ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.2123.2017.1
sp. zn. 25 Cdo 2123/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Ing. J. H. , zastoupeného JUDr. Janou Marečkovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Ondříčkova 2167/16, proti žalované FSP projekční kancelář s.r.o., se sídlem v Praze 5, Na Bělidle 625/28, IČO : 26134896, zastoupené JUDr. Petrem Stokláskem, advokátem se sídlem v Praze 5, Pod Stadiony 2719/19, o 487.496 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 9 C 88/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2017, č. j. 20 Co 435/2016-488, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.778 Kč k rukám JUDr. Jany Marečkové, advokátky se sídlem v Praze 3, Ondříčkova 2167/16, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud odmítl dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2017, č. j. 20 Co 435/2016-488, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Dovolatelka ve svém podání v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (viz §241a odst. 2 ve spojení s §237 o. s. ř.).
Vymezení přípustnosti dovolání je jeho obligatorní náležitostí a nezbytnou podmínkou jeho projednatelnosti. Přípustnost dovolání musí být vymezena tak, aby bylo patrné, které z hledisek vyjmenovaných v §237 o. s. ř. má dovolatel za splněné; pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, uveřejněná na webových stránkách Nejvyššího soudu). Souladnost této judikatury dovolacího soudu s ústavním pořádkem potvrdil Ústavní soud např. v usneseních ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, nebo ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, uveřejněných na webových stránkách Ústavního soudu.
Dovolatelka ve svém podání neuvedla žádnou konkrétní právní otázku ve smyslu §237 o. s. ř., při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo ji má dovolací soud posoudit jinak než dříve. Svou argumentaci založila v podstatě na rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a nesouhlasu se závěry a postupy soudů nižších stupňů. Námitky, týkající se skutečností, jež žalobce prokázal či neprokázal, směřují v podstatě proti zjištěnému skutkovému stavu a nemohou být předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání. Námitka nesprávného hodnocení důkazů či jiné vady řízení samy o sobě přípustnost dovolání nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4296/2014).
Je třeba připomenout, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není nesouhlas s právním posouzením věci, založeným na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci, z něhož odvolací soud vycházel. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně dovoláním napadnout (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání žalované tak trpí vadou, kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§240 o. s. ř.) nelze odstranit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. června 2017
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu