ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.4425.2017.1
sp. zn. 23 Cdo 4425/2017-418
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně A04 OMEGA, s.r.o. , se sídlem Praha 10, Korytná 1538/4, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 26853931, zastoupené Mgr. Janem Válkem, advokátem se sídlem Praha 1, Havlíčkova 1680/13, proti žalované ELROZ a. s. , se sídlem Plesná, Průmyslová 278, PSČ 351 35, identifikační číslo osoby 49789431, zastoupené Mgr. Liborem Duškem, advokátem se sídlem Cheb, K Nemocnici 2375/2, o zaplacení 192 001,40 Kč Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 8 C 446/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 5. 2017, č. j. 25 Co 31/2017-399, takto:
Dovolání žalované se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 24. 5. 2017, č. j. 25 Co 31/2017-399, potvrdil částečný rozsudek Okresního soudu v Chebu (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 9. 11. 2016, č. j. 8 C 446/2014-357, v napadeném výroku I. ve správném znění, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 192 001,40 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 21. 8. 2014 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku s tím, že o dalším uplatněném nároku na zaplacení částky 1 091 444,58 Kč s úrokovým příslušenstvím bude rozhodnuto v konečném rozsudku.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v posouzení přiměřenosti, resp. nepřiměřenosti, uplatněné smluvní pokuty a v závěru o její moderaci podle §301 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), kdy sjednaná výše smluvní pokuty byla podle obou soudů nepřiměřeně vysoká. S ohledem na zjištěné okolnosti považovaly shodně za přiměřené snížení smluvní pokuty na 25 % sjednané výše. Za nedůvodný shledaly návrh žalované na snížení smluvní pokuty jen na prostou výši náhrady skutečně vzniklé škody ve výši 949,53 Kč. Odvolací soud z uvedených důvodů částečný rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu potvrdil jako věcně správný.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním s tím, že dovolání považuje za přípustné podle §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to od rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 33 Odo 235/2005 a ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1682/2007, v nichž byla posuzována výše smluvní pokuty, přesahující mnohonásobně smluvní úroky, jako nepřiměřená. Podle dovolatelky obecné soudy nezohlednily, že se v daném případě jednalo o bankovní typ smlouvy. Dovolatelka dále namítá, že odvolací soud se odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2707/2007, zabývající se smluvní pokutou ve vztahu k absolutní neplatnosti smluvní pokuty pro rozpor s dobrými mravy podle §39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v tehdy platném znění (dále jen „obč. zák.“). Má za to, že v daném posuzovaném případě, s ohledem na okolnosti věci, je výše smluvní pokuty v rozporu s dobrými mravy. Dovolatelka proto navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání žalované navrhla jeho odmítnutí, neboť se domnívá, že dovolání není přípustné, případně jeho zamítnutí pro nedůvodnost.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolatelce nelze přisvědčit, že by rozhodnutí odvolacího soudu záviselo na právní otázce, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jestliže v dovolatelkou poukazovaném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. 31 Cdo 2707/2007, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek od označením 81/2010, Nejvyšší soud přijal závěr, že ujednání o smluvní pokutě není možno v obchodněprávních vztazích považovat za neplatné podle §39 obč. zák. pouze z důvodu nepřiměřenosti sjednané výše smluvní pokuty, přičemž pro takovou situaci je namístě aplikovat speciální ustanovení §301 obch. zák., upravující moderační oprávnění soudu.
Odvolací soud se rovněž neodchýlil od konstantní judikatury Nejvyššího soudu v právním posouzení moderace nepřiměřené výše smluvní pokuty, neboť každý případ je třeba posuzovat individuálně a dovolatelem uváděný důvod, že v daném případě se jedná o bankovní obchod, nezdůvodňuje samo o sobě odvolatelem požadované zvýšení moderace smluvní pokuty. Rozhodnutí odvolacího soudu tak není ani v rozporu s právními závěry soudu v dovolatelem citovaných judikátech - rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 33 Odo 235/2005 a ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1682/200, které na odlišných okolnostech případů posuzují nepřiměřenost smluvní pokuty.
Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené proto uzavřel, že dovolání žalované není podle §237 o. s. ř. přípustné a podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. její dovolání odmítl.
O nákladech řízení nebylo rozhodováno, neboť ve smyslu §151 odst. 1 o. s. ř. nebylo přezkoumáváno konečné rozhodnutí ve věci samé.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 5. prosince 2017
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu