. zák.“). Vzhledem k tomu, že manželství nebylo rozvedeno smírným rozvodem (podle ustanovení §757 obč. zák.), nenabyla ani Dohoda o vypořádání majetku své účinnosti.
Žalobou podanou u Krajského soudu v Praze dne 10. 4. 2015 se žalobkyně domáhala, aby „podle dohody o vypořádání společného jmění manželů uzavřené dne 29. 3. 2012 mezi žalobkyní a jejím manželem L. P. byl povolen vklad výlučného vlastnického práva žalobkyně k jednotce bytové jednotky v budově - bytovém domě, postaveném na pozemku, včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a zastavěném pozemku a na pozemku o velikosti id. 6109/148715, a dále spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/12 jednotky číslo - garáž v budově, postavené na pozemku, včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a zastavěném pozemku a pozemku o velikosti id. 19680/148715 v katastrálním území K. u V. P. zapsaná na listu vlastnickém pro toto k. ú. a tím bylo nahrazeno rozhodnutí Katastrálního úřadu pro S. k., Katastrální pracoviště P.ze dne 16. 3. 2015, č. j. V - 1073 - 2015/210“. Žalobu odůvodnila zejména tím, že s účastníkem řízení uzavřeli dne 29. 3. 2012 dohodu o vypořádání společného jmění manželů (dále též jen „SJM“), na základě které se měla žalobkyně stát výlučným vlastníkem uvedených nemovitostí. Katastrální úřad však návrh na vklad podle dohody ze dne 29. 3. 2012 zamítl s odůvodněním, že obsah dohody neodůvodňuje navržený vklad, neboť je neúčinná. Žalobkyně má za to, že argumentace úřadu není správná, neboť dohoda byla uzavírána podle ustanovení §24a zákona č. 94/1963 Sb., o rodině (dále též jen „zákon o rodině“), návrh na rozvod manželství žalobkyně a účastníka byl podán za účinnosti uvedeného právního předpisu a z rozhodnutí o rozvodu manželství Okresního soudu Praha - západ ze dne 13. 6. 2014, č. j. 8 C 87/2012 – 59, nevyplývá, že by rozvod probíhal jako sporný. Dohoda by dále měla být vykládána podle svého obsahu a je třeba na ní hledět v intencích ustanovení §757 odst. 1 písm. c), odst. 2 obč. zák.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 10. 2015, č. j. 37 C 20/2015-45, „žalobu na zrušení rozhodnutí Katastrálního úřadu pro S. k., katastrální pracoviště P. ze dne 16. 3. 2015, č. j. V-1073/2015-210, a na nahrazení tohoto rozhodnutí rozhodnutím soudu, kterým by byl povolen vklad dle dohody o vypořádání společného jmění manželů ze dne 29. 3. 2012 mezi žalobkyní a L. P. ve vztahu k bytové jednotce v budově - bytovém domě postaveném na pozemku, včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a zastavěném pozemku a na pozemku o velikosti ideálních 6109/148715, a dále ohledně spoluvlastnického podílu o velikosti 1/12 jednotky - garáž v budově, postavené na pozemku včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a zastavěnému pozemku a pozemku o velikosti 19680/148715 v Katastrálním území K. u V. P., zapsána na listu vlastnictví pro Katastrální území K. u V. P.“ zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vyšel z toho, že účastníci byli ke dni 1. 1. 2014 „bezpochyby“ zapsáni jako vlastníci nemovitostí, že je „nepochybné“, že nemovitosti byly součástí společného jmění účastníků jakožto manželů, že jejichž manželství bylo rozvedeno a rozsudek nabyl právní moci dne 27. 6. 2014 a že žalobkyně a účastník se dohodou smluvili, že se výlučným vlastníkem nemovitostí stane žalobkyně. Dohoda však byla uzavírána (podle výslovného ujednání účastníků obsaženého v jejím čl. IX) s tím, že se stane účinnou pouze v případě nabytí právní moci rozsudku o rozvodu jejich manželství podle ustanovení §24a zákona o rodině. Splnění uvedené podmínky však nikdy nenastalo. Ustanovení §24a zákona o rodině, stejně jako ustanovení §757 odst. 1 obč. zák. (podle kterého „by bylo třeba“ v současnosti posuzovat dohodu účastníků i podmínky pro nespornost rozvodu jejich manželství) výslovně stanoví, že podle uvedených ustanovení lze postupovat jedině tehdy, když se manželé dohodnou na úpravě poměrů jejich nezletilých dětí pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválí. V nyní souzeném případě ale k dohodě mezi žalobkyní a účastníkem, jakožto rodiči, zjevně nedošlo, když bylo nutno z úřední povinnosti zahájit řízení o styku dětí s účastníkem, a co do posouzení otázky výchovy bylo prováděno i znalecké zkoumání. I z rozsudku o rozvodu manželství plyne, že nebylo postupováno podle §757 obč. zák. Katastrální úřad tak postupoval zcela správně a v souladu se zákonem.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 3. 2016, č. j. 4 Co 241/2015 – 70, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se „na základě Smlouvy upravující pro dobu po rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů a práva a povinnosti společného bydlení ze dne 29. 3. 2012 uzavřené mezi L. P. a L. P., povoluje vklad vlastnického práva žalobkyně k bytové jednotce nacházející se ve třetí nadzemním podlaží v budově - obytném domě postaveném na pozemku - zastavěná plocha a nádvoří, včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a zastavěného pozemku a k pozemku - orná půda, o velikosti ideálních 6109/148715 vzhledem k celku, v k. ú. K. u V. P., včetně všech součástí a příslušenství, a dále ke spoluvlastnickému podílu o velikosti 1/12 jednotky vzhledem k celku nebytového prostoru - garáže nacházející se v prvním podzemním podlaží v budově, postavené na pozemku - zastavěná plocha a nádvoří, včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a zastavěného pozemku a pozemku - orná půda, o velikosti 19680/148715 vzhledem k celku, v katastrálním území K. u V. P., jak je vše zapsáno na LV pro katastrální území K. u V. P., obec V. P. u Katastrálního úřadu pro S. k., Katastrální pracoviště P.“, a že se „tímto výrokem zcela nahrazuje rozhodnutí Katastrálního úřadu pro S. k., Katastrální pracoviště P.ze dne 16. 3. 2015, č. j. V - 1073/2015-210“; zároveň rozhodl, že účastník je povinen uhradit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 11.228 Kč a na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 10.228 Kč, oboje k rukám advokáta JUDr. Radka Hudečka. Okolnost, že návrh na rozvod manželství, který podal účastník, jako smluvní strana Dohody, nebyl odůvodněn souladu s původním záměrem tak, že je požadován tzv. nesporný rozvod, a že následně rozvodový soud návrh takto posuzoval, není podle názoru odvolacího soudu směrodatná pro úvahu o správnosti listiny, na jejímž základě měl být proveden vklad vlastnického práva k nemovitostem. Je totiž jen na vůli každého účastníka řízení, jak svou žalobu podá či jak ji odůvodní, přičemž nelze á priori dovozovat, že žaloba bude podána v souladu s původní dohodou. V projednávané věci účastník návrh na rozvod podaný v roce 2012 odůvodnil vznikem neshod mezi manžely, které jej vedly ke stanovisku, že tzv. smírný rozvod není možný. Nastala-li taková situace po uzavření Dohody a před podáním návrhu na rozvod, nelze než vzít toto stanovisko účastníka na vědomí. Nelze však z tohoto holého faktu dovozovat jakékoliv závěry o neplatnosti, resp. neúčinnosti Dohody s ohledem na její čl. IX., z toho pohledu, že tímto článkem je účinnost Dohody vázána na provedení rozvodu postupem podle ustanovení §24a zákona o rodině, tedy smírnou cestou. Pro úvahu o důvodnosti návrhu na projednávaný vklad je směrodatný obsah Dohody, nikoliv okolnosti zahájení a průběhu dalších řízení, které spočívají v nesporném oprávnění každého subjektu činit právní úkony dle svého mínění. Dohodu, na jejímž základě měl být proveden navrhovaný vklad, je třeba považovat za platnou a účinnou, bez ohledu na způsob ujednání o její účinnosti; to za stavu, kdy nabytí účinností Dohody bylo ovlivněno jednostranným jednáním jednoho z účastníků Dohody (rozporným s původně proklamovaným záměrem a s prohlášením o stavu manželství, z něhož vyplýval záměr dosáhnout rozvodu smírnou cestou), aniž by druhý účastník mohl toto jednání jakkoliv ovlivnit, či dopředu vyloučit. Opačný závěr by znamenal porušení zásady rovnosti účastníků Dohody a zásady „pacta sunt servanda“ (smlouvy mají být dodržovány). Katastrální úřad překročil rozsah svého oprávnění při zkoumání listiny, na jejímž základě měl být proveden navrhovaný vklad, co do náležitostí listiny, jejího obsahu a formy a oprávnění účastníka k nakládání s předmětem vkladu a návaznosti na dosavadní zápisy v katastru, a to z pohledu ustanovení §17 odst. 1 písm. a), b), c), d) a g) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon). V případě předmětného návrhu měl tedy katastrální úřad postupovat podle §18 odst. 1 stejného zákona a navrhovaný vklad povolit, byť druhý účastník vkladového řízení ve vyjádření podaném v návaznosti na postupu katastrálního úřadu podle §16 téhož zákona, s provedením vkladu projevil nesouhlas s poukazem na průběh řízení o rozvodu manželství a řízení o úpravě poměrů k nezletilým dětem.
V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu účastník L. P., nesouhlasí s názorem, že smlouvu, na jejímž základě měl být proveden navrhovaný vklad, je třeba považovat za platnou a účinnou, bez ohledu na způsob ujednání o její účinnosti. Dohoda ze dne 29. 3. 2012 byla uzavírána za účelem postupu v rozvodovém řízení podle §24a zákona o rodině, a to pouze a jedině pro případ, že v řízení o rozvod bude postupováno právě podle ustanovení §24a zákona o rodině. Aby podle takto uzavřené dohody o vypořádání SJM nastaly i předvídané účinky, včetně přechodu vlastnického práva, bylo nutné, aby následný rozvod manželství skutečně proběhl v režimu citovaným ustanovením předvídaném. Tato skutečnost přitom musela být zřejmá i ze samotného rozsudku o rozvodu manželství, musela tedy být uvedena v odůvodnění takového rozhodnutí. Byla-li sice platně uzavřena dohoda o vypořádání SJM, ale následně buď k rozvodu manželství nedošlo, nebo k rozvodu došlo, ale nikoliv podle ustanovení §24a zákona o rodině, nýbrž postupem tzv. „klasického sporného rozvodu“ podle ustanovení §24 zákona o rodině, nenabyla taková dohoda o vypořádání SJM vůbec účinnosti a k vypořádání SJM podle ní tak bez dalšího nedošlo. Nesouhlasí ani s tím, že by byly splněny ostatní předpoklady pro tzv. „smírný rozvod“ (kromě samotného návrhu na rozvod manželství smírnou cestou, který byl podán jako návrh na rozvod sporný), že pro úvahu o důvodnosti návrhu na vklad do katastru nemovitostí je směrodatný obsah smlouvy, nikoliv okolnosti zahájení a průběh dalších řízení, a že by Katastrální úřad pro S. k., Katastrální pracoviště P. před vydáním zamítavého rozhodnutí o vkladu vlastnického práva podle Dohody překročil rozsah svého oprávnění při zkoumání listiny, na jejímž základě měl být proveden navrhovaný vklad. Účastník L. P., navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a aby věc vrátil Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla, aby dovolání bylo buď odmítnuto, nebo zamítnuto, neboť rozsudek odvolacího soudu považuje za správný.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017, neboť rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno přede dnem 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle §237 o. s. ř., neboť napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky podmínek vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez jednání (§243a odst. 1, věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době (vzhledem k datu, kdy byla Smlouva upravující pro dobu po rozvodu manželství vypořádání vzájemných majetkových vztahů a práva a povinnosti společného bydlení uzavřena) posuzovat podle zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění do 31. 5. 2015, tedy do dne než nabyl účinnosti zákon č. 86/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále též jen „katastrální zákon“), a podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (srov. §3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) – dále též jen „o. z.“.
Podle ustanovení §17 odst. 1 katastrálního zákona ve vkladovém řízení katastrální úřad zkoumá u vkladové listiny, která je soukromou listinou, zda
a) splňuje náležitosti listiny pro zápis do katastru,
b) její obsah odůvodňuje navrhovaný vklad,
c) právní jednání je učiněno v předepsané formě,
d) účastník vkladového řízení není omezen právními předpisy v oprávnění nakládat s nemovitostí,
e) k právnímu jednání účastníka vkladového řízení byl udělen souhlas podle jiného právního předpisu,
f) z obsahu listiny a z jeho porovnání s dosavadními zápisy v katastru není patrný důvod, pro který by bylo právní jednání neplatné, zejména zda z dosavadních zápisů v katastru nevyplývá, že účastníci vkladového řízení nejsou oprávněni nakládat s předmětem právního jednání, nejsou omezeni rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu veřejné moci ve smluvní volnosti týkající se věci, která je předmětem právního jednání,
g) navrhovaný vklad navazuje na dosavadní zápisy v katastru; z tohoto hlediska není na překážku povolení vkladu, pokud logickou mezeru mezi zápisem v katastru a navrhovaným vkladem podle vkladové listiny navrhovatel doloží současně s návrhem na vklad listinami, které návaznost vkladové listiny na dosavadní zápisy v katastru doplní; tyto listiny však musí mít náležitosti vkladových listin.
Věc zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí vkladem (vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti) je právní věcí, která vyplývá z občanskoprávních vztahů a o níž podle zákona rozhoduje správní orgán – katastrální úřad (srov. §12 katastrálního zákona). Jestliže jsou podmínky pro povolení vkladu splněny, katastrální úřad vklad povolí, nejdříve však po uplynutí lhůty 20 dnů ode dne odeslání informace podle §16 odst. 1. V opačném případě, nebo i tehdy, ztratil-li návrh před rozhodnutím o povolení vkladu své právní účinky, návrh zamítne (srov. §18 odst. 1 katastrálního zákona). Je-li rozhodnutím, kterým se vklad povoluje, zcela vyhověno návrhu na povolení vkladu, rozhodnutí se písemně nevyhotovuje. Záznamem ve spisu rozhodnutí o povolení vkladu práva nabývá právní moci (srov. §18 odst. 2 katastrálního zákona). Proti rozhodnutí, kterým se vklad povoluje, není přípustný žádný opravný prostředek, přezkumné řízení, obnova řízení ani žaloba podle ustanovení občanského soudního řádu o řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem (srov. §18 odst. 4 katastrálního zákona). Proti rozhodnutí o zamítnutí vkladu není přípustný žádný opravný prostředek, přezkumné řízení ani obnova řízení; přípustná je žaloba podle ustanovení občanského soudního řádu o řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, která musí být podána ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí (srov. §18 odst. 5 katastrálního zákona). Nabylo-li rozhodnutí katastrálního úřadu o zamítnutí vkladu právní moci, může být – jak vyplývá z ustanovení §244 odst. 1 o. s. ř. – tatáž věc zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí vkladem projednána na návrh (na základě žaloby podané podle ustanovení §246 o. s. ř.) v občanském soudním řízení způsobem a za podmínek uvedených v části páté občanského soudního řádu (§244 až §250l o. s. ř.).
Z uvedeného v první řadě vyplývá, že projednání věci soudem v řízení podle části páté občanského soudního řádu nepředstavuje způsob přezkoumání správnosti (zákonnosti) rozhodnutí správního orgánu obdobný správnímu soudnictví nebo rozhodování vycházející z bezvýslednosti řízení před správním orgánem. Podstata projednání a rozhodnutí téže věci (sporu nebo jiné právní věci), o níž bylo pravomocně rozhodnuto správním orgánem, v občanském soudním řízení spočívá v tom, že se účastníku řízení před správním orgánem, který vyčerpal v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky a který není spokojen s konečným rozhodnutím správního orgánu, umožňuje, aby - bez ohledu na překážku věci pravomocně rozsouzené vytvořenou pravomocným rozhodnutím správního orgánu - požadoval nové projednání sporu nebo jiné právní věci u soudu a nové rozhodnutí ve věci, dospěje-li soud k jiným závěrům než správní orgán. Nové projednání věci soudem tak navazuje na řízení před správním orgánem, aniž by bylo jeho výsledky vázáno, a předpokládá, že spor nebo jiná právní věc budou - v takovém rozsahu, v jakém o nich bylo před správním orgánem skončeno řízení - soudem definitivně uzavřeny a že nemohou být vráceny správnímu orgánu k dalšímu (novému) projednání a rozhodnutí (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1607/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3207/2014, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5046/2014).
Podle ustálené judikatury soudů (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. Cpjn 38/98, uveřejněné pod číslem 44/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 21 Cdo 4044/2010, který byl uveřejněn pod č. 15 v časopise Soudní judikatura, roč. 2013, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 21 Cdo 2580/2011) katastrální úřad v řízení ve věci povolení vkladu práva do katastru nemovitostí, a stejně tak i soud v řízení podle části páté občanského soudního řádu, zkoumá právní úkon (právní jednání), na jehož podkladě má být právo do katastru zapsáno, jen z hledisek taxativně vypočtených v ustanovení §17 odst. 1 katastrálního zákona (dříve §5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů), a že předmětem zkoumání katastrálního úřadu (a stejně tak i soudu v řízení podle části páté občanského soudního řádu) proto nejsou všechny aspekty platnosti posuzovaného právního úkonu, ale jen ty z nich, které jsou uvedeny v ustanovení §17 odst. 1 katastrálního zákona (dříve §5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů). Platnost právního úkonu, na základě kterého bylo v katastru nemovitostí zapsáno právo subjektu posuzovaného právního úkonu, katastrální úřad nezkoumá (srov. bod II. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000, Cpjn 38/98, uveřejněného pod číslem 44/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V projednávané věci se žalobkyně domáhá zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí vkladem podle Smlouvy upravující pro dobu po rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů a práva a povinnosti společného bydlení ze dne ze dne 29. 3. 2012., v jejímž bodě IX. větě první žalobkyně a účastník L. P. ujednali, že „tato smlouva nabývá platnosti dnem jejího podpisu oběma manžely P. a účinnosti dnem právní moci rozsudku o rozvodu jejich manželství podle ustanovení §24a zákona o rodině“.
Vztahem písemné smlouvy upravující pro dobu po rozvodu manželství vypořádání vzájemných majetkových vztahů a práva a povinnosti společného bydlení ve smyslu ustanovení §24a odst. 1 písm. a) zákona č. 94/1963 Sb., o rodině k zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí vkladem se Nejvyšší soud již zabýval (např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. 30 Cdo 2193/2005, uveřejněném pod číslem 87/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) s následujícími závěry. Zákon o rodině v §24a upravuje rozvod manželství způsobem sledujícím nekonfliktní uspořádání rozhodujících vzájemných vztahů mezi manžely po rozvodu. V oblasti vztahů majetkových požaduje (a tedy dovoluje) jejich smluvní uspořádání ještě před rozvodem manželství a připouští vypořádání i jiného majetku než ve společném jmění a podle jiných hledisek než ve smyslu zásad §149 odst. 2 o. z., aniž by tím zasahoval do zákonné úpravy podle §149 odst. 1, 2, 3 a §150 o. z. o vypořádání společného jmění manželů zaniklého po rozvodu ve smyslu §24 zákona o rodině. Uvažováno v těchto souvislostech, je smlouva o vypořádání vzájemných majetkových vztahů institutem zákona o rodině (§24a odst. 1 zákona o rodině) s dopadem do majetkových poměrů manželů po rozvodu, zvláštním zejména potud, že na rozdíl od vypořádání zaniklého společného jmění manželů předpokládá její uzavření před rozvodem, manželům dovoluje, aby v jejím rámci upravili do budoucna vzájemné majetkové vztahy v jiném rozsahu než vymezeném společným jměním manželů (§143 a násl. o. z.), přičemž předložení této smlouvy v písemné formě s ověřenými podpisy účastníků je jedním z předpokladů rozvodu podle §24a zákona o rodině. Ve vztahu k předložené smlouvě se soud omezí na její konstatování, aniž by posuzoval její věcnou správnost. Smlouva platí pouze v případech rozvodu, o kterém bylo rozhodnuto podle §24a zákona o rodině, neboť jen ve spojení s tímto způsobem rozvodu založeném na dohodě manželů je zákonem dovolena. K těmto závěrům se dovolací soud nadále hlásí a nevidí důvod na nich cokoli měnit.
Citované závěry aplikovány na projednávanou věc znamenají – bez ohledu na ujednání v bodu IX. Dohody – že nebylo-li manželství žalobkyně a účastníka rozvedeno podle ustanovení §24a zákona o rodině (dnes §757 obč. zák.), a tak tomu bylo v projednávané věci, nelze ani podle Smlouvy upravující pro dobu po rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů a práva a povinnosti společného bydlení ze dne 29. 3. 2012 provést zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí vkladem.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu (vycházející z jiného právního názoru) není správný. Protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud tento rozsudek zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu (Vrchnímu soudu v Praze) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1 a §243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. listopadu 2017
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu