ECLI:CZ:NS:2017:22.CDO.2003.2016.1
sp. zn. 22 Cdo 2003/2016-265
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně I. Ch. , zastoupené JUDr. Tomášem Kapounem, advokátem se sídlem v Brně, Gorkého 11, proti žalovaným: 1) J. Ch. a 2) J. Ch. , zastoupeným Mgr. Hanou Wernerovou, advokátkou se sídlem v Brně, Kosmákova 28, o určení vlastnického práva a o určení neexistence věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 4 C 57/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. října 2015, č. j. 14 Co 94/2015-230, takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2015, č. j. 14 Co 94/2015-230, se ve výroku I. mění tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 40 728 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Tomáše Kapouna, ve výroku II. se potvrzuje.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 400,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Hany Wernerové, advokátky se sídlem v Brně, Kosmákova 28.
Odůvodnění:
Okresní soud v Břeclavi (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 1. 12. 2014, č. j. 4 C 57/2012-193, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 5. 1. 2015, č. j. 4 C 57/2012-197, určil, že do společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného 1) náležely ke dni zániku manželství tyto nemovitosti: pozemek, jehož součástí je budova, a pozemky v k. ú. N. V. u P. [výrok I.]. Dále určil, že uvedené nemovitosti nejsou zatíženy právem věcného břemene ve prospěch žalovaného 1) [výrok II.]. Oba žalované zavázal společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 55 458,08 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce [výrok III.], a rozhodl o vrácení jistiny ve výši 10 000 Kč žalobkyni, kterou složila v souvislosti s návrhem na vydání předběžného opatření [výrok IV.]. Dále doplňujícím rozsudkem určil, že sporné nemovitosti „náleží“ do zaniklého a nevypořádaného společného jmění žalobkyně a žalovaného 1), a že v souvislosti s doplňujícím rozsudkem nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Výrok III. soud prvního stupně odůvodnil ustanovením §142 odst. 1 občanského soudního řádu a žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení vypočtenou podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále již jen „advokátní tarif“), spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 7 000 Kč, odměně za 4 úkony právní služby po 9 100 Kč společně s „režijním paušálem“ po 300 Kč, náhradě cestovného ve výši 1648 Kč a náhradě za ztrátu času ve výši 800 Kč, k tomu 21 % náhradu za daň z přidané hodnoty, celkem 55 458,08 Kč. Za tarifní hodnotu ve smyslu §8 odst. 1 a §7 odst. 6 advokátního tarifu přitom považoval částku 2 100 000 Kč, což byla jedna polovina hodnoty nemovitostí stanovené znaleckým posudkem založeným ve spise a vyhotoveným dne 20. 12. 2010 Ing. Ludmilou Tomaštíkovou.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobkyně do výroku III. rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení, usnesením ze dne 12. 10. 2015, č. j. 14 Co 94/2015-230, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku III. tak, že oběma žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 34 738,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.
Dospěl k závěru, že pro stanovení odměny advokáta je nutno na danou věc aplikovat §9 odst. 1 advokátního tarifu, namísto toho, aby soud vycházel ze skutečné hodnoty nemovitostí ve smyslu §8 odst. 1 advokátního tarifu. Svůj závěr přitom odůvodnil tím, že nelze vycházet ze znaleckého posudku vyhotoveného více než jeden a půl roku před zahájením řízení a téměř čtyři roky před posledními úkony právní služby, jak tomu bylo v tomto případě. A protože aktuální cenu sporných nemovitostí by šlo zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, přiznal advokátu žalobkyně odměnu spočívající v sedmi a půl úkonech právní služby vždy společně s režijním paušálem po 300 Kč, celkem 19 650 Kč, k tomu náhradu za 21 % DPH, náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 8 000 Kč, náhradu cestovného ve výši 1648 Kč a náhradu za ztrátu času ve výši 800 Kč, tedy celkem 34 738,50 Kč s tím, že za základ tarifní hodnoty považoval částku 10 000 Kč ve smyslu §9 odst. 1 advokátního tarifu.
Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 o. s. ř. a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Namítá, že odvolací soud nepostupoval správně, jestliže při stanovení odměny advokáta aplikoval §9 odst. 1 advokátního tarifu, namísto toho, aby vycházel ze skutečné hodnoty předmětných nemovitostí, tj. z částky 4 200 000 Kč ve smyslu §8 odst. 1 a §7 odst. 6 advokátního tarifu. Od 1. 1. 2013 navíc nebylo možno na danou věc aplikovat §9 odst. 1, ale odvolací soud měl postupovat podle §9 odst. 3 a 4 advokátního tarifu. Navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že žalobkyni přizná náklady řízení ve výši 290 106 Kč a zároveň rozhodne o nákladech odvolacího a dovolacího řízení.
Žalovaní 1) a 2) k podanému dovolání uvádí, že odvolací soud pochybil pouze v tom, že po 1. 1. 2013 nezohlednil do vyhlášky o advokátním tarifu nově včleněné ustanovení §9 odst. 4 písm. b) a na věc nesprávně aplikoval §9 odst. 1, jinak jeho rozhodnutí stran neaplikování §8 odst. 1 advokátního tarifu považují za správné. Navrhují, aby bylo dovolání žalobkyně zamítnuto nebo změněno tak, že oběma žalovaným bude uložena povinnost nahradit žalobkyni společně a nerozdílně na nákladech řízení částku 51 194,58 Kč, vycházející z §9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 12. 10. 2015 a dovolací řízení bylo zahájeno po tomto datu, projednal dovolání a rozhodl o něm dovolací soud podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §237 o. s. ř. je dovolání přípustné též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, včetně výroků o nákladech řízení [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 (uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
Podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2013, sen. zn. 29 ICdo 34/2013, uveřejněného pod č. 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v případě, kdy soud účastníku odepřel náhradu nákladů řízení, je pro posouzení, zda dovoláním napadenými výroky o nákladech řízení bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, určující výše nákladů řízení, jejichž náhradu takto soudy dovolateli odepřely.
V posuzovaném případě soud prvního stupně přiznal žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 55 458,08 Kč, zatímco odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že oběma žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 34 738,50 Kč. Jelikož se žalobkyně v dovolacím řízení domáhá zaplacení částky 290 106 Kč, shledal dovolací soud, že je naplněn předpoklad přípustnosti dovolání podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.
Obsahem dovolacích námitek je pak posouzení otázky, které ustanovení advokátního tarifu je třeba na daný případ aplikovat. K otázce určení tarifní hodnoty v návaznosti na posouzení, zda právní služba poskytnutá advokátem se týkala práva ocenitelného či práva, jehož hodnotu nelze vyjádřit v penězích, se Nejvyšší soud však již shodně vyjadřoval.
Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. zejm. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 , uveřejněný pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) se při rozhodování o náhradě nákladů řízení po zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. plenárním nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 (uveřejněným pod č. 116/2013 Sb. ) odměna za zastupování advokátem určí podle ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, o mimosmluvní odměně.
I po novelizaci advokátního tarifu prostřednictvím vyhlášky č. 486/2012 Sb., je proto podle Nejvyššího soudu nezbytné primárně vycházet z §8 odst. 1 advokátního tarifu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1021/2015). Teprve tehdy, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo ji lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, je nezbytné postupovat ve smyslu §9 odst. 1 advokátního tarifu.
Nejvyšší soud již rovněž vyslovil, že hodnotu věci nebo práva nelze vyjádřit v penězích nebo ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, jestliže např. z obsahu spisu není zřejmý žádný právně relevantní podklad týkající se hodnoty nemovitosti a zjišťování hodnoty věci by znamenalo prodloužení sporu ve vazbě na neúčelné náklady, jež by se musely vynaložit v souvislosti s odborným posouzením skutečností rozhodných pro zjištění hodnoty (usnesení ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1021/2015).
V dané věci se žalobkyně domáhala určení, že do zaniklého a nevypořádaného společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného 1) náleží blíže specifikované nemovitosti v k. ú. N. V. u P., a dále určení, že tyto nemovitosti nejsou zatíženy věcným břemenem. Podstatná pak je skutečnost, že nalézací soudy o věci samé rozhodly, aniž by musely zjišťovat a objektivně stanovit skutečnou hodnotu nemovitostí, jichž se spor týkal. Hodnotu nemovitostí by přitom soud mohl zjistit jen zcela nad rámec podstaty rozhodnutí o věci samé a s nepoměrnými obtížemi. Za základ tarifní hodnoty přitom nelze považovat znalecký posudek č. 1889-77/2010, vyhotovený Ing. Ludmilou Tomaštíkovou dne 20. 12. 2010, který stanovil tzv. „porovnávací cenou“ obvyklou cenu nemovitostí částkou 4 200 000 Kč a dovolatelka ho soudu předložila toliko pro potřeby stanovení tarifní hodnoty odměny advokáta v souvislosti s vyčíslením náhrady nákladů řízení dne 3. 12. 2013. Předložený znalecký posudek (vyhotovený více než jeden a půl roku před zahájením řízení a téměř čtyři roky před posledními úkony právní služby) totiž není objektivně schopný stanovit cenu předmětných nemovitostí v době započetí jednotlivých úkonů právní služby.
Pokud tedy odvolací soud neaplikoval na stanovení výše odměny za zastupování advokátem §8 odst. 1 advokátního tarifu, neboť dospěl k závěru, že jde o věc, v níž chybí spolehlivý (ověřitelný) údaj o ceně nemovitosti, tedy situaci, kdy hodnotu věci lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, je potud jeho závěr správný a námitky dovolatelky v tomto směru nemohou obstát.
Protože však ve sporu šlo primárně o určení vlastnického práva k nemovitostem a odvolací soud na věc aplikoval §9 odst. 1 advokátního tarifu, použil nesprávné ustanovení, neboť správně měl použít §9 odst. 4 písm. b) ve spojení s §9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, které na vedené řízení o určení vlastnického práva k nemovitostem přímo dopadá.
Obecné a výchozí pravidlo §8 odst. 1 advokátního tarifu je modifikováno speciálními úpravami, například odvolacím soudem aplikovaným §9 odst. 1 nebo §9 odst. 4 písm. b) ve spojení s §9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, které na zde vedené řízení o určení vlastnického práva k nemovitostem přímo dopadá.
Podle §9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu se částka 50 000 Kč považuje za tarifní hodnotu ve věcech uvedených v odstavci 3 písm. a), jde-li o právní vztah k obchodnímu závodu, nemovité věci, nebo právo z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví.
Podle §9 odst. 3 písm. a) se částka 35 000 Kč považuje za tarifní hodnotu ve věcech určení, zda tu je právní vztah nebo právo, určení neplatnosti právního jednání, jde-li o určení práva k věci penězi neocenitelné nebo jde-li o určení neplatnosti právního jednání, jehož předmětem je věc nebo plnění penězi neocenitelné.
K otázce stanovení výše odměny za zastupování advokátem, ve věcech o určení vlastnického práva k nemovitosti, kdy chybí spolehlivý (ověřitelný) údaj o ceně nemovitosti, tedy v situaci, kdy hodnotu věci lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, lze rovněž odkázat např. již na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3141/2011, dle jehož závěrů je pro stanovení odměny advokáta vyloučeno užití obecného ustanovení o tarifní hodnotě (§8 odst. 1 advokátního tarifu) a je třeba aplikovat ustanovení speciální [s účinností od 1. 1. 2013 – po novele advokátního tarifu vyhláškou č. 484/2012 Sb. – včleněné pod ustanovení §9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, dle něhož činí tarifní hodnota 50 000 Kč]. Uvedený závěr Nejvyšší soud akceptoval v řadě svých dalších rozhodnutí, a to nejenom při rozhodování o náhradě nákladů dovolacího řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 872/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 160/2015), ale též v rámci dovolacího přezkumu nákladových rozhodnutí soudů nižších stupňů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3003/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5373/2016). Uvedené závěry přitom nekolidují ani s rozhodovací praxí Ústavního soudu (srov. např. usnesení ze dne 17. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 83/14, dostupné na webových stránkách Ústavního soudu nalus.usoud.cz ).
Lze proto uzavřít, že odvolací soud sice nepochybil, jestliže dovodil, že se v dané věci jedná o řízení, v němž hodnotu jeho předmětu lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, a proto je pro stanovení mimosmluvní odměny advokáta za úkony právní služby vykonané v řízení o určení vlastnictví vyloučeno užití §8 odst. 1 advokátního tarifu. Odvolací soud však pochybil v tom, že namísto postupu podle §9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, dle něhož činí tarifní hodnota 50 000 Kč, na všechny úkony právní služby, tedy i na úkony provedené po 1. 1. 2013, nesprávně aplikoval §9 odst. 1 advokátního tarifu a stanovil tarifní hodnotu částkou 10 000 Kč.
V dané věci rozhodovaly soudy o dvou řízeních spojených žalobou ke společnému projednání. Jednak o určení, že sporné nemovitosti jsou součástí společného jmění a jednak o určení, že nejsou zatíženy věcným břemenem. Z uvedených důvodů přísluší advokátu žalobkyně odměna za převzetí obou věcí, za úkon „převzetí a příprava zastoupení“ a „sepis žaloby“ z 10. 8. 2012 a úkon „další porada s klientem přesahující 1 hodinu“ z 18. 9. 2012, v základní sazbě 1 000 Kč (§9 odst. 1 ve spojení s §7 bod 3 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2012), pro druhou ze spojených věcí pak v poloviční výši 500,- Kč (§12 odst. 3 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2012), k čemuž přísluší vždy paušální částky náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2012), což činí 1800 Kč pro každý z těchto úkonů, tedy 5 400 Kč celkem. Za další poradu se žalobkyní z 30. 10. 2013, účast u jednání soudu 6. 10. 2014, písemné vyjádření z 5. 11. 2014 a účast u jednání soudu 1. 12. 2014, náleží advokátu žalobkyně odměna v sazbě á 4 500 Kč (§12 odst. 3, §9 odst. 3 písm. c) a §9 odst. 4 písm. b) ve spojení s §7 bodem 5 advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2013) k čemuž přísluší vždy paušální částky náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2013), což činí celkem 19 200 Kč, za návrh na předběžné opatření z 1. 11. 2013 učiněný pouze v řízení o určení vlastnictví pak přísluší advokátu žalobkyně odměna v poloviční výši 3 100 Kč (§9 odst. 4 písm. b) ve spojení s §7 bodem 5 a §11 odst. 2 písm. a) advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2013), k čemuž také přísluší částka náhrad hotových výdajů 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2013), celkem 3 400 Kč.
Celková odměna a náhrada hotových výdajů advokáta žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně proto činí částku 24 600 Kč. K tomu přísluší náhrada daně z přidané hodnoty v sazbě 21 %, jíž je advokát žalobkyně plátcem, [§137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.] ve výši 5 166 Kč, což je celkem 29 766 Kč. Další náklady žalobkyně jsou tvořeny zaplacenými soudními poplatky 7 000 Kč za podanou žalobu a 1 000 Kč za návrh na předběžné opatření, jemuž bylo vyhověno. Se zaplacenými soudními poplatky činí náklady žalobkyně částku 37 766 Kč. Další důvodné náklady žalobkyně činí cestovné advokáta ke dvěma jednáním soudu prvního stupně ve výši 1 648 Kč a náhrada za ztrátu času stráveného cestami v celkové výši 800 Kč, celkem 2 448 Kč, společně s 21% náhrady daně z přidané hodnoty v částce 514 Kč činí cestovné advokáta částku 2 962 Kč. Celkové náklady žalobkyně v řízení před soudem I. stupně činí celkem částku 40 728 Kč.
Protože usnesení odvolacího soudu není z hlediska uplatněných dovolacích námitek správné, a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, změnil dovolací soud usnesení odvolacího soudu ve výroku I. [§243d písm. b) o. s. ř.] tak, že zavázal oba žalované zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 40 728 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. Tomáše Kapouna.
Výrok II. usnesení odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení pak zůstává nedotčen.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 a 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve sporu před dovolacím soudem úspěšná pouze v nepatrné části (namísto částky 34 738,50 Kč, které se jí dostalo rozhodnutím odvolacího soudu, požadovala přiznat na nákladech řízení před soudem prvního stupně 290 106 Kč, a rozhodnutím dovolacího soudu jí byl přiznán nárok na náhradu nákladů ve výši 40 728 Kč), a je proto povinna (§142 odst. 3 o. s. ř.) nahradit žalovaným náklady, jež v dovolacím řízení účelně vynaložili a které sestávají z mimosmluvní odměny za zastupování advokátem v částce 3 100 Kč podle §1 odst. 2 věty první, §6 odst. 1, §7 bodu 5, §9 odst. 4 a §11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu, a z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 advokátního tarifu. Celkovou náhradu ve výši 3 400,- Kč je žalobkyně povinna žalovaným zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejich advokátky (§243b ve spojení s §149 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně či žalovaní dobrovolně povinnost uloženou tímto usnesením, mohou se žalovaní či žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 5. prosince 2017
Mgr. David Havlík
předseda senátu