ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.4241.2017.1
sp. zn. 23 Cdo 4241/2017-206
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobce O. C. , zastoupeného Mgr. Gabrielou Nejedlíkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Husova 1285/2, proti žalované Direct pojišťovna, a. s. , se sídlem v Brně, Nové sady 996/25, identifikační číslo osoby 25073958, zastoupené Mgr. Hynkem Růžičkou, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 7, U průhonu 1589/13, o zaplacení částky 90.550 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 263 EC 41/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 2. 2017, č. j. 44 Co 471/2016-180, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.098,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. 5. 2016, č. j. 263 EC 41/2009-160, rozhodl, že právo žalobce na pojistné plnění v důsledku škodní události ze dne 10. 12. 2007 je dáno (bod I. výroku) a že o výši nároku žalobce a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (bod II. výroku).
K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 90.550 Kč s příslušenstvím, se zamítá (první bod výroku), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý bod výroku).
Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně proti výroku pod bodem prvním) podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, která nebyla v praxi dovolacího soudu dosud řešena a má být tedy posouzena jinak, a dále odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání považuje za důvodné, protože napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání vyjádřila v tom smyslu, že navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítnul, popřípadě zamítnul, a uložil žalobci nahradit žalované náklady dovolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky (jako soud dovolací dle §10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitostí dovolání a zda je přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Dovolání není přípustné.
Přípustnost nezakládají dovolatelem vytýkané vady řízení (překvapivost rozhodnutí), neboť dovolatel v souvislosti s nimi Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí závisí a jež by splňovala předpoklady vymezené v §237 o. s. ř. Případné vydání překvapivého rozhodnutí představuje vadu řízení, která sama o sobě způsobilým dovolacím důvodem není (tím je toliko nesprávné právní posouzení věci); k její případné existenci by mohl dovolací soud přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.) jen v případě přípustného dovolání, což v projednávané věci není naplněno.
Přípustnost dovolání nezakládá ani dovolatelem formulovaná otázka, zda lze kotel považovat za součást nemovitosti. Je tomu tak proto, že na posouzení této právní otázky rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. Rozhodující pro závěr soudu bylo zjištění o tom, že samotná příčina vzniku škody (tak, jak byla zjištěna soudem prvního stupně) není pojistným nebezpečím dle pojistné smlouvy číslo 1001006860 ze dne 26. 1. 2005. Vzhledem k tomu, že dovolatel formuloval otázku, která není pro napadené rozhodnutí relevantní, nemohla ani tato otázka založit přípustnost dovolání. K nutnosti vymezení relevantní právní otázky v dovolání viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1853/2013.
Přípustnost dovolání nezakládají ani námitky dovolatele, že odvolací soud „nesprávně právně věc vyřešil“ při posouzení škodového pojištění, které se má vztahovat jen na přírodní živly působící zvenčí, a polemika o definování tzv. výbuchu. Dovolatel přitom v této souvislosti nepředkládá žádnou konkrétní právní otázku, na jejímž řešení by bylo rozhodnutí odvolacího osudu založeno, dovolání ani u těchto námitek neobsahuje vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, ani vymezení dovolacího důvodu způsobem uvedeným v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, jakož i vymezení důvodů dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Chybí-li, Nejvyššímu soudu nezbývá, než dovolání odmítnout (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, dostupným z nalus.usoud.cz).
Jak vyplývá ze shora uvedeného, podmínky přípustnosti dovolání nebyly splněny, Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. listopadu 2017
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu