ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.1040.2017.1
sp. zn. 25 Cdo 1040/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce Daniela Jiříka , IČO 18893040, se sídlem Praha 1, Haštalské nám. 1046/2, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Svobodou, advokátem se sídlem Praha 2, Vinohradská 343/6, proti žalované CHATHAM s. r. o. , IČO 26184605, se sídlem Praha 1, Královodvorská 1081/16, zastoupené Mgr. Petrem Mikeštíkem, advokátem se sídlem Praha 1, Novotného lávka 200/5, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 103/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2016, č. j. 53 Co 137/2016-201, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 11. 11. 2015, č. j. 21 C 103/2011-172, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 79.503 Kč s příslušenstvím, zamítl žalobu ohledně 6.304 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 9. 2016, č. j. 53 Co 137/2016-201, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci 79.503 Kč s příslušenstvím, v akcesorických výrocích o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že dne 16. 1. 2010 žalobce parkoval před domem na adrese P., K., kde došlo k sesuvu sněhu a ledu se střechy tohoto domu na vozidlo žalobce, čímž mu byla způsobena škoda, jejíž oprávněná výše byla stanovena v řízení na základě znaleckého dokazování. V odvolání žalovaná poukazovala na spoluzavinění žalobce, který si dle ní v čase kalamitní sněhové situace počínal v rozporu s prevenční povinností. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce neporušil svoji prevenční povinnost, tedy vyloučil jeho spoluzavinění na vzniku škody, neboť vozidlo odstavil na veřejně přístupné komunikaci s možností podélného parkování a na místě v tom čase nebylo žádné upozornění na nebezpečí pádu sněhu se střechy domu. Z obecných námitek, že žalobce mohl své vozidlo odstavit jinde, případně v čase kalamitní sněhové situace vůbec nevyjíždět, nelze dovodit jeho porušení právní povinnosti.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje v řešení otázky dovolacím soudem dosud neřešené, zda vlastník vozidla poruší prevenční povinnost, pokud odstaví své vozidlo u domu jiného vlastníka, kde hrozí sesuv sněhu a pád se střechy tohoto domu na veřejně přístupná místa v čase kalamitní sněhové situace. Důvodem dovolání je nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Namítá, že žalobce si musel být vědom nebezpečí pádu sněhu se střechy domu, před kterým odstavil své vozidlo, neboť páska s cedulí upozorňující na padající sníh byla umístěna na chodníku před tímto domem. I bez upozornění by si musel být hrozícího nebezpečí vědom, v době vzniku škody již několikátý den v Praze trvala kalamitní sněhová situace a o té žalobce jistě věděl, neboť má v Praze bydliště a sídlo podnikání. Stejně tak si musel být vědom i toho, že svým parkováním znemožnil dovolatelce provést opatření k odstranění padajícího sněhu. V okolí se navíc nacházela celá řada bezpečnějších míst k parkování. Žalobce tak porušil prevenční povinnost a mělo by být dáno jeho spoluzavinění na vzniku škody. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek změnil tak, že žaloba se zamítá.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení se podává z čl. II bodů 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb. Nejvyšší soud tedy o dovolání rozhodl podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „o. s. ř.“).
Vzhledem k §3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť jde o právní poměry vzniklé před 1. 1. 2014.
Dle konstantní rozhodovací praxe dovolacího soudu je prevenční povinností ve smyslu §415 obč. zák. též provedení opatření zamezujících či snižujících možnost sesuvu sněhu a pádu se střechy domu na veřejně přístupná místa (vozovka, chodník apod.) nebo alespoň upozornění na možnost takového nebezpečí v daném místě. Pro posouzení podílu poškozeného na vzniku škody podle §441 obč. zák. má význam především okolnost, zda v místě, kde došlo ke škodě na zaparkovaném voze, bylo stání vozidel dovoleno či zakázáno (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2264/2000, publikovaný v Souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu – dále jen „Soubor“ – pod C 648, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3539/2013). Je přitom třeba uvážit rozdíl mezi situací, kdy řidič přímo poruší pravidla silničního provozu (tj. právní povinnost) tím, že zaparkuje svůj vůz na místě, kde je stání či zastavení vozidel zakázáno, a situací, kdy s ohledem na specifické okolnosti si měl a mohl hrozící nebezpečí uvědomit a situaci vyhodnotit jako místo nevhodné k parkování. Tak tomu ovšem zásadně není, je-li místo parkování veřejně přístupné, je využíváno k parkování i jinými vozy, a nejedná se tedy o místo nějakým způsobem neobvyklé tak, že rozumný člověk při zachování běžné opatrnosti by zde své vozidlo neodstavil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 25 Cdo 1448/2006, Soubor C 5252).
V daném případě ke škodě došlo pádem sněhu se střechy domu žalované na vozidlo žalobce. Jak plyne z výše citované konstantní judikatury dovolacího soudu, jedná se o otázku dovolacím soudem již řešenou. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce neporušil svoji prevenční povinnost, tedy není dáno jeho spoluzavinění na vzniku škody, odstavil-li vozidlo na veřejně přístupné komunikaci s možností podélného parkování a na místě v tom čase nebylo žádné upozornění na nebezpečí sesuvu sněhu a pádu se střechy domu. Porušení prevenční povinnosti ve smyslu §415 obč. zák. přitom nelze bez dalšího dovodit pouze z toho, že žalobce mohl své vozidlo odstavit jinde, případně v čase kalamitní situace vůbec nevyjíždět. Takový závěr je zcela v souladu s výše uvedenou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla dovolacím soudem posouzena jinak.
Dovolatelka v dovolání tvrdí, že v předmětné době se na chodníku před jejím domem nacházela páska s upozorněním na padající sníh a žalobce si dle ní musel být vědom tohoto nebezpečí, jakož i toho, že svým parkováním znemožní žalované provést opatření k odstranění padajícího sněhu. Tím však polemizuje se v řízení zjištěným skutkovým stavem a takovou námitkou nelze přípustnost dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku podle §237 o. s. ř. založit (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.). Pouhý odlišný názor dovolatelky na to, jaké skutečnosti lze mít na základě provedených důkazů za prokázané, popřípadě zda provedené důkazy stačí k prokázání relevantních skutečností, není s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.) způsobilý zpochybnit zjištěný skutkový stav ani právní posouzení odvolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 25 Cdo 777/2009, publikovaný v Souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu – dále jen „Soubor“ – pod C 9036).
Předpoklady přípustnosti dovolání dle §237 o. s. ř. se zřetelem k výše uvedeným závěrům splněny nejsou. Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. června 2017
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu