ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.2859.2017.2
sp. zn. 23 Cdo 2859/2017-432
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobkyně České agentury na podporu obchodu se sídlem v Praze 2, Dittrichova 1968/21, PSČ 128 01, IČO 00001171, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, proti žalované CzechTrade Internet s.r.o. se sídlem v Praze 5, Smíchov, Nádražní 60/114, PSČ 150 00, IČO 27183424, o uložení povinnosti změnit obchodní firmu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 19 Cm 84/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. září 2016, č. j. 3 Cmo 315/2015-369, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. září 2015, č. j. 19 Cm 84/2011-327, zamítl žalobu, aby žalovaná byla uznána povinnou změnit obchodní firmu tak, aby neobsahovala označení „CzechTrade“ a podat návrh na zápis této změny do obchodního rejstříku a uložil žalobkyni nahradit žalované náklady řízení.
Vrchní soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, výrok o nákladech řízení změnil a sám rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že je považuje za přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc nesprávné právní posouzení věci dle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
Žalovaná se k dovolání podle obsahu spisu nevyjádřila.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání není přípustné.
Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, kterou cituje, jen mechanicky převzal své dříve (v jiném svém rozhodnutí) přijaté závěry o nezaměnitelnosti obchodní firmy žalované a kombinované ochranné známky žalobkyně, ačkoli žalobkyně tentokrát uplatnila práva z jiné (slovní) ochranné známky ve znění „CzechTrade“ registrované 26. května 2008 s právem přednosti od 17. března 2005, pak nejspíš přehlédla, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není založeno na závěru o nezaměnitelnosti slovní ochranné známky a obchodní firmy žalované, ale především na závěru o prioritě užívání obchodní firmy žalované; ta byla do obchodního rejstříku zapsána 27. září 2004, právo přednosti slovní ochranné známky „CzechTrade“ žalobkyně, která byla do registru ochranných známek zapsána 26. května 2008, vzniklo podle skutkových zjištění až dnem 17. března 2005.
Samotný závěr o prioritě užívání obchodní firmy žalované žalobkyně nenapadá, namítá však, že vzhledem k dalším předpokladům daným §10 odst. 2 zákona č. 441/1993 Sb., o ochranných známkách (dále jen „ZOZ“), které podle jejího názoru nebyly splněny, se omezení vlastníka ochranné známky podle tohoto ustanovení neuplatní. Avšak ani svými otázkami, které se týkají podmínek omezení vlastníka ochranné známky podle §10 odst. 1 a 2 ZOZ žalobkyně přípustnost dovolání nezakládá.
Navrhuje-li totiž, aby dovolací soud jako dosud neřešenou vyřešil otázku „významu úmyslu rušitele při volbě obchodní firmy“ a svůj návrh opírá o tvrzení, že žalovaná zvolila svou obchodní firmu s úmyslem užívat její zkrácené znění, aby se připodobnila výkonům vlastníka ochranné známky, a předkládá-li dále otázku existence dobré víry jako předpokladu pro vznik a trvání licence podle §10 odst. 2 ZOZ, podsouvá dovolacímu soudu svou vlastní verzi skutkového stavu, která ve zjištění soudů nižších stupňů oporu nemá. Žalobkyně totiž přehlíží, že soud prvního stupně i soud odvolací bez dalšího vyšly z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. ledna 2008, č. j. 3 Cmo 259/2007-442, jímž Vrchní soud uložil žalované mj. zdržet se užívání označení CzechTrade jinak než jako součásti své obchodní firmy CzechTrade Internet s.r.o., a který za klamavé označil pouze užívání označení CzechTrade, nikoli však plné znění obchodní firmy žalované. Soud prvního stupně v nyní souzené věci, vycházeje pouze ze zmíněného rozhodnutí (které prošlo dovolacím přezkumem a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2011, sp. zn. 23 Cdo 4384/2008, bylo dovolání žalobkyně odmítnuto a dovolání žalované zamítnuto) dovodil, že samotná obchodní firma žalované neporušuje a ani v době svého vzniku, tj. 27. září 2004, neporušovala právní řád České republiky. Odvolací soud se s tímto závěrem ztotožnil a na své předchozí rozhodnutí a argumenty v něm uvedené odkázal. Může-li tedy žalovaná užívat obchodní firmu CzechTrade Internet s.r.o., protože toto znění obchodní firmy je podle pravomocného rozhodnutí soudu v souladu s právem České republiky, nelze nic vytknout současnému závěru obsaženému v napadeném rozhodnutí, že za dané situace se žalobkyně (a contrario §10 odst. 1 a 2 ZOZ) nemůže domoci ochrany svého práva plynoucího ze slovní ochranné známky, která byla zapsána později než obchodní firma žalované. Žalovaná podle pravomocného rozhodnutí soudu v předchozí věci samotným zněním své firmy do práv žalobkyně k ochranným známkám nezasahovala a nezasahuje, z těchto závěrů oba soudy vyšly, úmysl užívat jen část této obchodní firmy, či dobrou víru při jejím zápisu tudíž ani nezjišťovaly (žádné takové zjištění z jejich rozsudků neplyne). Ze skutkového stavu tak jak byl soudy nižších stupňů zjištěn, odvolací soud vychází (srov. §241a odst. 6 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka, že úvaha odvolacího soudu o tom, kdo má být činěn odpovědným za obsah určitých webových stránek, je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. Také v tomto případě totiž musí dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, z něhož vyšel též odvolací soud, totiž že žalovaná není tím, kdo dané internetové stránky užívá. Podstatné je rovněž, že závěr o odpovědnosti za obsah internetových stránek nebyl pro odvolací soud v konečném důsledku významný. Odvolací soud založil své rozhodnutí v této části na tom, že užívá-li skutečně žalovaná označení CzechTrade v rozporu s pravomocným rozhodnutím soudu, může žalobkyně práva takto již pravomocně přiznaná vymoci (tj. podat návrh na soudní výkon rozhodnutí, případně exekuci).
Námitkami, že odvolací soud, aniž na to žalobkyni upozornil, změnil svůj právní názor na odpovědnost za obsah internetových stránek vyjádřený v předchozím rozhodnutí v téže věci, a že vyšel z jiných skutkových zjištění než soud prvního stupně, aniž zopakoval dokazování, dovolatelka napadá jen vady řízení, které však samy o sobě přípustnost dovolání nezakládají (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1, věty první, o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se v souladu s §243f odst. 3, věta druhá, o. s. ř. neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 30. listopadu 2017
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu