ECLI:CZ:NS:2017:21.CUL.7.2017.1
sp. zn. 21 Cul 7/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci návrhu M. J. , na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 44/2012, o odvolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. července 2016, č. j. UL 32/2016-714, takto:
I. Řízení o odvolání navrhovatele M. J. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7. 2016, č. j. UL 32/2016-714, se zastavuje .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. 7. 2016, č. j. UL 32/2016-714, odmítl „návrh navrhovatele ze dne 30. 5. 2016 na určení lhůty“; dospěl k závěru, že „návrh není vymezen konkrétními údaji, které nebyly doplněny ani ke dni rozhodování o něm“, a „tento zásadní nedostatek brání tomu, aby o něm bylo věcně rozhodnuto“.
Proti tomuto usnesení podal navrhovatel odvolání datované dnem 27. července 2016 a doručené Krajskému sodu v Praze (podle podacího razítka) dne 29. 7. 2016.
Podle ustanovení §174a odst. 9 věty druhé zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) proti rozhodnutí soudu o návrhu na určení lhůty nejsou přípustné opravné prostředky.
Tomu, že proti rozhodnutí soudu o návrhu na určení lhůty nejsou přípustné opravné prostředky, tedy ani odvolání, koresponduje skutečnost, že funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí soudu o návrhu na určení lhůty zákon o soudech a soudcích ani občanský soudní řád neupravuje.
Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. §104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Je-li podáno „odvolání“ proti rozhodnutí odvolacího soudu, je Nejvyšší soud České republiky jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů, příslušný i k rozhodnutí o zastavení řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura roč. 2001 pod číslem 85).
Protože zde tedy není soudu, který by byl – jak výše uvedeno – funkčně příslušný k rozhodnutí o odvolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7. 2016, č. j. UL 32/2016-714, Nejvyšší soud České republiky řízení o tomto podání navrhovatele zastavil (§243c, §104 odst. 1 věta první o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §174a odst. 5 věty druhé zákona o soudech a soudcích a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť navrhovatel nemá ve smyslu ustanovení §174a odst. 8 věty druhé zákona o soudech a soudcích právo, aby mu stát nahradil náklady, které mu v tomto řízení vznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. srpna 2017
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu