ECLI:CZ:NS:2017:22.CDO.2231.2017.1
sp. zn. 22 Cdo 2231/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce M. T. , zastoupeného Mgr. Josefem Veverkou, advokátem se sídlem v Praze 5 – Smíchově, náměstí Kinských 76/7, proti žalované Farmy Frýdlant a. s. , se sídlem ve Frýdlantu v Čechách, Krásný Les 281, IČO: 25483323, zastoupené Mgr. Petrem Sigmundem, advokátem se sídlem v České Lípě, Jiráskova 614/11, o vydání věcí, event. o zaplacení částky, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 24 C 190/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 13. března 2015, č. j. 30 Co 537/2013-430, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Liberci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 6. 2013, č. j. 24 C 190/2006-397, zamítl žalobu o vydání traktoru zn. Zetor 5211, automobilového přívěsu sklápěcího BSS PS2 16.12 modré barvy a přívěsu nákladního sklápěčkového BSS PS2 16.12 modré barvy (výrok I.), zamítl eventuální návrh žalobce pro případ nevydání věcí specifikovaných ve výroku I., kterým se žalobce in eventum domáhá pro případ nemožnosti vydání traktoru zaplacení 90 000 Kč, pro případ nevydání přívěsu zaplacení 60 000 Kč a pro případ nevydání přívěsu zaplacení 60 000 Kč (výrok II.), rozhodl o vrácení přeplatku soudního poplatku (výrok III.) a o náhradě nákladů řízení (výroky IV. a V.).
K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 13. 3. 2015, č. j. 30 Co 537/2013-430, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil potud, že se zamítá žaloba o vydání přívěsu nákladního sklápěčkového BSS PS2 16.12 modré barvy, a dále se potvrzuje ve výroku II. potud, že se zamítá žaloba na zaplacení částky 60 000 Kč pro případ nevydání přívěsu (výrok I.), ve zbývajících částech výroku I. a II. žalobu zamítajících a ve výrocích IV. a V. o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II.).
Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právních otázek, které doposud nebyly vyřešeny. Žalobce nesouhlasí s nemožností podání žaloby na vydání věci a pokládá otázku, zda je možné, aby se vlastník věci domáhal vydání věci po osobě, která tuto věc neoprávněně užívá, a to podáním žaloby o vydání věci, když mu není nic známo o tom, že předmětná věc by měla být zapsána v soupisu konkursní podstaty úpadce a je u něj tedy vyloučena možnost podání žaloby na vyloučení věci z konkursní podstaty. Za druhé klade otázku, zda je možné žalobu na vydání věci posoudit podle svého obsahu jako žalobu na vyloučení věci z konkursní podstaty, pokud se ukáže, že věc, jejíž vydání žalobce požaduje, byla zapsána do soupisu konkursní podstaty. Navrhuje, aby dovolací soud změnil výrok I. rozsudku odvolacího soudu tak, že se rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání žalobce nevyjádřila.
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Žalobce předkládá otázku, „zda je možné, aby se vlastník věci domáhal vydání věci po osobě, která tuto věc neoprávněně užívá, a to podáním žaloby o vydání věci, když mu není nic známo o tom, že předmětná věc by měla být zapsána v soupisu konkursní podstaty úpadce a je u něj tedy vyloučena možnost podání žaloby na vyloučení věci z konkursní podstaty.“
Tato otázka přípustnost dovolání nezakládá, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je souladné s judikaturou dovolacího soudu.
Podle §18 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. 12. 2007 (dále jen „ZKV“), soupis podstaty (dále jen „soupis“) provede správce podle pokynů soudu za použití seznamu předloženého úpadcem a za součinnosti věřitelského výboru (odstavec 1). Soupis je listinou, která správce opravňuje ke zpeněžení sepsaného majetku. Do soupisu se zapisují i věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, které nenáležejí úpadci (§6 odst. 3), ale mají být zpeněženy; jejich zapsání do soupisu je správce povinen oznámit jejich vlastníku nebo jiné osobě, která s nimi nakládá, a jde-li o nemovitosti, i příslušnému katastrálnímu úřadu. Na žádost osoby, která uplatňuje svá práva k věci, právu nebo jiné majetkové hodnotě, vydá správce osvědčení o tom, zda konkrétní věc, právo nebo jiná majetková hodnota byla nebo nebyla zapsána do soupisu podstaty (odstavec 2). Jakmile je věc, právo nebo jiná majetková hodnota zapsána do soupisu, může s ní nakládat pouze správce nebo osoba, jíž k tomu dal správce souhlas (odstavec 3). Kdo má věc náležející do podstaty, je povinen to oznámit správci, jakmile se dozví o prohlášení konkursu, a musí umožnit správci, aby věc mohl prohlédnout, ocenit, zapsat do soupisu a zpeněžit; na výzvu správce je povinen věc i vydat; jinak odpovídá za škodu tím vzniklou (odstavec 4). Je-li obava, že by mohlo dojít k odstranění, poškození nebo zničení movitých věcí pojatých do soupisu, postará se správce o jejich vhodné zajištění (odstavec 8).
Podle §19 ZKV jsou-li pochybnosti, zda věc, právo nebo jiná majetková hodnota náleží do podstaty, zapíše se do soupisu podstaty s poznámkou o nárocích uplatněných jinými osobami anebo s poznámkou o jiných důvodech, které zpochybňují zařazení věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty do soupisu (odstavec 1). Soud uloží tomu, kdo uplatňuje, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota neměla být do soupisu zařazena, aby ve lhůtě určené soudem podal žalobu proti správci. V případě, že žaloba není včas podána, má se za to, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota je do soupisu pojata oprávněně (odstavec 2). Do uplynutí lhůty k podání žaloby a po dobu do pravomocného skončení řízení o žalobě nesmí správce věc, právo nebo jinou hodnotu zpeněžit, ani s ní jinak nakládat, ledaže tím odvrací hrozící škodu na majetku, který je předmětem žaloby (odstavec 3).
Podle §14 odst. 1 písm. a) ZKV prohlášením konkursu přechází oprávnění nakládat s majetkem podstaty na správce.
S věcmi sepsanými do konkursní podstaty je po dobu trvání účinků soupisu majetku do konkursní podstaty oprávněn nakládat toliko správce konkursní podstaty, popř. osoba, jíž k tomu dal správce souhlas [§14 odst. 1 písm. a) a §18 odst. 3 ZKV], a to i v průběhu sporu o vylučovací žalobě. Správce je tak oprávněn věc zapsanou do konkursní podstaty držet, užívat a požívat její plody a užitky (například ji pronajímat a inkasovat nájemné), a to bez zřetele k tomu, zda je úpadce vlastníkem věci [srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3652/2012 (uveřejněný pod č. C 14 129 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck – dále jen „Soubor“)]. Rovněž je správce oprávněn domáhat se vyklizení či vydání věci náležející do podstaty (srovnej §18 odst. 4 ZKV).
Třetí osoba, byť by byla skutečným vlastníkem věci zapsané do konkursní podstaty, není po dobu trvání účinků soupisu majetku do konkursní podstaty oprávněna se svépomocně chopit její držby, jakož se i domáhat ochrany prostřednictvím reivindikační žaloby, nýbrž právní řád jí poskytuje zvláštní prostředek ochrany, a sice vylučovací (excindační) žalobu opírající se o předpisy procesního práva, podanou proti správci konkursní podstaty [srovnej stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 1998, sp. zn. Cpjn 19/98 (uveřejněné pod č. 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč. – dále jen Rc 52/1998), nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2323/2007 (uveřejněný pod č. C 10 487 v Souboru)]. Až poté, co by bylo vyhověno vylučovací žalobě a správce by dobrovolně odmítl vyloučenou věc z konkursní podstaty vydat, by mohlo být reivindikační žalobě vůči správci vyhověno.
Obdobně není skutečný vlastník po dobu trvání účinků soupisu majetku do konkursní podstaty oprávněn domáhat se ochrany svého vlastnického práva proti osobě odlišné od správce konkursní podstaty, která má momentálně tuto věc (s vědomím či bez vědomí správce) u sebe, neboť správa majetku spadajícího do konkursní podstaty přináleží správci konkursní podstaty. Pokud se i přes uvedené domáhá skutečný vlastník ochrany svého vlastnického práva reivindikační žalobou, a nikoliv excindační žalobou, musí být jeho žaloba – jako tomu bylo ostatně i v posuzované věci – proto zamítnuta.
Nárok na vydání věci podle §1040 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, pak nelze „překvalifikovat“ na excindační nárok. Vylučovací žaloba se opírá o předpisy procesního práva [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2624/2011 (dostupné na www.nsoud.cz )], což ji odlišuje od žalob vindikačních nebo žalob na určení vlastnictví, které nemohou vést k vyloučení věci z konkursní podstaty (srovnej Zoulík, F. : Zákon o konkursu a vyrovnání. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 1998, str. 130n, marg. č. 3.). Ostatně nezbytným předpokladem pro to, aby mohlo být excindační žalobě vyhověno, je ve shodě s Rc 52/1998 nezbytné, aby žaloba směřovala proti správci konkursní podstaty úpadce, do jehož konkursní podstaty byla žalobcova věc neoprávněně zapsána.
Z žalobních tvrzení je navíc bez jakýchkoliv pochybností zřejmé, že žalobce uplatňuje svůj nárok na tvrzenou ochranu vlastnického práva v režimu vindikační žaloby, a nikoliv v režimu žaloby na vyloučení věci z konkursní podstaty.
Při promítnutí uvedených úvah do projednávané věci je tak zcela zřejmé, že žaloba žalobce na vydání přívěsu nákladního sklápěčkového BSS PS2 16.12 modré barvy, byla zcela po právu zamítnuta, když po dobu účinků sepsání této věci do konkursní podstaty jí nemohlo být vyhověno, rovněž uvedený nárok nebylo možné posoudit jako vylučovací žalobu. Naznačuje-li dovolatel pochybnosti o správnosti závěru odvolacího soudu, že nákladní sklápěčkový BSS PS2 16.12 modré barvy, byl zapsán do konkursní podstaty, nepřípustně tím zpochybňuje skutková zjištění odvolacího soudu, případně polemizuje s hodnocením dokazování provedeným odvolacím soudem a z toho vyplývajícími skutkovými zjištěními. Způsobilým dovolacím důvodem je však pouze nesprávné právní posouzení věci (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.), pročež skutkovými zjištěními je dovolací soud vázán a není oprávněn je v dovolacím řízení jakkoliv přezkoumávat.
S ohledem na uplatněnou dovolací argumentaci lze tedy uzavřít, že napadený výrok I. rozsudku odvolacího soudu v dovolacím přezkumu zjevně obstojí.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobce přípustným, podle §243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. července 2017
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu