Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12.12.2017, sp. zn. 21 Cdo 5438/2017 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.5438.2017.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.5438.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 5438/2017-309 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce V. V. , proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu vnitra , se sídlem v Praze 7, Nad Štolou č. 936/3, IČO 000 07 064 a 2) E. K. , zastoupené Mgr. Petrem Vodehnalem, advokátem se sídlem v Praze 1, Havlíčkova č. 1680/13, o ochranu osobnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 10 C 449/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. února 2017 č.j. 22 Co 20/2017-217, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.): Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23.2.2017 č.j. 22 Co 20/2017-217 podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod (dovolatel zpochybňuje pouze skutková zjištění týkající se řádného projednání a posouzení stížnosti zaměstnance, a zpochybňuje dále správnost hodnocení důkazů odvolacím soudem), než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř., a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat. Nejvyšší soud České republiky posuzované dovolání odmítl také z důvodů, že neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Žalobce v dovolání pouze uvedl, že v dovolání napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném posouzení věci, která by měla být dovolacím soudem posouzena jinak, aniž by konkretizoval, od které své dosavadní judikatury by se měl dovolací soud odchýlit. Nejvyšší soud přitom ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o.s.ř., aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.7.2013 sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.8.2013 sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21.1.2014 sp. zn. I. ÚS 3524/13). Rovněž Ústavní soud potvrdil, že „[n]áležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou … v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést. Odmítnutí dovolání, které tyto požadavky nesplní, není formalismem, nýbrž logickým důsledkem nesplnění zákonem stanovených požadavků“ (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12.2.2015 sp. zn. II. ÚS 2716/13). Ústavní soud se dále k otázce náležitostí dovolání vyjádřil v usnesení ze dne 26.6.2014 sp. zn. III. ÚS 1675/14, kde přiléhavě vysvětlil účel povinnosti dovolatele uvést, v čem konkrétně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Účelem zavedení této povinnosti je podle Ústavního soudu „regulace vysokého počtu problematicky formulovaných dovolání a preventivní působení na advokáty potenciálních dovolatelů, aby se otázkou přípustnosti dovolání odpovídajícím způsobem zabývali. To mělo vést k tomu, že dovolání nakonec podáno nebude, neboť advokát při reflexi dosavadní judikatury Nejvyššího soudu sám zjistí, že dovolání rozumný smysl podávat nemá.“ Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání podle §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobcem v zákonné lhůtě odstraněny (§241b odst. 3 o.s.ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 12. prosince 2017 JUDr. Zdeněk Novotný předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/12/2017
Spisová značka:21 Cdo 5438/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.5438.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Ochrana osobnosti
Přípustnost dovolání
Dokazování
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
§243c odst. 1 věta první o. s. ř.
§241a o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Zveřejněno na webu:02/20/2018
Podána ústavní stížnost sp. zn. II.ÚS 739/18
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-12