ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.5004.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 5004/2017-419
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce O. N. , zastoupeného JUDr. Kateřinou Koberovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Panská č. 895/6, proti žalované ZÁKLADNÍ ŠKOLE A MATEŘSKÉ ŠKOLE CHLUM, okres Příbram , se sídlem v Chlumu č. 16, Nalžovice, IČO 71000461, zastoupené JUDr. Jaroslavem Kolářem, advokátem se sídlem v Dobříši, 28. října č. 661 , o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 8 C 136/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. března 2017, č. j. 23 Co 74/2017-357, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2017, č. j. 23 Co 74/2017-357, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. (dovolatelka namítá, že „soudy neprovedly důležité důkazy navržené žalovanou a tím porušily právo žalované na spravedlivý proces“, že „se přitom jednalo o důkazy, které byly způsobilé celou věc řádně objasnit“ a že „soudy měly provést všechny důkazy navržené žalovanou, především výslechy nezletilých dětí“), a dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Rozhodnutí odvolacího soudu je ostatně ve výkladu ustanovení §120 odst. 1, věta druhá o. s. ř. v souladu se zákonem i s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2000, sp. zn. 21 Cdo 2762/99, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1287/2002 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 1998, sp. zn. 21 Cdo 160/98, z nichž vyplývá, že je věcí soudu, které z navrhovaných důkazů budou provedeny, a že uvedené platí i v odvolacím řízení) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Namítá-li dovolatelka s poukazem na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 4. 1994, sp. zn. 6 Cdo 107/93, a na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 762/2001, a ze dne 7. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 408/2003, že se soudy odchýlily od ustálené judikatury, pak přehlíží, že soudy ve věcech, v nichž byla uvedená rozhodnutí vydána, vycházely z jiného skutkového stavu (skutkového děje), než který byl zjištěn v projednávané věci.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. prosince 2017
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu