ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.3015.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 3015/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců: a) Mgr. L. M. a b) R. M. , proti žalované: GEOLINK Praha, a. s. , IČO 649 49 761, se sídlem Praha 4, Křesomyslova 284/23, za účasti vedlejšího účastníka: Allianz pojišťovna, a. s. , IČ 471 15 971, se sídlem Praha 8, Ke Štvanici 656/3, o 93 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 21 C 318/2011, o dovolání žalobce a) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. října 2015, č. j. 13 Co 356/2015-122, takto:
Dovolání žalobce a) se odmítá .
Odůvodnění:
Žalobci se domáhají náhrady škody vzniklé v souvislosti s dopravní nehodou osobního vozidla ve vlastnictví žalovaného, k níž došlo 21. 1. 2000. Podáním došlým soudu dne 12. 6. 2015 žalobce a) navrhl vstup společnosti Callisto Wood, s. r. o. v likvidaci, se sídlem Praha 6, Drnovská 14, na své místo s tím, že smlouvou o postoupení pohledávky z 20. 5. 2014 se tato společnost stala postupníkem pohledávky uplatněné v tomto řízení a se svým vstupem do řízení souhlasí.
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 10. srpna 2015, č. j. 21 C 318/2011-112, zamítl návrh žalobce a), aby do řízení na jeho místo vstoupila uvedená společnost. Dovodil, že cílem návrhu podle §107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za účelem, aby se případná pohledávka na náhradu nákladů tohoto řízení stala vůči žalobci a) nedobytnou.
Proti tomuto usnesení podal žalobce a) včas odvolání, které blíže neodůvodnil. Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. října 2015, č. j. 13 Co 356/2015-122, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu, ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně, že v daném případě jde o zneužití procesní úpravy, a dodal, že je zde nezřetelný důvod postoupení pohledávky, nedostatek komerčního motivu k postupu a propojenost účastníků postupní smlouvy.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce a) dovolání s tím, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a řešené právní otázky by měly být posouzeny jinak. Přípustnost dovolání dovozuje z §237 o. s. ř. a §238a o. s. ř. Namítá procesní pochybení soudu prvního stupně, neboť po podání tzv. blanketního odvolání nebyl podle §209 o. s. ř. vyzván k odstranění případných vad a odvolání bylo předloženo odvolacímu soudu, který o něm rozhodl, což je postup v rozporu se zákonem. Dále namítá nedostatek skutkových zjištění ohledně ekonomické situace postupníka, předčasnou úvahu o jeho možném neúspěchu v řízení, popírá účelovost postoupení s tím, že likvidace společnosti neznamená její neschopnost dostát svým závazkům a že nic neznamená ani propojenost účastníků postupní smlouvy. Navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání není přípustné podle §237 o. s. ř. ani podle §238a o. s. ř.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje (odstavec 2 věta první).
Odvolací soud v dané věci vycházel ze skutkových podkladů soudu prvního stupně, že novým žalobcem a) se má stát právnická osoba, která je od 19. 9. 2006 v likvidaci, do níž vstoupila poté, co pro nedostatek jejího majetku byl zrušen konkurs, že v jiné věci vedené u téhož soudu tato společnost po vstupu do řízení žádala o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z důvodu, že nemá žádné volně použitelné prostředky, že žalobce a) je jediným společníkem a jednatelem této společnosti a zároveň jejím likvidátorem. Na základě konkrétních okolností, jež vyšly v řízení najevo, a plně v souladu s judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu, kterou v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, odvolací soud učinil svůj závěr o účelovém zneužití procesní úpravy podle §107a o. s. ř. Nelze proto dovolateli přisvědčit, že by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, naopak v souvislosti s touto problematikou lze obdobně odkázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 25 Cdo 993/2013, ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, nebo ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 708/2002.
Pokud jde o otázku procesních povinností soudu v případě tzv. blanketního odvolání, odvolací soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí postupoval podle §212 a §212a o. s. ř. a jeho názor, že nedostatek odůvodnění odvolání – ve smyslu §205 odst. 1 o. s. ř. nebránil pokračovat v odvolacím řízení, není v rozporu se zákonnou úpravou.
Podle §212a odst. 1 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, rozhodnutí soudu prvního stupně lze přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§205 odst. 2). Dle odstavce 2 téhož ustanovení rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, nelze přezkoumat podle odstavce 1, neobsahuje-li odvolání přes výzvu soudu (§43 a 209) žádné odvolací důvody. Podle odst. 6 usnesení, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé, lze přezkoumat jen z důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku usnesení.
V daném případě se nejednalo o rozhodnutí ve věci samé, nýbrž o rozhodnutí procesní povahy, takže nedostatek odvolacích důvodů nemohl vést k odmítnutí odvolání a nebránil pokračování v odvolacím řízení. V takovém případě je povinností odvolacího soudu přezkoumat napadené rozhodnutí z hlediska všech v úvahu přicházejících odvolacích důvodů.
Ze shora uvedeného vyplývá, že namítaný postup odvolacího soudu nebyl vadný a dovolání není dle §237 o. s. ř. přípustné.
Pokud dovolatel dovozuje přípustnost svého dovolání též z ustanovení §238a o. s. ř., které stanoví, že dovolání je přípustné i proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2), je třeba zdůraznit, že v daném případě bylo rozhodnutí o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a) vydáno v průběhu řízení před soudem prvního stupně, nikoli v průběhu řízení odvolacího. Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu není proto tímto ustanovením založena.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání podle ust. §243c odst. 1 o. s. ř odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. května 2017
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu