ECLI:CZ:NS:2017:22.CDO.4388.2016.1
sp. zn. 22 Cdo 4388/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Spáčilem, CSc., ve věci žalobkyně Mgr. D. K. , proti žalovaným: 1) A. M. , 2) M. M. , o obnovu řízení ve věci řízení o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziříčí pod sp. zn. 16 C 91/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 2016, č. j. 11 Co 155/2016-153, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu náklad dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziříčí (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 9. 2012, č. j. 16 C 46/2011-210, žalobě, kterou se žalobkyně domáhala určení vlastnictví k nemovitostem, zčásti vyhověl a zčásti ji zamítl. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. Protože byla osvobozena od soudních poplatků z 50 % a poplatek z odvolání nezaplatila, soud prvního stupně usnesením ze dne 6. 5. 2013, č. j. 16 C 46/2011-304, řízení zastavil. Usnesení o zastavení řízení následně k odvolání žalobkyně potvrdil Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. 6. 2013, č. j. 11 Co 348/2013-318.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1939/2014, zrušil usnesení soudů obou stupňů, jímž bylo žalobkyni přiznáno osvobození od soudních poplatků v rozsahu 50 %, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ten pak usnesením ze dne 30. 10. 2014, č. j. 16 C 46/2011-465, osvobodil žalobkyni od soudních poplatků v plném rozsahu.
Žalobkyně se žalobou podanou 1. 10. 2013, tj. v době, kdy bylo odvolací řízení proti rozsudku ze dne 21. 9. 2012, č. j. 16 C 462/2011-210, pravomocně zastaveno, domáhala obnovy tohoto řízení.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 17. 6. 2014, č. j. 16 C 91/2013-39, zamítl návrh žalobkyně na osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta pro řízení o obnově. K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením ze dne 24. 7. 2014, č. j. 11 Co 464/2014-52, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Žalobu na obnovu řízení považovaly soudy za zjevné bezúspěšné uplatňování práva, neboť žalobkyně neuvedla žádné důvody obnovy. Napadla právní posouzení věci, které lze zpochybnit jinými opravnými prostředky.
Soud prvního stupně následně, po marné výzvě k zaplacení soudního poplatku, usnesením ze dne 18. 2. 2015, č. j. 16 C 91/2013-83, řízení o obnově řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavil. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26. 3. 2015, č. j. 11 Co 105/2015-91, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud poukázal na to, že žaloba na obnovu řízení ztratila svůj smysl, jestliže původní řízení sp. zn. 16 C 46/2011 se dostalo do fáze přezkumu v odvolacím řízení a není tedy pravomocně rozhodnuto.
Proti usnesení krajského soudu ze dne 26. 3. 2015 podala žalobkyně dovolání. Soud prvního stupně usnesením ze dne 19. 5. 2015, č. j. 16 C 91/2013-102, zamítl návrh žalobkyně na přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Odvolací soud k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 26. 6. 2015, č. j. 11 Co 244/2015-112, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Také usnesení odvolacího soudu ze dne 26. 6. 2015 napadla žalobkyně dovoláním. Nejvyšší soud usnesením ze dne 19. 11. 2015, č. j. 22 Cdo 3447/2015-135, dovolací řízení zastavil, neboť neshledal důvod pro ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Dospěl k závěru, že ze strany dovolatelky se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatnění práva; pokud řízení, jehož obnovy se žalovaná domáhá, není pravomocně skončeno, nelze ani požadovat obnovu takového řízení (ustanovení §228 odst. 1 o. s. ř. a contrario ).
Soud prvního stupně následně usnesením ze dne 26. 1. 2016, č. j. 16 C 91/2013-143, zastavil dovolací řízení o obnovu řízení. Odvolací soud k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 24. června 2016, č. j. 11 Co 155/2016-153, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dovolání, v němž požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
V případě, že již bylo ve věci o osvobození od soudních poplatků pravomocně rozhodnuto a nedojde ke změně poměrů žádajícího účastníka, další návrh na osvobození od soudních poplatků soud pro překážku věci pravomocně rozhodnuté ( rei iudicatae ) zastaví (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2011, sp. zn. 25 Cdo 803/2011, obě veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz ).
Protože poměry, za kterých rozhodoval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 19. 11. 2015, se nezměnily (dovolání žalobkyně proti rozhodnutí, kterým bylo zastaveno řízení o obnově řízení vedeného soudem prvního stupně pod sp. zn. 16 C 46/2011, je zjevně bezúspěšné), tvoří usnesení dovolacího soudu ze dne 19. 11. 2015, č. j. 22 Cdo 3447/2015-135, překážku věci pravomocně rozhodnuté.
Jelikož ve věci je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, Nejvyšší soud řízení o dovolání podle §159a odst. 4 o. s. ř. a 167 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. dubna 2017
JUDr. Jiří Spáčil, CSc. samosoudce