ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.2716.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 2716/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobkyně K. S. , zastoupené Mgr. Vladimírem Soukupem, advokátem se sídlem v Ostravě, Stodolní 835/17, proti žalovanému Mgr. P. P. , zastoupenému JUDr. Zdeňkou Doležílkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Ovesná 356/7, o 322.753 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 18 C 160/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2016, č. j. 71 Co 95/2014-327, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.003,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Zdeňky Doležílkové, advokátky se sídlem v Ostravě, Ovesná 356/7.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobkyně podala dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2016, č. j. 71 Co 95/2014-327, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 2. 10. 2013, č. j. 18 C 160/2013-121, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení jednorázové náhrady za usmrcení osoby blízké podle §444 odst. 3 písm. a) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), nákladů pohřbu a náhrady za škodu způsobenou zničením motocyklu. Namítá, že odvolací soud redukoval zákonné povinnosti žalovaného řidiče automobilu přijíždějícího z vedlejší silnice pouze na povinnost rozhlédnout se před zahájením vjezdu do křižovatky, aniž by se zabýval dalšími jeho povinnostmi vyplývajícími ze zákona č. 361/2000 Sb., a posoudil tak podle §431 obč. zák. míru účasti obou účastníků dopravní nehody nesprávně.
Dovolání není přípustné, neboť uplatněné dovolací námitky nenaplňují žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedený v §237 o. s. ř. Dovolatelka pomíjí, že odvolací soud se zabýval relevantními okolnostmi potřebnými pro posouzení věci.
Po skutkovém zjištění (jež podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolacímu přezkumu nepodléhá), že žalovaný se těsně před rozjezdem přesvědčil, že nic nebrání bezpečnému průjezdu křižovatkou, protože řidiče motocyklu (manžela žalobkyně) v dohledné vzdálenosti neviděl, zatímco ten kdyby nepřekročil maximální povolenou rychlost (jel rychlostí minimálně 123 km/hod.), ke střetu by nedošlo, soud dospěl k závěru, že po žalovaném nelze požadovat, aby se v době průjezdu opětovně rozhlížel, když takovou povinnost mu zákon neukládá. Ačkoli měl za to, že i žalovaný se svým způsobem jízdy na nehodě podílel, míru jeho účasti shledal pouze v tom, že nepředvídal, že po hlavní silnici někdo pojede nepřiměřenou rychlostí a že se o této skutečnosti na středové čáře nepřesvědčil. Odvolací soud proto uzavřel, že jeho účast je natolik minimální, že odpovědnost za škodu na jeho straně nezakládá. V tomto ohledu rozhodl v souladu s ustálenou judikaturou, protože není vyloučeno (a neodporuje to nijak pojetí této objektivní odpovědnosti za škodu), aby výsledek porovnání účasti jednotlivých provozovatelů na střetu provozů podle §431 obč. zák. vyústil právě v tento závěr (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 25 Cdo 238/2002, publikováno pod C 2183 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále též jen „Soubor“).
Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu rovněž plyne, že vypořádání podle §431 obč. zák., jež je závislé na účasti, kterou měli daní provozovatelé na způsobení škody vzniklé následkem střetu mezi nimi, předpokládá zhodnocení všech skutkových okolností konkrétního střetu provozů, zejména pak těch okolností, které byly hlavními příčinami vzniklé škody. Objektivní míru účasti vyjadřuje sice také případné zaviněné jednání nebo opomenutí některého provozovatele (některých provozovatelů) či řidiče (řidičů), pokud jím byla založena příčinná souvislost vedoucí ke vzniku škody, avšak rozhodná je účast, kterou měli provozovatelé na způsobení vzniklé škody, tedy nikoliv jen otázka zaviněného protiprávního jednání účastníků, nýbrž i všechny okolnosti vzniku škody na obou stranách, s nimiž je škodlivý výsledek v příčinné souvislosti, tedy okolnosti jak subjektivní, tak objektivní povahy (srov. stanovisko občanskoprávního kolegia bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 15. 11. 1972, Cpjf 93/71, publikované pod č. 64/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též jen „Sbírka“, nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 974/2002, a ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2212/2002, Soubor C 1961 a C 2545).
Okruh okolností významných pro posouzení účasti na způsobení škody při střetu provozů dopravních prostředků je tedy širší než jen posouzení podílu zaviněného protiprávního jednání řidičů dopravních prostředků, i když porušení pravidel silničního provozu má zpravidla velmi významný podíl na vzniku kolize. Odpovědnost za střet vozidel a případné další následky je zásadně na řidiči, jenž přijel z vedlejší silnice a nedal přednost řidiči přijíždějícímu po hlavní silnici. Jestliže však řidič na hlavní silnici jede rychlostí výrazně překračující maximální povolenou rychlost, čímž řidiči přijíždějícímu do křižovatky po vedlejší silnici znemožní, popř. podstatně ztíží, aby mu dal přednost v jízdě, pak není vyloučena jeho odpovědnost nebo spoluodpovědnost za případný střet. Způsob jízdy vozidla jedoucího po hlavní komunikaci lze za podstatnou příčinu nehody považovat v případě, že svou povahou (nebezpečností) je srovnatelná či významnější než nedání přednosti v jízdě, např. jestliže řidič přijíždějící po hlavní silnici překročí výrazně povolenou či přiměřenou rychlost nebo že i jiným způsobem jízdy (např. nevhodnou jízdní dráhou) podstatně ztíží či zcela znemožní řidiči na vedlejší komunikaci, aby dostál své povinnosti dát mu přednost v jízdě (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 5 Tdo 1173/2004, č. 45/2005 Sbírky – trestní část, nebo rozsudky téhož soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. 25 Cdo 551/2013, a ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 25 Cdo 553/2014, Soubor C 13866 a C 15615).
Shledal-li tak odvolací soud v posuzovaném případě účast žalovaného řidiče automobilu na střetu obou provozů z uvedených důvodů jako zcela minimální a za rozhodující a podstatnou příčinu dopravní nehody naopak považoval výrazné překročení maximální povolené rychlosti řidičem motocyklu (manželem žalobkyně), jenž na hlavní silnici neměl dobrý rozhled, ačkoli z dopravního značení měl vědomost o blížící se křižovatce, čímž vyloučil, aby žalovaný řidič automobilu na vedlejší komunikaci mohl dostát své povinnosti dát mu přednost v jízdě, neboť řidič vozidla při vjezdu na hlavní silnici nemohl motocyklistu vidět, nelze jeho úvaze ničeho vytknout a napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Vzhledem k tomu pak není dovolání přípustné podle §237 o. s. ř., neboť není ani důvodu, aby rozhodná právní otázka posouzení míry účasti obou provozovatelů dopravních prostředků na způsobení vzniklé škody podle §431 obč. zák. byla za daných skutkových okolností posouzena jinak.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný má právo na náhradu nákladů, které se skládají z odměny advokáta ve výši 9.620 Kč podle §1 odst. 2, §6 odst. 1, §7 bod 6, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby, spočívající v písemném vyjádření k dovolání žalobkyně, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle §2 odst. 1 a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty podle §137 odst. 3 o. s. ř., celkem činí 12.003,20 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 27. června 2017
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu