ECLI:CZ:NS:2017:22.ND.128.2017.1
sp. zn. 22 Nd 128/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce JUDr. M. W. , proti žalovaným: 1) E.ON Energie, a. s. , se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6, IČO: 26078201, 2) E.ON Distribuce, a. s. , se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6, IČO: 28085400, oběma zastoupeným Mgr. Františkem Klímou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 224/37, 3) O2 Czech Republic a. s. , se sídlem v Praze 4 – Michli, Za Brumlovkou 266/2, IČO: 60193336, 4) CROSS SPEED, s. r. o. , se sídlem v Branišovicích 179, IČO: 63487748, 5) K. V. a 6) TRUCK TRADE spol. s r. o. , se sídlem v Modřicích, Evropská 677, IČO: 60717602, zastoupené JUDr. Janem Streličkou, advokátem se sídlem v Brně-městě, Veselá 163/12, o zajištění dodávky energie, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 C 310/2014, o námitce podjatosti, takto:
Soudci Nejvyššího soudu JUDr. Jiří Doležílek, JUDr. Zdeněk Novotný a JUDr. Roman Fiala nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 21 Nd 115/2017.
Odůvodnění:
Žalobce podal dne 20. 12. 2015 návrh na delegaci vhodnou věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 C 310/2014 k Městskému soudu v Brně nebo k Okresnímu soudu Brno-venkov. Rovněž vznesl námitku podjatosti soudců Nejvyššího soudu majících trvalé bydliště v místě působnosti společnosti E.ON, tedy v Jihomoravském a v Jihočeském kraji. Odkázal na své podání ze dne 6. 9. 2015, k němuž dodal, že dovolací soud svou nečinností porušil ústavně zaručené právo žalobce na rovné zacházení. Procesní postup sice není důvodem podjatosti soudců, ale vztah závislosti lze spatřovat v jednáních soudů, které k vydání nepředvídatelných rozhodnutí vedly. Poukazuje na „nehodnocení dovolacímu soudu dobře známých a zdůrazněných kritérií, jakož i úmyslné přehlédnutí neustále připomínaného stanoviska“.
V doplnění námitky podjatosti žalobce poukázal na některé aspekty věci a dosavadní zapojení Nejvyššího soudu ve věci, kdy se v rámci dovolání nijak nevyjádřil k neřešené právní otázce, čímž zhoršil právní postavení žalobce. Zdůraznil, že Nejvyšší soud není za svou nečinnost nijak odpovědný oproti žalobci; poukázal na stanovisko Cpjn 31/2014, které považuje za protiústavní, neboť vylučuje odpovědnost Nejvyššího soudu. Rozhoduje-li Nejvyšší soud o vlastní odpovědnosti za vlastní nečinnost, je zcela nepochybně objektivně podjatý k těm osobám, vůči jejímž jednáním je nečinný.
Ostatní účastníci se k námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu nevyjádřili.
JUDr. Jiří Doležílek, JUDr. Zdeněk Novotný a JUDr. Roman Fiala, členové senátu 21 Cdo Nejvyššího soudu, příslušní k rozhodnutí věci podle rozvrhu práce platného ke dni 20. 3. 2017, kdy byl Nejvyššímu soudu předložen návrh žalobce na delegaci vhodnou, ve svých vyjádřeních shodně uvedli, že k věci ani k účastníkům nemají žádný vztah a že jim není známá žádná okolnost, která by je vylučovala z projednávání a rozhodování věci.
Podle §14 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle §15a odst. 1 věty první o. s. ř. mají účastníci právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout.
Podle §15a odst. 3 o. s. ř. v námitce podjatosti musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému soudci (přísedícímu) směřuje, v čem je spatřován důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti, popřípadě kdy se o něm účastník podávající námitku dozvěděl, a jakými důkazy může být prokázán.
Podle §16 odst. 1 věty druhé o. s. ř. o vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Požadavek, aby ve věci jednal a rozhodoval soudce, u něhož není důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, se z povahy věci může týkat jen soudců, kterým věc náleží podle pravidel stanovených v rozvrhu práce soudu (srovnej rovněž §15a odst. 1 věty první o. s. ř.). Z toho vyplývá, že námitku podjatosti lze uplatnit pouze ve vztahu k těm soudcům, kteří jsou povoláni ve věci rozhodovat, přičemž k námitce směřující proti jiným soudcům soud rozhodující o námitce podjatosti nepřihlíží [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 25 Nd 26/2005 (uveřejněné pod č. C 3 278 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck – dále jen „Soubor“)].
Nejvyšší soud tedy rozhodoval o námitce podjatosti pouze ve vztahu k členům senátu 21 Cdo Nejvyššího soudu, kteří budou podle rozvrhu práce rozhodovat o návrhu žalobce na delegaci vhodnou, a ve zbytku k námitce podjatosti nepřihlížel.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodování přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu zcela zjevně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 5 Nd 427/2000 (uveřejněné pod č. C 73 v Souboru)].
Z vyjádření soudců senátu 21 Cdo, z obsahu spisu, ani ze skutečností tvrzených žalobcem se nepodávají žádné okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti výše uvedených soudců senátu 21 Cdo.
Žalobce na základě dřívější rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu dovozuje závěry o podjatosti všech soudců Nejvyššího soudu, popřípadě soudců s bydlištěm v Jihočeském a Jihomoravském kraji, tím však pomíjí, že z výše citovaného §14 odst. 4 o. s. ř. plyne, že samotná rozhodovací činnost soudce nebo jeho postup v projednávané věci či v jiných věcech důvodem k vyloučení soudce být nemůže. Obdobně rovněž samo o sobě nemůže být důvodem podjatosti bydliště soudců.
Závěr o podjatosti uvedených soudců by se musel opírat zejména o existenci jejich vlastního konkrétně definovatelného vztahu k předmětu řízení, a to s ohledem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům, což však v posuzovaném případě nebylo shledáno.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud rozhodl tak, že soudci senátu 21 Cdo Nejvyššího soudu uvedení ve výroku tohoto usnesení, jimž podle rozvrhu práce přísluší ve věci rozhodnout, nejsou v souzené věci vyloučeni z jejího projednávání a rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. května 2017
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu