ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.2745.2017.1
sp. zn. 25 Cdo 2745/2017-305
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Marty Škárové a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně J. M. , zastoupené Mgr. Václavem Čermákem, advokátem se sídlem Trutnov, Bulharská 66, proti žalovaným
1) L. B. , zastoupenému obecným zmocněncem L. B., a 2) K. T. , o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 14 C 227/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 6. 2016, č. j. 21 Co 183/2016-246, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 24. 6. 2016, č. j. 14 C 227/2013-208, zamítl žalobu o náhradu škody v celkové výši 800.000 Kč s příslušenstvím a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se domáhala na žalovaných náhrady škody za znehodnocení majetku a za poškození zdraví s trvalými následky, jíž jí měli žalovaní způsobit vadně provedenou hrubou stavbou jejího domu. Okresní soud ohledně nároku na náhradu škody vadně provedeného díla dospěl k závěru o promlčení nároku, ohledně nároku na náhradu škody na zdraví uzavřel, že zdravotní stav žalobkyně dosud není stabilizován, a proto nelze učinit závěr o promlčení, tento nárok však nebyl uplatněn důvodně, neboť dle závěrů znaleckého posudku byla příčinou vzniku vlhkosti v domě a plísní, jež měly způsobit poškození zdraví žalobkyně, neprovedená vodorovná hydroizolace proti vlhkosti, jež však nebyla navržena v projektové dokumentaci, nebyla součástí položkového výkazu výměr ke smlouvě o dílo a běžně se v rámci hrubé stavby nemusí provádět. Vzhledem k tomu, že žalovaný 1) se k provedení vodorovné izolace smluvně nezavázal a žalovaný 2) tedy nemohl zanedbat smluvní povinnost stavebního dozoru nad smlouvou sjednanými prácemi, není splněn základní předpoklad vzniku odpovědnosti za škodu, tj. porušení právní povinnosti.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 22. 6. 2016, č. j. 21 Co 183/2016-246, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s právním posouzením. Zdůraznil přitom, že hydroizolace nebyla navržena v projektové dokumentaci, projektant byl na tento nedostatek upozorněn při kontrolním dni stavby, avšak k nápravě nedošlo. Žalovaný 1) jako první zhotovitel provedl pouze hrubou stavbu dle smlouvy o dílo a předmětná hydroizolace měla být provedena až druhým zhotovitelem (otcem žalobkyně) před položením podlah. Po právní stránce se odvolací soud neztotožnil se závěrem okresního soudu o promlčení nároků na náhradu věcné škody, přisvědčil však závěru o nenaplnění předpokladů pro vznik odpovědnosti za škodu na zdraví žalobkyně pro nedostatek porušení právní povinnosti, který se rovněž vztahuje k tvrzené věcné škodě.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním s tím, že rozhodnutí krajského soudu závisí na vyřešení právní otázky, zda zhotovení hrubé stavby zahrnuje i zhotovení hydroizolace (neboť tato otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena) a dále zda lze dovozovat odpovědnost žalovaných za škodu, která vznikla v důsledku vady projektové dokumentace, na kterou žalovaní neupozornili, či zda je dána odpovědnost i pokud na vadu upozornili (neboť při řešení této otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu). Dovolatelka trvá na odpovědnosti žalovaných, neboť zhotovitel podle §633 obč. zák. musí postupovat odborně, povinnosti zhotovitele byly konkretizovány v řadě smluvních ujednání, na něž dovolatelka poukazuje, a zhotovitel je povinen podle §637 odst. 1 obč. zák. upozornit objednatele na nevhodnost pokynů, což zahrnuje i povinnost upozornit na vadnou projektovou dokumentaci, obdobnou povinnost má i stavební dozor. Dle jejího názoru pojem „hrubá stavba“ znamená realizaci surového domu bez estetických úprav, součástí hrubé stavby je izolování vodorovných i svislých stavebních konstrukcí, a tedy žalovaní byli povinni hydroizolaci provést. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu jakož i soudu prvního stupně byly zrušeny a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 3 o. s. ř.), účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), není však přípustné podle
§237 o. s. ř.
Vzhledem k ustanovení §3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona
č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), neboť k porušení právní povinnosti stanovené právními předpisy došlo (mělo dojít) před 1. 1. 2014.
Skutková zjištění i právní posouzení odvolacího soudu spočívají na závěru, že žalovaní upozornili projektanta na vadu projektové dokumentace spočívající v opomenutí návrhu hydroizolace v konstrukci stropu sklepa a dále v závěru, že vodorovné hydroizolace lze provést až těsně před položením podlah, což prováděl pro dovolatelku až druhý zhotovitel. Žalovaní tedy neporušili vytýkanou právní povinnost a neodpovídají za škodu, kterou v tomto řízení žalobkyně tvrdí. Jinými slovy nejsou-li splněny předpoklady pro vznik odpovědnosti za škodu, nelze nárok na náhradu škody dovolatelce přiznat.
Předpokladem obecné odpovědnosti za škodu podle ustanovení §420 odst. 1 obč. zák. je 1) porušení právní povinnosti, 2) existence škody a 3) příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti škůdce a vznikem škody (tzv. kauzální nexus). Porušením právní povinnosti je míněn objektivně vzniklý rozpor mezi tím, jak žalovaný skutečně jednal (případně opomenul jednat), a tím, jak jednat měl, aby dostál povinnosti ukládané mu právním předpisem či jinou právní skutečností (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1106/2003, ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. 25 Cdo 371/2007, nebo ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 25 Cdo 3879/2012). Rozhodnutí odvolacího soudu je v tomto směru v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Na řešení otázky, co je míněno termínem hrubá stavba, rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, neboť mezi účastníky bylo nesporné, že k ukončení prací na díle žalovaným 1)
a tedy k ukončení stavebního dozoru žalovaného 2) došlo ve fázi nedokončené hrubé stavby, na čemž se účastníci řízení domluvili a sepsali předávací protokol o provedených pracích, proti němuž objednatelé nevznesli připomínek. Provedení hydroizolace, i pokud by bylo navrženo v projektové dokumentaci, měl provést až druhý zhotovitel. Dovolací soud k tomu pouze doplňuje, že otázku, co je míněno pojmem „hrubá stavba“ nelze zodpovědět obecně, nýbrž vždy jen se zřetelem ke všem okolnostem konkrétního případu.
Ze shora uvedeného vyplývá, že předpoklady přípustnosti podle §237 o. s. ř. nejsou splněny, neboť rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a na dovolatelem formulované, dovolacím soudem neřešené otázce rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, a proto Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. září 2017
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu