ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.15.2017.1
sp. zn. 23 Cdo 15/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce J. K., zastoupeného JUDr. Pavlínou Zíkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Rybná 678/9, PSČ 110 00, proti žalované Servisní pojišťovně a.s., se sídlem ve Zlíně – Louky, třída T. Bati 532, PSČ 763 02, IČO 25345150, zastoupené Mgr. Helenou Machálkovou, advokátkou, se sídlem v Uherském Hradišti, Na Stráni 598, PSČ 686 05, o zaplacení částky 69 613 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 10 C 12/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 28. června 2016, č. j. 60 Co 142/2016-262, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4 404 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Heleny Machálkové, advokátky, se sídlem v Uherském Hradišti, Na Stráni 598, PSČ 686 05.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 16. února 2016, č. j. 10 C 12/2014-204, žalované uložil, aby zaplatila žalobci částku 55 683 Kč s 8,05% úrokem z prodlení z částky 52 900 Kč od 15. října 2013 do zaplacení (výrok pod bodem I), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 13 930 Kč s úrokem z prodlení z částky 16 713 Kč od 15. října 2013 do zaplacení ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb. (výrok pod bodem II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body III a IV).
K odvolání žalované Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 28. června 2016, č. j. 60 Co 142/2016-262, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku pod bodem I změnil tak, že se žaloba co do částky 55 683 Kč s 8,05% úrokem z prodlení z částky 52 900 Kč od 15. října 2013 do zaplacení zamítá (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky pod body II a III).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezil tak, že „dovoláním napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného, a nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, anebo má být v daném případě dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak a odvolací soud se v rámci svého rozhodnutí odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“.
Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry odvolacího soudu a navrhla odmítnutí dovolání jako nepřípustného.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jakožto soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou zastoupenou advokátem, posuzoval, zda je dovolání přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241b odst. 3 prvé věty o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladu přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
Tomuto požadavku dovolatel v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) nedostál, přičemž tuto vadu dovolání nelze odstranit ani posouzením dovolání podle obsahu podání, neboť dovolatel nevymezil žádnou otázku, která by měla zakládat přípustnost dovolání.
Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že dovolatelem citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. července, sp. zn. 7 Tdo 758/2008, na nyní posuzovanou věc nedopadá.
To, že má dovolatel jiný názor na skutkové a právní závěry odvolacího soudu, event. nesouhlasí s jeho procesními postupy, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ani v režimu §238a o. s. ř. (o žádné z tam označených rozhodnutí ostatně ve věci nejde), ani v režimu §237 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 27. ledna 2017
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu