ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.4155.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 4155/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Hanou Tichou v právní věci žalobkyně E. H. , zastoupené JUDr. Martinem Smrkovským, advokátem se sídlem Lucemburská 1599/13, Praha 3, proti žalované „42“, s. r. o. , se sídlem Sokolovská 131/86, Praha 8, IČO 61060062, zastoupené Thomasem Hrubým, advokátem se sídlem Palackého 740/1, Praha 1, o 2.000.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 16 C 346/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2016, č. j. 29 Co 138/2016-229, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2016, č. j. 29 Co 138/2016-229, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení dovolacího důvodu způsobem uvedeným v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., ani zákonem požadované údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pokračovat, neboť v důsledku vad spočívajících v úplné absenci uvedených zákonných náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání.
Dovolání vůbec nevymezuje, od konkrétně jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení rozhodné právní otázky odchýlil, případně zda v rozhodovací praxi dovolacího soudu ještě nebyla vyřešena, je rozhodována rozdílně anebo má být posouzena jinak. Může-li být přitom dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu tohoto ustanovení, jak bylo užito v tomto případě (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikováno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14 ).
Dovolatelka kromě toho ani nespecifikuje, v jakých otázkách a z jakých důvodů považuje právní posouzení věci odvolacím soudem za nesprávné. Rozporuje pouze zcela nekonkrétně, že námitky a důvody uvedené v dovolání nebyly dostatečně zváženy, což však nenaplňuje zákonné požadavky ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. Předmětné ustanovení přitom v zájmu řádného průběhu dovolacího řízení předpokládá, že dovolatel identifikuje právní otázku, na níž záviselo napadené rozhodnutí, a současně zpochybní její právní posouzení odvolacím soudem s ohledem na judikaturu dovolacího soudu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. II. ÚS 85/16). Namítá-li žalobkyně, že žalovaná jí škodu prokazatelně a vědomě způsobila, resp. že skutkový stav nebyl dostatečně zjištěn, rozporuje tím pouze skutková zjištění a její námitky tak nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí. Totéž platí i o námitce jiné vady řízení, že rozhodnutí v prvním stupni vydal místně nepříslušný soud (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. srpna 2017
JUDr. Hana T i c h á
pověřený člen senátu