ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.5323.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 5323/2017-602
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce P. Š., zastoupeného Mgr. Martinem Pechem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá č. 6, proti žalované Wheelabrator Czech, s.r.o., se sídlem v Příbrami, Za Balonkou č. 269, IČO 498 22 977, zastoupené JUDr. Jaroslavou Žákovou, advokátkou se sídlem v Příbrami, Komenského náměstí č. 289, o odškodnění pracovního úrazu, za účasti Kooperativy pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 655/21, IČO 471 16 617 jako vedlejšího účastníka na straně žalované, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 8 C 26/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. června 2017 č. j. 23 Co 377/2016-566, 23 Co 146/2017, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jaroslavy Žákové, advokátky se sídlem v Příbrami, Komenského náměstí č. 289.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2017 č. j. 23 Co 377/2016-566, 23 Co 146/2017 není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce, podle jakých hledisek má být pro účely zjištění pravděpodobného výdělku stanoven hrubý plat zaměstnance, který by zřejmě v rozhodném období dosáhl, srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.3.2016 sp. zn. 21 Cdo 4325/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.4.2011 sp. zn. 21 Cdo 4690/2009, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.11.2005 sp. zn. 21 Cdo 58/2005, který byl uveřejněn pod č. 35 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, z jejichž odůvodnění vyplývá, že ustanovení §355 odst. 2 zákoníku práce patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, že vzhledem k tomu, že jde o zjištění pravděpodobného výdělku z hrubého platu, který by zaměstnancem byl v rozhodném období „zřejmě dosažen“, soud tu přihlíží nejen k obvyklé výši jednotlivých složek platu zaměstnance, ale také k tomu, jakým způsobem byla v rozhodném období odměňována práce, kterou měl zaměstnanec konat, jaké měl podle platných právních předpisů pobírat „pohyblivé“ složky platu (odměny), jaké měl zaměstnavatel v rozhodném období prostředky pro poskytnutí odměn svým zaměstnancům apod., že v tímto způsobem vymezeném rámci se soudu současně ukládá přihlédnout rovněž k platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty a že zákon ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby zjištěný hrubý plat byl vskutku „pravděpodobný“, tedy takový, jaký by zaměstnanec zřejmě dosáhl, kdyby pracoval] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Nesouhlasí-li dovolatel se skutkovým závěrem odvolacího soudu, že u žalované nebyla pracovní pozice srovnatelná s pozicí, kterou zastával žalobce, uplatnil tím jiný dovolací důvod, než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř.; takové námitky nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o.s.ř.
K námitce žalobce, zda je soud oprávněn v souladu se čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky neaplikovat pro rozpornost se zákonem ustanovení nařízení vlády, srov. podrobněji kupříkladu nález Ústavního soudu ze dne 11.3.2003 sp. zn. I. ÚS 276/01, dle něhož je soudce při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovouto mezinárodní smlouvou je oprávněn posoudit sám.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 12. prosince 2017
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu