ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.6021.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 6021/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové, ve věci žalobkyně VaK Bruntál a. s. , se sídlem v Bruntále, tř. Práce 1445/42, identifikační číslo osoby 47675861 , zastoupené JUDr. Alešem Klechem, LL.M., advokátem se sídlem v Ostravě – Moravská Ostrava, Poděbradova 2738/16, proti žalované FOKR Czech s. r. o., se sídlem ve Valašském Meziříčí, Havlíčkova 234/1, identifikační číslo osoby 25873580, zastoupené Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravská Ostrava, Poštovní 39/2, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 19 C 329/2007, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2016, č. j. 57 Co 500/2016-810, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud ve Frýdku-Místku jako soud prvního stupně usnesením ze dne 3. 8. 2016, č. j. 19 C 329/2007-798, zamítl žádost žalované o přiznání osvobození od soudních poplatků.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 31. 10. 2016, č. j. 57 Co 500/2016-810, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dne 21. 11. 2016 dovolání, v němž uvedla toliko, že „podává proti usnesení odvolacího soudu dovolání, které odůvodní v dovolací lhůtě.“
Takto podané blanketní dovolání pak žalovaná doplnila podáním doručeným soudu prvního stupně dne 10. 1. 2017.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.), oprávněným subjektem (účastníkem řízení), který je řádně zastoupen advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), se zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které tam z uvedených hledisek považuje za splněné. Tvrzení, podle kterého napadané rozhodnutí řeší otázku hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ust. §241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, je-li z dovolání patrno, o kterou otázku jde a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či jeho usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013).
Tomuto požadavku na vymezení přípustnosti dovolání však dovolatelka nedostála. Dovolatelka v doplnění dovolání nepředkládá žádnou konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva, polemizuje toliko s právním posouzením návrhu na osvobození od placení soudních poplatků učiněným soudy nižších stupňů. Poukazuje na to, že odvolací soud posoudil otázku osvobození od placení soudních poplatků „v rozporu s hmotným právem a nerespektoval konstantní judikaturu dovolacího soudu k této problematice“. Žádné konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu, od nějž se měl odvolací soud odchýlit, však neuvádí.
Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť se tímto rozhodnutím řízení nekončí (§151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. ledna 2017
JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.
předseda senátu