ECLI:CZ:NS:2017:22.CDO.2949.2017.1
sp. zn. 22 Cdo 2949/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně L. M. , proti žalovaným 1) M. H. , 2) Z. K. a 3) M. B. , zastoupené Mgr. Martinou Krňoulovou, advokátkou se sídlem v Turnově, Palackého 211, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 8 C 138/2013, o dovolání žalované 3) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 9. 2016, č. j. 20 Co 262/2016-227, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud v Semilech („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 1. 2016, č. j. 8 C 138/2013-147, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku, nacházejících se v katastrálním území S. u S., zapsanému na listu vlastnictví vedeném u Katastrálního úřadu pro L. k., Katastrální pracoviště S. (výrok I.). Předmětnou nemovitost přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně (výrok II.) a uložil jí povinnost zaplatit každému z žalovaných vypořádací podíl ve výši 40 000 Kč (výrok III.); dále rozhodl o náhradě nákladů řízení a o povinnosti zaplatit soudní poplatek (výroky IV. až IX.).
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 21. 9. 2016, č. j. 20 Co 262/2016-227, odejmul žalobkyni osvobození od soudních poplatků (výrok I.), změnil rozhodnutí soudu prvního stupně v nákladových výrocích IV., VI., VII., VIII. a IX. (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok IV.). Ve zbytku, vyjma odvoláním nenapadeného výroku V., napadené rozhodnutí potvrdil (výrok III.).
Proti výrokům II. d), III. a IV. rozsudku krajského soudu podává žalovaná 3) dovolání. Přípustnost dovolání ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) spatřuje v tom, že „otázka ceny nemovitostí a slyšení žalované 3) v řízení měla být posouzena jinak“. Uplatňuje dovolací důvod podle 241a odst. 1 o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolání není přípustné.
Požadavek, aby dovolatelka v dovolání uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , stejně jako další odkazovaná rozhodnutí dovolacího soudu).
Přípustnost dovolání spatřuje dovolatelka v tom, že „otázka ceny nemovitostí a slyšení žalovaní 3) měla být v řízení řešena jinak“. Chce tím zřejmě říci, že ji měl odvolací soud řešit jinak. Takto však přípustnost dovolání nastavena není. Má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, je-li z dovolání patrno, od kterého svého řešení otázky hmotného či procesního práva se má – podle mínění dovolatele – dovolací soud odchýlit (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Způsobilému vymezení přípustnosti tak neodpovídá požadavek dovolatelky, aby otázku, na níž stojí napadené rozhodnutí, dovolací soud posoudil odlišně od soudu odvolacího. Již proto není dovolání přípustné.
Ostatně stanovení obvyklé ceny nemovitosti představuje otázku skutkovou, nikoliv právní (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2007, sp. zn. 22 Cdo 3240/2006). Namítá-li dovolatelka, že cena nemovitostí měla být zjištěna ve výši 614 390 Kč, jedná se o zpochybnění skutkového stavu, které v dovolacím řízení není od 1. 1. 2013 přípustné; dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013).
K námitce neprovedení revizního znaleckého posudku
Z obsahu dovolání se dále podává, že dovolatelka tvrdí rozpor napadeného rozhodnutí s judikaturou dovolacího soudu, podle které má-li soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku; jestliže rozpory v závěrech posudků neosvětlí ani výslech znalců, je třeba dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí (k tomu srovnej např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu SSR ze dne 15. 7. 1982 sp. zn. 4 Cz 13/82, uveřejněný pod č. 45 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1984, nebo rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 4. 2012 sp. zn. 21 Cdo 4562/2010).
Nicméně s touto judikaturou je napadené rozhodnutí v souladu, neboť posudek vyhotovený znalcem Petrem Brezarem neobsahuje znaleckou doložku a nejedná se tak o znalecký posudek ve smyslu §127a o. s. ř. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014). Nadto je třeba uvést, že závěr obou posudků se prakticky neliší, neboť znalec Petr Brezar původní posudek ze dne 7. 3. 2013 (se zjištěnou obvyklou cenou ve výši 614 390 Kč) aktualizoval posudkem ze dne 8. 10. 2015, ve kterém obvyklou cenu vyčíslil na 310 578,02 Kč (č. l. 134); to odpovídá obvyklé ceně zjištěné soudem jmenovaným znalcem Ing. Petrem Holubičkou, který obvyklou cenu nemovitostí vyčíslil na 320 000 Kč (č. l. 97).
K nákladům řízení
Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy.
Napadeným výrokem II. d) změnil odvolací soud výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně tak, že každému z žalovaných uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 14 286,60 Kč; výrokem IV. uložil každému z žalovaných nahradit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení 2 578,60 Kč. Protože ani jedním z těchto výroků odvolací soud nerozhodl o částce převyšující 50 000 Kč (vyšší než přiznané částky přitom žádný z účastníků nepožadoval), dovolání ani v této části není přípustné [§238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
Protože dovolání není přípustné, dovolací soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. září 2017
JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu