ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.4126.2017.1
sp. zn. 25 Cdo 4126/2017-980
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem
v právní věci žalobkyně nezletilé E. Š. , zastoupené JUDr. Antonínem Tunklem, advokátem se sídlem Dačice, Komenského 6, proti žalované Oblastní nemocnici Kladno, a. s., nemocnici Středočeského kraje , se sídlem Kladno, Vančurova 1548, zastoupené JUDr. Janem Machem, advokátem se sídlem Praha 1, Vodičkova 33, za účasti Kooperativa pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem Praha 8, Pobřežní 665/21, IČO 47116617, jako vedlejší účastnice na straně žalované, o 20.500.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 20 C 117/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2017, č. j. 25 Co 11/2017-944, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2017, č. j. 25 Co 11/2017-944, byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 19. 10. 2016, č. j. 20 C 117/2012-892, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Okresní soud po obsáhlém dokazování zamítl žalobu na náhradu škody na zdraví vzniklé při porodu žalobkyně, neboť dospěl k závěru, že škoda na zdraví žalobkyně vznikla v důsledku akutní pupečníkové nehody, kterou žalovaná nemohla předvídat, její následky odvrátit a pokud došlo k jistému prodlení pracovníků žalované při indikaci ukončení těhotenství, nemělo to vliv na následky na zdraví žalobkyně. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry okresního soudu a tedy i se závěrem, že příčinou vzniku škody na zdraví byl dlouhodobý nedostatek kyslíku, ke kterému došlo pravděpodobně již doma při odtoku plodové vody, a tedy s největší pravděpodobností by byl následek na zdraví žalobkyně totožný, i pokud by došlo k indikaci císařského řezu o pár minut dříve. Z celkové pravděpodobné délky hypoxie a posléze asfixie včetně doby před příchodem matky žalobkyně do porodnice, připadá na uvedené prodlení pouze nepatrná část. Nebyla zjištěna příčinná souvislost mezi pochybením zaměstnanců žalované a vznikem škody na zdraví žalobkyně, tedy nebyla splněna jedna z nezbytných podmínek existence odpovědnosti za škodu žalované.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně – zastoupena advokátem – dovolání, v němž uvedla, že dovolání opírá o §237 o. s. ř. z důvodu nesprávného právního posouzení věci dle §241a o. s. ř. Dovolatelka zpochybňuje zjištěný skutkový stav jako neúplný a zkreslený. Obsáhle reprodukuje jednotlivé důkazy a skutkové závěry, jež na jejich základě soudy učinily a s nimiž se neztotožňuje. Domáhá se přehodnocení důkazů, přenesení důkazního břemene a právního závěru o odpovědnosti za škodu na straně žalované. Proto navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání uvedla žalovaná, že dovolatelka zpochybňuje pouze proces hodnocení důkazů a polemizuje se skutkovými závěry, aniž by uvedla chybné právní posouzení věci; navrhuje proto, aby bylo dovolání jako nepřípustné odmítnuto, popřípadě jako nedůvodné zamítnuto.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení se podává z čl. II. bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb. a čl. II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb. Nejvyšší soud tedy o dovolání rozhodl podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 odst. 3 o. s. ř. v dovolání musí být mimo jiné uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a důvod dovolání vymezí tak, že dovolatel uvede nesprávné právní posouzení věci a vyloží, v čem nesprávnost spočívá.
Má-li být dovolání přípustné podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné a v čem konkrétně naplnění předpokladů přípustnosti spočívá, přičemž nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení §237 o. s. ř. (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013). Tomuto požadavku však dovolatelka nedostála, neboť k přípustnosti dovolání neuvedla ničeho.
Jelikož dovolání – ani při posouzení z obsahového hlediska – neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, a uvedený nedostatek nebyl v zákonné dovolací lhůtě odstraněn (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), trpí dovolání vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat. Z ustanovení §243b o. s. ř. přitom vyplývá, že soud dovolatele (povinně zastoupeného advokátem) k odstranění vad dovolání nevyzývá.
Lze pouze nad rámec výše uvedeného doplnit, že dovolatelka nezpochybňuje právní posouzení odvolacího soudu, nýbrž proces hodnocení důkazů a skutkové závěry z něj vyvozené. Skutková zjištění však přezkumu dovolacího soudu nepodléhají.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Učinil tak usnesením předsedy senátu, jak mu to výslovně umožňuje §243f odst. 2 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. října 2017
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu