Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 01.06.2017, sp. zn. 21 Cdo 763/2017 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.763.2017.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.763.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 763/2017 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce Města Vsetín se sídlem Městského úřadu ve Vsetíně, Svárov č. 1080, IČO 00304450, zastoupeného JUDr. Petrem Vohnickým, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Horní náměstí č. 12, proti žalované Českomoravské záruční a rozvojové bance, a. s. se sídlem v Praze 1, Jeruzalémská č. 964/4, IČO 44848943, zastoupené JUDr. Světlanou Vargovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Musorgského č. 1077/14, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 20 C 90/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. září 2016 č. j. 11 Co 197/2016-179, takto: I. Dovolání žalované se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.): Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 2016 č. j. 11 Co 197/2016-179 podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. [srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013 sen. zn. 29 NSČR 55/2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, z jejichž odůvodnění vyplývá, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje, a že má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení (nikoli řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit] a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat. Kromě toho je rozhodnutí odvolacího soudu – v závěru, že „je na žalované“, aby prokázala své tvrzení, že smlouva o obchodní spolupráci ze dne 20. 2. 1993 byla žalobci jako podmínka pro platné uzavření zástavní smlouvy ohledně předmětných nemovitostí doručena, tedy že „důkazní břemeno k prokázání předložení této smlouvy má žalovaná“, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1997 sp. zn. 2 Cdon 257/97, uveřejněný v časopise Právní rozhledy č. 7/1998, s. 372, a v něm vyslovený právní názor, že důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky, a že jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002 sp. zn. 21 Cdo 762/2001, který byl uveřejněn pod č. 86 v časopise Soudní judikatura, roč. 2002, a v němž dovolací soud uzavřel, že důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch, a že smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, nebyla pro nečinnost účastníka (v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníku ustanovením §120 odst. 1 větou první o. s. ř.) nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána a kdy tedy výsledky zhodnocení důkazů neumožňují soudu přijmout závěr ani o pravdivosti této skutečnosti, ani o tom, že by tato skutečnost byla nepravdivá, anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 1998 sp. zn. 26 Cdo 732/98, uveřejněný pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1999, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2011 sp. zn. 26 Cdo 2341/2009, z jejichž odůvodnění vyplývá, že tzv. negativní tvrzení se v občanském soudním řízení zásadně neprokazují, že účastník, který tvrdí negativní skutečnost, nenese ohledně této skutečnosti důkazní břemeno a že pokud by protistrana toto negativní tvrzení popřela, nesla by sama důkazní břemeno ohledně svého pozitivního tvrzení]. Dovolatelka navíc přehlíží, že soudy svůj závěr o neplatnosti zástavní smlouvy odůvodnily nejen tím, že žalovaná neprokázala splnění podmínky, podle které měla společnost WOJTOŇ KOVEX, spol. s r. o. předložit žalobci před podpisem zástavní smlouvy „obstaravatelskou“ smlouvu, ale také tím, že smlouva o obchodní spolupráci ze dne 20. 2. 1993, kterou žalovaná v projednávané věci předložila soudu, nesplňovala podmínky stanovené ve smlouvě o poskytnutí záruky ze dne 23. 2. 1993 a požadavky zastupitelstva města, jakož i tím, že zastupitelstvo Města Vsetín, které bylo orgánem oprávněným rozhodovat o uzavření konkrétní zástavní smlouvy a jehož vůli starosta obce pouze vyjadřoval navenek, neschválilo zástavní smlouvu, na jejímž základě bylo v katastru nemovitostí zapsáno zástavní právo k předmětným nemovitostem, že usnesení zastupitelstva města týkající se předmětné zástavní smlouvy lze hodnotit jako velmi neurčité, a že pokud tuto smlouvu starosta města Vsetín podepsal bez předchozího schválení v zastupitelstvu, nejednal v souladu s tehdejším zněním zákona o obcích, jelikož nepředložil zastupitelstvu ke schválení přesné znění této smlouvy, ani její podstatné náležitosti. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 1. června 2017 JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/01/2017
Spisová značka:21 Cdo 763/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.763.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání
Dovolací důvody
Přípustnost dovolání
Dokazování
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
§241a odst. 2 o. s. ř.
§243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2017-08-18