ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.2464.2017.1
sp. zn. 23 Cdo 2464/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně MISENIRKO s.r.o. , se sídlem v Stěbořicích, Nový Dvůr 28, PSČ 746 01, IČO 29453151, zastoupené Mgr. Vladanem Tisovským, advokátem, se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 871/6, PSČ 702 00, proti žalované HALEtors vo s.r.o. , se sídlem v Horním Benešově, Luhy 73, PSČ 793 12, IČO 28570545, zastoupené JUDr. Luďkem Zakopalem, advokátem, se sídlem v Bruntále, Nádražní 1987/44, PSČ 792 01, o zaplacení částky 166 395 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 38 C 16/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. ledna 2017, č. j. 8 Co 110/2016-247, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 15. října 2015, č. j. 38 C 16/2015-185, zamítl žalobu na zaplacení částky 166 395 Kč s úrokem z prodlení (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání ke Krajskému soudu v Ostravě. V průběhu odvolacího řízení navrhla žalobkyně, aby na její místo do řízení vstoupila společnost VERONIKA investment s.r.o., se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Sokolská třída 871/6, PSČ 702 00, IČO 26867338 (dále jen „VERONIKA investment s.r.o.“). Žalobkyně jako postupitel uzavřela dne 3. listopadu 2016 s touto obchodní společností jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávky, kterou společnosti VERONIKA investment s.r.o. postoupila pohledávky za žalovanou, které jsou předmětem tohoto řízení.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 4. ledna 2017, č. j. 8 Co 110/2016-247, návrh, aby do řízení namísto dosavadní žalobkyně vstoupila společnost VERONIKA investment s.r.o., zamítl.
Odvolací soud při svém rozhodnutí nemohl přehlédnout skutečnost, že žalobkyně již jednou přistoupila k postoupení pohledávky, jež je předmětem tohoto řízení. Smlouva měla zcela totožný text i vzhled, rozdíl byl toliko v datu jejího uzavření a v subjektu postupníka. Poté, co odvolací soud zamítl první návrh žalobkyně, aby na její místo do řízení vstoupila jiná společnost, uplynula lhůta k podání dovolání proti jeho zamítavému usnesení a bylo nařízeno odvolací jednání, sdělila žalobkyně, že došlo ke zpětnému postoupení předmětných pohledávek. Smlouva o postoupení pohledávek na společnost VERONIKA investment s.r.o. pak byla uzavřena pouhý jeden den před datem nařízeného odvolacího jednání. Tato společnost rovněž neprokázala svou solventnost a na výzvu odvolacího soudu, aby předložila důkazy o tom, že v případě, kdyby byl potvrzen zamítavý rozsudek soudu prvního stupně a bylo vyhověno návrhu dle §107a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), by byla schopna žalované zaplatit náhradu nákladů řízení, které dle jejího sdělení již představují částku ve výši téměř 100 000 Kč, nereagovala. Shora popsané jednání žalobkyně vzbuzuje dle odvolacího soudu skutečně důvodnou obavu, že jediným cílem jejího počínání je prodloužit odvolací řízení a oddálit tak jeho možný nepříznivý výsledek. Dle odvolacího soudu se nejedná o pouhou obavu, že případná pohledávka na náhradu nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou a zcela zřejmě se jedná o účelové zneužití procesní úpravy.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, protože měla za to, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci a je rozporné se závěry obsaženými v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, č. j. 29 Cdo 3013/2010. Dle dovolatelky je VERONIKA investment s.r.o. schopna řádně a zcela splnit veškeré případné nároky, které vyplynou z předmětného řízení, pokud dojde k jejímu vstupu do řízení na místo žalobkyně, a jakékoliv úvahy o opaku jsou v úrovni spekulací či pouhých obav a nebyl o nich proveden v řízení před odvolacím soudem žádný důkaz. Dále namítla, že odvolací soud ve výzvě k doložení důkazů o tom, že bude schopna žalované zaplatit náhradu nákladů řízení, nespecifikoval, o jaké důkazy by mělo jít.
Žalobkyně navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě osobou oprávněnou zastoupenou advokátem (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 o. s. ř.), posuzoval, zda je dovolání přípustné.
Podle ustanovení §238a o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolání bylo shledáno přípustným podle ustanovení §238a o. s. ř. Dovolání však není důvodné.
Z ustanovení §107a o. s. ř. vyplývá, že má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2). Ustanovení §107 odst. 4 platí obdobně (odstavec 3).
Ustálená soudní praxe (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod č. 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále např. usnesení ze dne 29. ledna 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013, usnesení ze dne 28. ledna 2015, sp. zn. 26 Cdo 5343/2014, usnesení ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 413/2012, či usnesení ze dne 31. října 2013, sp. zn. 25 Cdo 2308/2013) dovodila, že nelze vyloučit, že soud může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu podle §107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení §2 o. s. ř. Takový postup by byl namístě např. tehdy, bylo-li by možno dovodit podle toho, co v řízení vyšlo najevo, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí dle §107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Prostá obava, že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, či nejistota o poctivosti pohnutek, jež účastníka vedly k postoupení soudně vymáhané pohledávky, však k takovému kroku nepostačuje. V ústavní rovině přijal obdobný závěr též Ústavní soud, jenž ve svém nálezu ze dne 9. února 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, zdůraznil, že obecné soudy nemohou přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví podle §107a o. s. ř. formalisticky, ale musí také posoudit skutečnost, zda nejde pouze o účelové zneužití procesní úpravy zejména s ohledem na ustanovení §2 o. s. ř. (zda nedošlo k účelovému postoupení pohledávky za účelem zneužití procesní úpravy).
Ze spisu se podává, že odvolací soud již jednou zamítl návrh žalobkyně, aby na její místo do řízení vstoupila společnost, jíž postoupila pohledávky, o nichž se v tomto řízení rozhoduje. Důvodem zamítnutí předmětného návrhu bylo to, že tato společnost nebyla prosta finančních problémů, a dále že žalobkyně ani na výslovnou výzvu soudu nedoložila přílohu č. 1 postupní smlouvy, v níž byla upravena specifikace úplaty za postoupené pohledávky, a nedoložila ani to, že jí byla úplata za postoupené pohledávky skutečně uhrazena. Následně byly předmětné pohledávky postoupeny zpět žalobkyni a ta je opět postoupila, tentokrát společnosti VERONIKA investment s.r.o. (text i vzhled postupních smluv byl v obou případech totožný, s výjimkou rozdílné osoby postupníka a data uzavření smlouvy).
Za těchto okolností, s odkazem na závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, odvolací soud vyzval společnost VERONIKA investment s.r.o., aby v přiměřené lhůtě prokázala svou solventnost, resp. svou schopnost v případě neúspěchu v řízení na místě žalobkyně zaplatit žalované náhradu nákladů řízení, které dle jejího sdělení představují částku ve výši téměř 100 000 Kč. Společnost VERONIKA investment s.r.o. na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala a svou solventnost nedoložila.
Za situace, kdy žalobkyně byla v řízení před soudem prvního stupně neúspěšná, postoupila pohledávky, o nichž se v řízení jedná, nejprve na společnost, která se potýkala s finančními problémy, a současně ve vztahu k této společnosti nedoložila soudem vyžádané podklady, po zamítnutí návrhu dle §107a o. s. ř. odvolacím soudem si nechala postoupené pohledávky od této společnosti postoupit zpět a následně je opět postoupila na subjekt, který řádně nereagoval na výzvy soudu a neprokázal svou solventnost, je třeba přisvědčit odvolacímu soudu v tom, že uvedené skutečnosti a okolnosti postoupení předmětných pohledávek zavdávají skutečně důvodnou obavu o účelovém postoupení pohledávek s úmyslem zneužít procesní úpravu.
K námitce žalobkyně, že odvolací soud nespecifikoval, jakými důkazy mělo být prokázáno, že v případě vyhovění návrhu dle §107a o. s. ř. a neúspěchu žalující strany v řízení bude společnost VERONIKA investment s.r.o. schopna zaplatit žalované na náhradě nákladů částku ve výši téměř 100 000 Kč, Nejvyšší soud uzavřel, že odvolací soud předmětnou výzvu zcela srozumitelně a jasně formuloval tak, aby z ní bylo společnosti VERONIKA investment s.r.o., zřejmé, co se po ní žádá a v jaké souvislosti; odvolací soud rovněž ve výzvě odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, z nějž se podává, že ve výjimečných případech může soud zamítnout žalobcův návrh podle §107a o. s. ř. prostřednictvím ustanovení §2 o. s. ř.. Jakým konkrétním způsobem, resp. důkazem mohla tato společnost soudu doložit svou schopnost dostát svým eventuálním závazkům, bylo na uvážení společnosti VERONIKA investment s.r.o. Tím, že na výzvu odvolacího soudu nereagovala, nerozptýlila pochybnosti soudu o tom, že by se případná pohledávka na náhradu nákladů řízení za žalující stranou mohla stát nedobytnou.
Na základě výše uvedeného lze uzavřít, že odvolací soud nepochybil, jestliže návrhu dle §107a o. s. ř. nevyhověl.
Dovolatelce se tudíž prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo zpochybnit správnost napadeného usnesení; Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), její dovolání zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť se tímto rozhodnutím řízení nekončí (§151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. června 2017
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu