ECLI:CZ:NS:2017:22.CDO.166.2017.1
sp. zn. 22 Cdo 166/2017-524
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce J. M. , proti žalovaným 1) P. D. , zastoupené JUDr. Vítem Pošvárem, advokátem se sídlem v Jindřichově Hradci, Masarykovo náměstí 1, 2) V. G. a 3) J. G. , o vydání věcí, eventuálně o zaplacení peněžitých částek, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 9 C 48/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 10. 2016, č. j. 7 Co 1738/2016-490, takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 10. 2016, č. j. 7 Co 1738/2016-490, se mění tak, že se mění usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 6. 5. 2016, č. j. 9 C 48/2007-467, tak, že žalobci se přiznává osvobození od soudních poplatků pro řízení o dovolání a pro řízení o žalobě pro zmatečnost proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 3. 2016, č. j. 7 Co 2398/2015-436, a soud ustanovuje žalobci pro dovolací řízení a pro řízení o žalobě pro zmatečnost zástupce JUDr. Iva Jahelku, advokáta se sídlem v Jindřichově Hradci, Sládkova 351.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jindřichově Hradci (dále rovněž jako „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. 9. 2015, č. j. 9 C 48/2007-400, zamítl žalobu na vydání věcí, eventuálně zaplacení částek blíže specifikovaných ve výrocích I. – XV. a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok XVI. – XVII.).
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 9. 3. 2016, č. j. 7 Co 2398/2015-436, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. – III.).
Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 3. 2016, č. j. 7 Co 2398/2015-436, podal žalobce dne 27. 4. 2016 dovolání i žalobu pro zmatečnost. V rámci těchto podání navrhl, aby byl osvobozen od soudních poplatků a byl mu ustanoven zástupce z řad advokátů.
Okresní soud v Jindřichově Hradci usnesením ze dne 6. 5. 2016, č. j. 9 C 48/2007-467, žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků v dovolacím řízení a v řízení o žalobě pro zmatečnost (výrok I.) a neustanovil mu pro tyto řízení zástupce z řad advokátů (výrok II.).
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce není zaměstnán z důvodu výkonu trestu odnětí svobody a v důsledku zdravotního stavu je ve věznici trvale pracovně nezařaditelný. Nepobírá žádné sociální dávky ani důchod, rovněž nedisponuje žádnými úsporami. Žalobce je vlastníkem či spoluvlastníkem nemovitostí v k. ú. N. u T., L. a S. blíže specifikovaných v usnesení soudu prvního stupně, ale všechny tyto nemovitosti jsou předmětem exekučních řízení.
Dovodil, že nejsou ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř. splněny předpoklady pro osvobození žalobce od soudních poplatků, jelikož je vlastníkem shora uvedených nemovitých věcí a zapříčinil, že nemovitosti jsou předmětem exekučního řízení. Na základě svého vlastního jednání byl odsouzen pro úmyslný trestný čin, což je důvodem snížení možnosti jeho pracovního uplatnění. Uzavřel, že jelikož nejsou splněny předpoklady pro osvobození žalobce od soudních poplatků podle §138 odst. 1 o. s. ř., nemůže mu být podle §30 odst. 1 o. s. ř. ustanoven zástupce z řad advokátů.
Krajský soud v Českých Budějovicích k odvolání žalobce usnesením ze dne 10. 10. 2016, č. j. 7 Co 1738/2016-490, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Podle odvolacího soudu žalovaný není nemajetný, neboť vlastní řadu nemovitých věcí, i když jsou předmětem exekučního řízení. Je ve výkonu trestu odnětí svobody, protože spáchal zvlášť závažný úmyslný trestný čin, což má pro něj negativní dopad vzhledem k možnému pracovnímu uplatnění. Skutečnost, že odmítl od žalovaných převzít některé požadované věci, nasvědčuje, že cílem žaloby není ochrana jeho subjektivních práv. To vylučuje přiznání osvobození od soudních poplatků, a to i přesto, že v předcházejícím soudním rozhodnutí takové osvobození přiznáno bylo.
Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobce dovolání. Uvádí, že jeho poměry odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení i pro řízení o žalobě pro zmatečnost, přičemž se nejedná o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Navrhuje, aby mu byl pro obě řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, neboť je to nezbytné k ochraně jeho zájmů.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 23. 7. 2014, sen. zn. 29 NSCR 82/2014 (toto a další níže uvedené rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ), přijal a odůvodnil závěr, že „dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jsou ve smyslu §30 o. s. ř. splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, pak tohoto zástupce dovolateli sám ustanoví.
Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§104 odst. 2, §241 a §241b odst. 2 o. s. ř.).“
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. „na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození od soudních poplatků na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.“
Podle §30 odst. 1 o. s. ř. „účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.“
V poměrech projednávané věci se dovolací soud nejprve zabýval posouzením předpokladů pro osvobození žalobce od soudních poplatků ve smyslu 138 odst. 1 o. s. ř., neboť jen při splnění těchto předpokladů je možné ustanovit účastníkovi zástupce z řad advokátů (§30 odst. 1 o. s. ř.). Nejvyšší soud tedy hodnotil majetkové poměry žalobce i to, zda se nejedná ze strany žalobce o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, s odkazem na komentářovou literaturu (srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 953) vyložil, že účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Zdůraznil, že při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti. Nezbytnost verifikace majetkových a osobních poměrů (z hlediska zdravotního stavu, věku či sociálního postavení) účastníka řízení (fyzické osoby) při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků byla Nejvyšším soudem zdůrazněna i v jeho předchozí judikatuře (srov. např. usnesení ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 234/2002, nebo usnesení ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007).
Na základě takto ustálené rozhodovací praxe se lze ztotožnit s judikovaným právním názorem Nejvyššího správního soudu, že objektivní nedostatek finančních prostředků (fyzické či právnické osoby) se nesmí stát (pro účastníka řízení) překážkou přístupu k soudu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2004, sp. zn. 5 Ads 1/2004, který je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího správního soudu http://nssoud.cz ). Vychází se (s přihlédnutím k celkovým poměrům osoby domáhající se soudní poplatkové liberace) z objektivní nemožnosti navrhovatele splnit předpokládanou poplatkovou povinnost (poplatkové povinnosti) v řízení, kdy je reálně vyloučena možnost i případné dispozice s majetkem navrhovatele za účelem jeho zpeněžení pro úhradu předpokládaných soudních poplatků (k otázce získání finančních prostředků z prodeje nemovitého majetku srov. např. závěry, které vyložil a odůvodnil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve svém usnesení ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 1 As 23/2009). Při posuzování těchto majetkových poměrů je přitom pochopitelně esenciální poměřovat rozsah aktiv i pasiv a přihlížet ke všem (shora již vyloženým) právně významným okolnostem, které spoluurčují celkový obraz poměrů osoby domáhající se přiznání osvobození od soudních poplatků (dále srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013).
Z prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalobce ze dne 11. 11. 2016 je zřejmé, že žalobce nemá žádné příjmy z hmotného ani sociálního zabezpečení, nedisponuje žádnými úsporami a není ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnán pro nedostatek pracovních příležitostí. Žalobce je sice vlastníkem či spoluvlastníkem shora uvedených nemovitých věcí, ale tyto nemovitosti jsou předmětem exekučního řízení a žalobce s nimi není oprávněn disponovat.
Ze shora uvedeného se podává, že žalobce tíží nedostatek finančních prostředků, který mu znemožňuje splnit předpokládanou poplatkovou povinnost, přičemž je vyloučena možnost dispozice s majetkem žalobce za účelem jeho zpeněžení pro úhradu předpokládaných soudní poplatků. Tyto skutečnosti odůvodňují osvobození účastníka od soudních poplatků. Odepření osvobození není možné odůvodnit pouze tím, že žalobce byl odsouzen za zvlášť závažný úmyslný trestný čin.
V projednávané věci se rovněž nejedná ze strany žalobce o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, dovodil, že „pro závěr, zda jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř., platí v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení vždy shodná hlediska.“ Dále uvedl, že „o zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný.“
Ústavní soud v nálezu ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 2278/10 (dostupném na http://nalus.usoud.cz ), přijal a odůvodnil závěr, že není možné za zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva považovat chování účastníka, které by vyšlo najevo až v průběhu řízení nebo dokonce až v jeho důsledku. Dále uvedl, že svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva „musí být prima facie zřejmé již ze samotného návrhu na zahájení řízení, resp. z repliky na tento návrh.“
V poměrech projednávané věci nelze uzavřít, že mimořádné opravné prostředky byly podány opožděně, osobou, která k nim není (subjektivně) oprávněna, jsou objektivně nepřípustné, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravné prostředky nemohou být úspěšné. S ohledem na výše uvedené závěry Ústavního soudu nelze ani na základě postupu žalobce, který odmítl převzít některé z věcí od žalovaných 2) a 3) v řízení před soudy nižších stupňů, dovodit, že se jedná o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Dále je nutné přihlédnout ke skutečnosti, že dovolatel byl již v řízení před soudy nižších stupňů osvobozen od soudních poplatků a byl mu ustanoven zástupce z řad advokátů, z čehož plyne, že nalézací ani odvolací soud nehodnotily žalobu jako svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.
Ze shora uvedeného vyplývá, že jsou splněny předpoklady pro osvobození účastníka od soudních poplatků a dovolací soud má za to, že k ochraně zájmů žalobce je třeba ustanovit mu zástupce z řad advokátů, a to pro dovolací řízení i řízení o žalobě pro zmatečnost. Nejvyšší soud proto změnil podle §243d písm. b) o. s. ř. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 10. 2016, č. j. 7 Co 1738/2016-490, tak, že ustanovil žalobci pro dovolací řízení a pro řízení o žalobě pro zmatečnost zástupce JUDr. Iva Jahelku, advokáta se sídlem v Jindřichově Hradci, Sládkova 351, neboť tento advokát již byl žalobci ustanoven jako zástupce pro nalézací i odvolací řízení, a přiznal žalobci osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a v řízení o žalobě pro zmatečnost.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. prosince 2017
Mgr. David Havlík
předseda senátu