ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.4328.2017.1
sp. zn. 23 Cdo 4328/2017-179
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Severočeské vodovody a kanalizace, a.s., se sídlem v Teplicích, Přítkovská 1689, PSČ 415 50, IČO 49099451, zastoupené Mgr. Ing. Zdeňkem Strnadem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Mánesova 881/27, PSČ 120 00, proti žalované JV areal s.r.o., se sídlem v Semilech, Podmoklice, Nádražní 92, PSČ 513 01, IČO 28285051, zastoupené Mgr. Václavem Dařbujanem, advokátem, se sídlem v Liberci, Jungmannova 351/2, PSČ 460 01, o zaplacení částky 63 210 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 90 C 78/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. dubna 2017, č. j. 47 Co 48/2017-154, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4 792 Kč do tří dnů od právní moci tohoto unesení k rukám Mgr. Ing. Zdeňka Strnada, advokáta, se sídlem v Praze 2, Mánesova 881/27, PSČ 120 00.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Okresní soud v Semilech rozsudkem ze dne 8. prosince 2016, č. j. 90 C 78/2015-115, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 63 210 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 5. července 2015 do zaplacení (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 18. dubna 2017, č. j. 47 Co 48/2017-154, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dovolatelka má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, „která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, v případě případů, případně má být dovolacím soudem vyřešena jinak pro případ analogického použití doposud judikovaných případů“.
Dovolatelka se domnívá, že nalézací soud nepřihlédl ke všem dovolatelkou tvrzeným skutečnostem a opomenul podstatné skutečnosti rozporující oprávněnost žalobního nároku. Soudy obou stupňů se podle názoru dovolatelky uchýlily ke zcela formalistickému výkladu zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, aniž by přihlédly ke konkrétním skutkovým okolnostem daného případu a zhodnotily zákonná ustanovení optikou jejich smyslu a účelu, dobrých mravů a základních právních zásad. Dovolatelka nesouhlasí s tím, že odvolací soud odmítl její názor, podle kterého část jednotné kanalizace využívá dovolatelka pouze k odtoku srážkových odpadních vod z jejího areálu do vodoteče řeky Olešky bez procesu čištění, který činí část ceny stočného účtovaného žalovanou. Podle názoru dovolatelky se jedná o fakticky vzato o oddílnou kanalizaci, a proto zde stočné jako dohodnutá úplata podle smlouvy o dodávce vody a odvádění odpadních vod neplatí. Dovolatelka také nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že dovolatelka by ve sporu uspěla v případě prokázání tvrzení, že srážková voda je z jejího pozemku odváděna oddílnou kanalizací, o čemž důkazní břemeno neunesla. Podle dovolatelky je rozhodující, že v řízení bylo prokázáno, že dešťové vody odváděné žalobkyní z areálu dovolatelky neprochází žádným procesem úpravy, z čehož dovozuje vznik bezdůvodného obohacení na straně žalobkyně tím, že účtuje stočné ve výši zahrnující čištění a úpravy vody.
Dovolatelka navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání poukázala na skutečnost, že dovolatelka ve svém dovolání neoznačila žádné právní otázky, jejichž vyřešení dovolací soud dosud nerozhodoval, případně jež by byly dovolacím soudem rozhodovány rozdílně nebo by měly být posuzovány jinak. Navrhla odmítnutí, event. zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., posuzoval, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje a v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241b odst. 3 věty prvé o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části. Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být v této věci posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit; srovnej shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, či ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 2733/2013, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Žádost, aby „vyřešená právní otázka v této věci byla dovolacím soudem posouzena jinak“ významově neodpovídá (ve smyslu §237 o. s. ř.) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Uvedenému požadavku dovolatelka v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) nedostála. Z dovolání se podává, že žalovaná v něm neoznačila žádnou již dříve vyřešenou právní otázku, kterou by měl Nejvyšší soud posoudit jinak.
To, že má dovolatelka jiný názor na právní závěry odvolacího soudu, event. nesouhlasí s jeho procesními postupy, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ani režimu §238a o. s. ř. (o žádné z tam označených rozhodnutí ostatně ve věci ani nejde), ani v režimu §237 o. s. ř.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka dovolatelky, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázku hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, neboť ani v tomto případě dovolatelka žádnou takovou otázku v dovolání nevymezila.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedené vady pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 29. listopadu 2017
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu