ECLI:CZ:NS:2017:22.CDO.1330.2017.1
sp. zn. 22 Cdo 1330/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce D. M. , zastoupeného Mgr. Pavlem Letáčkem, advokátem se sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Slezská 949/32, proti žalované J. N. , zastoupené JUDr. Janem Kačerem, advokátem se sídlem ve Zdíkově č. p. 185, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 20 C 319/2014, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2016, č. j. 27 Co 495/2016-207, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud Praha-východ (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 3. 6. 2016, č. j. 20 C 319/2014-170, nepřiznal žalované osvobození od soudních poplatků (výrok I.), zamítl návrh žalované na ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok II.) a rozhodl, že znalec Ing. Ladislav Kubík, IČO: 10197699, se sídlem Panenské Břežany 163, 250 70, Odolena Voda, není vyloučen z podání posudku (výrok III.).
K odvolání žalované Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 30. 11 2016, č. j. 27 Co 495/2016-207, odvolání žalované proti výroku III. usnesení soudu prvního stupně odmítl (výrok I.) a usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil (výrok II.).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Má za to, že jako starobní důchodkyně s jediným příjmem velmi nízkého starobního důchodu splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce ze sociálních důvodů, na čemž ničeho nemění skutečnost, že je spoluvlastnicí id. ½ rodinného domku, neboť z něj nemá žádné výnosy, musí pouze hradit náklady související s jeho provozem; tato nemovitost je v současnosti jedinou možností pro její bydlení. Trvá rovněž na podjatosti soudního znalce, neboť části jeho příjmů jsou platby za zakázky poskytované mu soudy ve Středočeském kraji. Žádá, aby dovolací soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu tak, že se jí přiznává osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů a že znalec Ing. Ladislav Kubík je vyloučen z podání posudku, popř. aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se ve vyjádření ztotožňuje se závěry soudů obou stupňů, neboť tvrzení žalované nemají reálný základ. Důvodem podání dovolání je pak účelové prodlužování řízení. Rovněž nepovažuje za důvodnou námitku podjatosti. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl, popřípadě odmítl pro nepřípustnost.
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4.
Podle §229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné na www.nsoud.cz )]. K přípustnosti dovolání nepostačuje ani vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz )], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015 (obě dostupná na www.nsoud.cz )]. Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné na http://nalus.usoud.cz) ].
Dovolání proti výroku I. usnesení odvolacího soudu není objektivně přípustné podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř., neboť proti usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání je možné brojit jiným opravným prostředkem, a sice žalobou pro zmatečnost.
Dovolání pak není přípustné ani proti výroku II. usnesení odvolacího soudu, neboť dovolatelka v dovolání nevymezuje žádnou otázku přípustnosti dovolání, jíž by se měl dovolací soud zabývat. Nadto její dovolání by nemohlo být ani důvodné proto, že nerozporuje stěžejní závěry, na nichž je založeno rozhodnutí odvolacího soudu. Konkrétně nijak nepolemizuje se závěrem, že řádně neosvědčila své osobní, výdělkové a majetkové poměry tak, aby bylo možné uzavřít, že splňuje předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, především pak se závěrem o nevěrohodnosti a neúplnosti prohlášení o osobních, výdělkových a majetkových poměrech žalované.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání přípustným, podle §243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť řízení není doposud skončeno [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 (uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. května 2017
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu