ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.4566.2017.1
sp. zn. 25 Cdo 4566/2017-266
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché ve věci žalobkyně: PREdistribuce, a. s. , IČO 27376516, se sídlem Svornosti 3199/19a, Praha 5, proti žalovanému: M. B. , zastoupený JUDr. Josefem Ticháčkem, advokátem se sídlem Kodaňská 558/25, Praha 10, o 229.653 Kč s příslušenstvím , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 28 C 180/2013, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2017, č. j. 15 Co 531/2016-223, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2017, č. j. 15 Co 531/2016-223, se ruší a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 doplňujícím rozsudkem ze dne 25. 7. 2016, č. j. 28 C 180/2013-160, doplnil rozsudek téhož soudu ze dne 27. 4. 2015, č. j. 28 C 180/2013-121, o výrok V, kterým uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z částky 7.596 Kč (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost k náhradě nákladů řízení 123.760 Kč (výrok II). Nárok na náhradu škody za neoprávněný odběr elektřiny 229.653 Kč s příslušenstvím shledal důvodným v rozsahu 7.596 Kč s příslušenstvím, a to s ohledem na až v řízení zjištěnou dobu neoprávněného odběru. Žalovanému přiznal plnou náhradu nákladů řízení podle §142 odst. 3 o. s. ř., neboť byl v řízení neúspěšný pouze v nepatrné části.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 6. 2017, č. j. 15 Co 531/2016-233, změnil doplňující rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud rozhodoval ve věci opětovně po zrušení svého původního usnesení dovolacím soudem. Upustil od předchozí moderace nákladů postupem podle §150 o. s. ř. a své rozhodnutí odůvodnil ustanovením §142 odst. 3 o. s. ř. Oproti obvodnímu soudu dovodil, že je to naopak žalobkyně, kdo měl v základu nároku plný úspěch ve věci, a jelikož rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku, náleží jí plná náhrada nákladů řízení, které se však vzdala.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 o. s. ř. tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Důvodem dovolání je nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Dovolatel namítá, že vyčíslení pouze konečné výše škody dodatkem znaleckého posudku, bez zhodnocení dalších okolností případu, nemůže vést k odepření náhrady nákladů řízení úspěšnému účastníku. Dle dovolatele odvolací soud nesprávně vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3974/2015, které na danou věc nedopadá. Zdůrazňuje, že žalobkyně již v době podání žaloby věděla, že se žalovaný nezdržoval na odběrném místě v inkriminované době, neboť byl v zahraničí. V uvedené době došlo k vloupání do předmětné nemovitosti, k jejímu vykradení a zřejmě neoprávněnému dočasnému užívání neznámým pachatelem. Tato skutečnost byla prokázána šetřením Policie ČR. Žalobkyně si dle dovolatele tedy mohla a měla být vědoma případného neúspěchu v soudním sporu s následky nahradit úspěšné protistraně náklady řízení. Dovolatel dále namítá, že v době, kdy již bylo ze skutkových zjištění, nikoliv ze znaleckého posudku, zřejmé, že s žalovanou výší nemůže žalobkyně uspět, nesnížila výši nárokované částky částečným zpětvzetím žaloby, zbytečně proběhlo dalších pět jednání u soudu, čímž nadměrně a záměrně zvýšila náklady dovolatele na právní zastoupení. Dále namítá, že odvolací soud nesprávně pominul, jaký materiální dopad bude mít rozhodnutí o nepřiznání náhrady nákladů řízení dovolateli ve sporu, ve kterém měl 97% úspěch. Právní závěry odvolacího soudu jsou dle dovolatele rovněž v rozporu s názorem vysloveným v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 25 Cdo 1243/2017, kterým dovolací soud zrušil předchozí usnesení odvolacího soudu v projednávané věci. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení se podává z čl. II bodů 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb. Nejvyšší soud tedy o dovolání rozhodl podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., shledal, že dovolání žalovaného je přípustné podle §237 o. s. ř. a je i důvodné, neboť se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatel uplatňuje jako důvod dovolání (§241a odst. 1 o. s. ř.), může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval; může přitom jít i o předpis práva procesního.
Podle ustanovení §142 odst. 3 o. s. ř., i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.
Podle ustálené judikatury dovolacího soudu je §142 odst. 3 o. s. ř. výjimkou z obecné zásady úspěchu ve věci uplatňované při rozhodování o náhradě nákladů řízení, na které je založen §142 odst. 1 a 2 o. s. ř. Použití uvedené výjimky přichází v úvahu jen za splnění podmínek v tomto ustanovení uvedených.
S ohledem na nepatrný neúspěch v řízení by bylo možné přiznat náhradu nákladů řízení pouze žalovanému, který byl v řízení neúspěšný v rozsahu přibližně 3 %. Úvahou soudu je míněn postup podle §136 o. s. ř., který se uplatní tam, kde je základ nároku dán, avšak jeho výši lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo vůbec. Závisí-li na znaleckém posudku rozhodnutí o základu nároku, nelze podle §142 odst. 3 o. s. ř. postupovat a na místě je aplikace ustanovení §142 odst. 2 o. s. ř. (srov. rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 1975, sp. zn. 5 Cz 11/1975, uveřejněné pod číslem 15/1977 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2699/2013, ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 23 Cdo 3453/2013, ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 3306/2015, ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1443/2015, jakož i nález Ústavního soudu ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. I. ÚS 92/08). Z odborné literatury srovnej Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 977, kde se uvádí, že stěžejní pro posouzení, zda bude o náhradě nákladů řízení rozhodováno podle §142 odst. 3 o. s. ř., není povaha nároku, ale to, že co do základu věci měl účastník ve věci plný úspěch a neúspěch se projevil jen ve výši plnění, a to právě a jen proto, že ji na počátku sporu přesně neznal (nemohl znát) a že z tohoto důvodu musela být stanovena pomocí znaleckého posudku (srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. 23 Cdo 962/2016).
V posuzované věci byl nárok na náhradu škody za neoprávněný odběr elektřiny žalobkyni přiznán podle zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona (ve znění pozdějších předpisů), a podle vyhlášky jej provádějící, přičemž výše škody byla stanovena výpočtem ve vyhlášce uvedeným. Již v žalobě žalobkyně sama požadovala nárok ve výši vypočtené podle zmíněné prováděcí vyhlášky. V daném případě proto určení výše nároku nezáviselo ve smyslu §142 odst. 3 o. s. ř. na znaleckém posudku, neboť i když žalobkyně využila pro svůj výpočet znalce (a soud prvního stupně rovněž vyčíslil konečnou výši škody na základě dodatku znaleckého posudku od tohoto znalce), výše nároku byla předem objektivně zjistitelná a žalobkyně ji na počátku sporu mohla předem znát a znala. Skutečnost, že žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze ve 3 % byla způsobena tím, že v průběhu dokazování došlo ke zjištění skutečné (oproti žalobě podstatně kratší) doby neoprávněného odběru žalovaným. Ta však nebyla zjištěna znaleckým dokazováním, nýbrž na základě výslechu svědka a dalších důkazních prostředků. Nelze proto rozhodnout o náhradě nákladů řízení postupem podle §142 odst. 3 o. s. ř. ve prospěch žalobkyně.
Pro úplnost je třeba dodat, že přiznání plné náhrady nákladů řízení účastníku, který měl ve věci úspěch pouze částečný, je i v případech, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části, postupem možným, nikoliv obligatorním. Nevyužití daného postupu však musí být soudem náležitě odůvodněno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3499/2015). Za správnou lze považovat rovněž námitku dovolatele, že usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3974/2015, ze kterého odvolací soud vyšel pro svůj závěr, na projednávanou věc nedopadá. Řešil totiž odlišnou skutkovou situaci, ve které žalobkyně požadovala náhradu za obsah ztraceného zavazadla, kdy cenu jednotlivých věcí nemohla předem přesně znát a určily ji až znalecké posudky.
Aniž by bylo zapotřebí zabývat se dalšími námitkami dovolatele, je z již uvedeného nepochybné, že usnesení odvolacího soudu není správné, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro jeho změnu, napadené usnesení bez jednání zrušil (§243a odst. 1 věta první, §243e odst. 1 o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.), v němž bude rozhodnuto i o náhradě nákladů dovolacího řízení (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto usnesení je závazný (§243g odst. 1, §226 odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Brno dne 19. prosince 2017
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu