ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.3222.2017.1
sp. zn. 23 Cdo 3222/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně ČEZ Prodej, s.r.o., se sídlem v Praze 4, Duhová 1/425, IČO 27232433, zastoupené Mgr. Jaroslavem Trkovským, advokátem se sídlem v Lounech, Mírové náměstí 124, proti žalované A. H. , s podnikatelce s místem podnikání v Sobotce, nám. Míru 219, IČO 11141115, zastoupené JUDr. Jiřím Bláhou, advokátem se sídlem v Lomnici nad Popelkou, Poděbradova 54, o zaplacení částky 181 717 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 48/2006, o dovolání žalované proti usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 4. 2013, č. j. 12 Cmo 1/2013-264 a č. j. 12 Cmo 1/2013-267, obou ve znění opravného usnesení ze dne 24. 1. 2017, č. j. 12 Cmo 1/2013-413, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“)
Vrchní soud v Praze (dále jen odvolací soud) usnesením ze dne 8. 4. 2013, č. j. 12 Cmo 1/2013-264, ve znění opravného usnesení ze dne 24. 1. 2017, č. j. 12 Cmo 1/2013-413, potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 10. 2012, č. j. 37 Cm 48/2006-249, jímž soud nepřiznal žalované osvobození od soudního poplatku, a usnesením ze dne 8. 4. 2013, č. j. 12 Cmo 1/2013-267, ve znění opravného usnesení ze dne 24. 1. 2017, č. j. 12 Cmo 1/2013-413, potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 11. 2012, č. j. 37 Cm 48/2006-253, kterým soud zamítl žádost žalované na ustanovení zástupce.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalované rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalované trpí vadami, které nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, jestliže žalovaná spatřuje přípustnost dovolání ve vyřešení otázky správnosti způsobu doručení dovoláním napadených rozhodnutí a účinnosti jejich doručení, namítá vadné doručení obou napadených rozhodnutí a bez dalšího namítá, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení. Dovolání, které neobsahuje vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v smyslu §237 o. s. ř. (§241a odst. 2 o. s. ř.), je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty (§241b odst. 3 věta první, §243b o. s. ř.). Protože tak dovolatelka ani prostřednictvím ustanoveného zástupce neučinila, nelze v dovolacím řízení pro tento nedostatek pokračovat. Nutno zároveň zdůraznit, že odvolací soud řešil v napadených usneseních otázku splnění předpokladů pro osvobození žalované o zaplacení soudního poplatku a posuzoval podmínky pro ustanovení zástupce žalované. Odvolací soud neřešil právní otázku správnosti způsobu doručování usnesení soudu. Na dovolatekou předestřené otázce není tedy rozhodnutí odvolacího soudu ani založeno. Dovolací soud se přitom k nutnosti vymezení relevantní právní otázky, jakožto obsahové náležitosti dovolání, již několikrát vyjádřil ve své rozhodovací praxi (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1853/2013, či usnesení ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1871/2016 - veřejnosti dostupných na www.nsoud.cz ), kdy dovodil, že pokud dovolatel v dovolání neuvede otázku, která je podstatná pro rozhodnutí soudu v posuzované věci, je dovolání nepřípustné. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání (srov. rozhodnutí ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014). Námitky dovolatelky týkající se vadného doručení napadených rozhodnutí a neúčinnosti jejich doručení směřují do konkrétních vad řízení (nezahrnující otázku procesního práva, kterou by řešil odvolací soud). Takové námitky neodpovídají kritériím stanoveným v §237 o. s. ř. (vzhledem k §241a odst. 1 o. s. ř. nejsou ostatně ani způsobilým dovolacím důvodem); přípustnost dovolání tudíž založit nemohou, i kdyby se soud vytýkaných procesních pochybení dopustil (srov. např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014 a též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4296/2014 a ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 23 Cdo 275/2014 - veřejnosti dostupných na www.nsoud.cz ). Proto také ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. stanoví, že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne tehdy, je-li dovolání přípustné. Přípustnost dovolání nemohou založit ani námitky k nesprávnému právnímu posouzení věci. Těmito námitkami dovolatelka uplatnila pouze dovolací důvod, kterým se však může dovolací soud zabývat až poté, je-li dovolání přípustné.
Nelze-li tedy pro nedostatek vymezení předpokladu přípustnosti dovolání v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud dovolání žalované odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. srpna 2017
JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á
předsedkyně senátu