ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.2106.2017.1
sp. zn. 23 Cdo 2106/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobkyně EASTWAY REAL ESTATE s. r. o. , se sídlem v Praze 7 – Holešovice, Přístavní 1341/5, identifikační číslo osoby 45805997, zastoupené JUDr. Ing. Bystríkem Buganem, advokátem se sídlem v Praze 1, Pod Bruskou 136/6, proti žalované Invereko s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Nové Město, Soukenická 1529/26, identifikační číslo osoby 28411161, zastoupené JUDr. Janem Fričem, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova 1/65, o zaplacení částky 155.399 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 11 C 81/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2016, č. j. 30 Co 378/2016-58, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 17. 3. 2016, č. j. 11 C 81/2015-37, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 155.399 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud posoudil věc podle jiného právního předpisu, než učinil soud prvního stupně, a přijal také jiné právní závěry, pokud jde o výklad příslušných ustanovení smlouvy o zprostředkování; přesto uzavřel, že soud prvního stupně nepochybil, pokud dospěl k závěru, že žalobkyni vznikl nárok na provizi, a to v celém rozsahu ve výši 621.000 Kč, tedy, že nárok žalobkyně i na doplatek doposud neuhrazené provize je dán. Odvolací soud posoudil věc podle obchodního zákoníku, podle něhož si účastníci mohou sjednat, že vznik nároku na provizi bude vázán na splnění zprostředkované smlouvy; tak se tomu také stalo v daném případě v čl. 7. 2. smlouvy. Tímto ustanovením bylo sjednáno, že nárok na provizi vznikne za situace, kdy bude třetím subjektem plněno žalované. Na výše popsanou situaci dopadá též ujednání zprostředkovatelské smlouvy čl. 7. 4., jímž mezi stranami došlo k dohodě o tom, že nárok na provizi je dán i tehdy, pokud to, že nedošlo k plnění, bylo způsobeno z důvodů, které leží na straně žalované. Odvolací soud uvedl, že v tomto případě bylo prokázáno a není mezi stranami ani sporováno, že původně stanovená cena díla ve výši 20.700.000 Kč byla snížena ujednáním o dodatku ke smlouvě o dílo, který byl uzavřen mezi žalovanou a třetím subjektem, a to ze strany žalované zcela dobrovolně a navíc bez ohledu na to, jaký byl názor žalobkyně. Žalobkyně uvedené ujednání nemohla žádným způsobem ovlivnit. Byla to tedy žalovaná, která uzavřela smlouvu o dílo a následně i její dodatek, v důsledku něhož došlo ke snížení původně sjednané ceny díla. Důvod snížení proto jednoznačně spočívá toliko na straně žalované. Není významné, zda takové skutečnosti a situace jsou v praxi běžné, nebo to bylo vyvoláno situací ve stavebnictví či nikoli. Nárok žalobkyně na doplatek provize je dán. Takový závěr má odvolací soud za souladný i s principem obecné spravedlnosti, zejména pak i proto, že žalobkyně nemohla zasahovat do dalšího konání žalované, v důsledku kterého došlo ke snížení ceny díla.
Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně v celém rozsahu, podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.) spatřuje dovolatelka v právní otázce vzniku nároku na provizi a její úhrady, když nesouhlasí s výkladem odvolacího soudu, že podle čl. 7. 4. smlouvy je toto ujednání ujednáním o vzniku závazku, nikoli o jeho splatnosti. Podle dovolatelky odvolací soud výkladem čl. 7. 4. smlouvy založil obecnou odpovědnost žalované (zájemce) za část neuskutečněného plnění bez ohledu na to, že zprostředkovávaná smlouva, tj. smlouva o dílo, je ujednáním dvou smluvních stran a za změnu této smlouvy nemůže nést odpovědnost žalovaná tak, jak dovozuje odvolací soud, když navíc ani žalobkyně netvrdila, že žalovaná zavinila umenšení rozsahu díla a jeho ceny. Podle názoru dovolatelky jestliže se objednatel rozhodl jednostranně umenšit rozsah díla z důvodů, které spočívaly výlučně na jeho straně, a tedy i úměrně ponížit sjednanou cenu díla, nelze tuto skutečnost přičítat jen k tíži žalované. Zprostředkovávaná smlouva je smlouvou dvou stran a zájemce nezavinil v jakékoliv formě zmenšení objemu díla, toto byl požadavek vlastníka, tedy objednatele, a nelze proto po žalované požadovat, aby poskytla provizi z vyšší částky, než kterou obdržela od objednatele.
K dovolání žalované se žalobkyně dle obsahu spisu nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §642 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“) smlouvou o zprostředkování se zprostředkovatel zavazuje, že bude vyvíjet činnost směřující k tomu, aby zájemce měl příležitost uzavřít určitou smlouvu s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli úplatu (provizi).
Ustanovení §644 obch. zák. určuje, že zprostředkovateli vzniká nárok na provizi, je-li uzavřena smlouva, jež je předmětem zprostředkování.
Podle ustanovení §645 obch. zák. vyplývá-li ze smlouvy, že zprostředkovatel je povinen pouze obstarat pro zájemce příležitost uzavřít s třetí osobou smlouvu s určitým obsahem, vzniká zprostředkovateli nárok na provizi již obstaráním této příležitosti.
Podle ustanovení §646 obch. zák. jestliže podle smlouvy vzniká zprostředkovateli nárok na provizi teprve splněním závazku třetí osoby ze zprostředkovávané smlouvy, vzniká zprostředkovateli tento nárok rovněž v případě, kdy závazek třetí osoby vůči zájemci zanikl nebo splnění závazku třetí osoby se oddálilo z důvodů, za něž odpovídá zájemce. Je-li základem pro určení výše provize rozsah splněného závazku třetí osoby, započítává se do tohoto základu i plnění neuskutečněné z důvodů, za něž odpovídá zájemce.
Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že ujednání čl. 7. 4. smlouvyo zprostředkování je ujednáním o vzniku závazku, nikoli o jeho splatnosti. Uvedl, že v daném případě je třeba aplikovat větu druhou čl. 7. 4. o tom, že nárok na provizi vzniká rovněž v případě, kdy závazek vlastníka (objednatele) vůči zájemci zanikne, nebo splnění závazku vlastníka se oddálilo z důvodů, za něž odpovídá zájemce. Pokud totiž došlo ke snížení ceny díla v návaznosti na snížení rozsahu díla ujednáním žalované a vlastníka, pak se jedná o důvod zániku závazku, který spočívá na straně žalované. Odvolací soud uzavřel, že z uvedeného právního názoru a výkladu čl. 7. 4. je zřejmé, že žalobkyni vznikl nárok na provizi i za situace, kdy došlo dodatkem ke smlouvě o dílo ke snížení rozsahu díla a tudíž i ke snížení plnění ze strany vlastníka vůči žalované jako zhotovitelce díla.
Dovolatelka se snaží uvedené právní závěry zvrátit poukazem na nesprávné právní posouzení věci, když nesouhlasí s výkladem čl. 7. 4. smlouvy o zprostředkování tak, jak jej provedl odvolací soud. Tyto námitky dovolatelky, jejichž prostřednictvím zpochybňuje správnost postupu odvolacího soudu při výkladu projevu vůle, však přípustnost dovolání nezakládají. Jestliže odvolací soud dospěl k závěru, že pokud totiž došlo ke snížení ceny díla v návaznosti na snížení rozsahu díla ujednáním žalované a vlastníka, pak se jedná o důvod zániku závazku, který spočívá na straně žalované, přičemž uzavřel, že nárok žalobkyně na doplatek provize je dán, pak odvolací soud nevybočil z limitů výkladů projevů vůle a neodchýlil se od judikatorních závěrů k výkladu §266 obch. zák. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3404/2008, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2010, sp. zn. 23 Cdo 4119/2007). Předmětný článek 7. 4. smlouvy o zprostředkování přitom zčásti vychází ze zákonného textu ustanovení §646 obch. zák.
Dovolatelka dále namítá, že „závěr odvolacího soudu, že odpovědnost za snížení ceny díla jednoznačně spočívá toliko na straně žalované, neodpovídá provedenému dokazování, a tedy zjištěnému skutkovému stavu“. Uplatněná námitka však postrádá charakter právní otázky, kterou by mohl a měl dovolací soud řešit (§241a odst. 1 o. s. ř.). Zvolená argumentace nesměřuje proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž proti zjištěnému skutkovému stavu, čímž však nelze přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit.
Namítá-li dovolatelka, že „nebyly splněny podmínky postupu odvolacího soudu podle §212 a 212a o. s. ř., resp. ustanovení §219 o. s. ř., zvláště když odvolací soud zaujal zcela jiný právní názor než soud I. stupně a měl postupovat podle ustanovení §219a a §221 a násl. o. s. ř. a rozhodnutí soudu I. stupně zrušit a vrátit mu věc k dalšímu řízení“, uplatňuje námitku, která však není způsobilá vyvolat přípustnost dovolání a dovolací soud se jí nemohl zabývat, neboť jde o vadu řízení, k níž by dovolací soud mohl za určitých podmínek přihlédnout pouze tehdy, bylo-li by dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.). Samotná tvrzená vada řízení však přípustnost dovolání dle ustanovení §237 o. s. ř. vyvolat nemůže. Obdobné platí i pro námitku dovolatelky, že „odvolací soud se již nevypořádal s tím, že žalovaná k prokázání svých tvrzení, že obdržela pouze částku 15.499.502 Kč od vlastníka ze zprostředkovávané smlouvy, navrhla v řízení před soudem I. stupně, aby soud vyžádal od této osoby stanovisko nebo potvrzení, jaké úhrady byly provedeny ohledně smlouvy o dílo“.
Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. srpna 2017
JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.
předseda senátu