ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.4728.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 4728/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce R. N. , zastoupeného Mgr. Robertem Němcem, LL.M., advokátem se sídlem Praha 1, Jáchymova 26/2, proti žalovanému MUDr. M. P. , IČO 11027886, zastoupenému JUDr. Mgr. Jaromírem Peterou, advokátem se sídlem Hradec Králové, Fráni Šrámka 1139/2, o 480.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 14 C 60/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2016, č. j. 20 Co 165/2016-152, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.729 Kč k rukám JUDr. Mgr. Jaromíra Petery, advokáta se sídlem Hradec Králové, Fráni Šrámka 1139/2, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2016, č. j. 20 Co 165/2016-152, byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. 2. 2016, č. j. 14 C 60/2010-119, a žalobci byla uložena povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení. Oba soudy vyšly ze zjištění, že mezi účastníky řízení byla dne 17. 2. 2009 uzavřena smlouva, kterou se účastníci zavázali v budoucnu uzavřít nájemní smlouvu k zubní ordinaci a na jejímž základě byl žalovaný povinen nejpozději do 28. 2. 2009 předat žalobci projekt zubní ordinace a žalobce byl povinen zajistit rekolaudaci prostor nejpozději do poloviny roku 2009. V opačném procesním postavení vystupovali stejní účastníci řízení již v právní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 117 C 48/2010, v němž žalovaný v pozici žalobce žádal vrácení zálohy dle smlouvy o smlouvě budoucí ve výši 400.000 Kč, a žalobce v postavení žalovaného se bránil tvrzením o nedodání řádného projektu zubní ordinace v určeném termínu. Po provedeném dokazování pak uzavřely soud prvního stupně i Krajský soud v Hradci Králové v rozsudku ze dne 8. 6. 2015, že termínem „projekt zubních ordinací“ nebyla myšlena kompletní projektová dokumentace ve smyslu stavebně technických předpisů, ale pouze nárys prostoru, rozmístění zubařských křesel a jejich vývodů. V projednávané věci pak odvolací soud uzavřel, že smlouva o smlouvě budoucí není neplatná pro neurčitost doby k uzavření realizační smlouvy, jak smlouvu posoudil obvodní soud, avšak žalovaný svoji povinnost předložit projekt zubní ordinace splnil. Žalobce nesplnil svoji povinnost zajistit rekolaudaci prostor nejpozději do poloviny roku 2009, a proto žalovaný odstoupil od smlouvy o smlouvě budoucí platně dle smluvních ujednání. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem obvodního soudu, že nelze dovodit zaviněné porušení právní povinnosti žalovaného, v jehož důsledku by vznikla žalobci tvrzená škoda.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v řešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to otázky zda žalovaný splnil svoji povinnost poskytnout součinnost předložením projektu zubních ordinací, a tedy otázky výkladu pojmu projekt. Dovolatel má za to, že odvolací soud pojem projekt nesprávně interpretoval a dospěl k závěru, že žalovaný splnil svoji povinnost poskytnout součinnost při rekolaudaci prostor. Postupem odvolacího soudu bylo zasaženo do práva žalobce na spravedlivý proces a byla porušena zásada přímosti, když odvolací soud učinil skutková zjištění téměř výlučně na základě rozsudků v řízení o vydání bezdůvodného obohacení. Dovolatel uvedl, že otázka, jak má být vykládán pojem projekt, je otázkou právní a rovněž otázkou, jíž se dovolací soud zabýval již v rozhodnutí ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2081/2007, a bylo třeba se zabývat okolnostmi, za jakých byl projev vůle učiněn a jež následovaly. Dovolatel ze všech uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i obvodního soudu a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že se s napadenými rozhodnutími odvolacího soudu i obvodního soudu ztotožňuje a považuje je za věcně správná. Dovolání žalobce považuje za nepřípustné, neboť směřuje pouze do skutkového posouzení věci a nikoli do právního hodnocení. Rozsudek odvolacího soudu spočívá především v závěru, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl pro nepřípustnost, případně jej zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), není však přípustné podle §237 o. s. ř.
Vzhledem k ustanovení §3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), neboť k porušení právní povinnosti stanovené právními předpisy došlo (mělo dojít) před 1. 1. 2014.
Závěr o splnění povinnosti předložit projekt zubních ordinací žalovaným učinil odvolací soud na základě převzetí skutkových zjištění Okresního soudu v Hradci Králové popsaných v rozsudku ze dne 15. 12. 2015, č. j. 117 C 48/2010-434, a odmítl obecný poukaz žalobce na výkladové pravidlo §35 odst. 3 obč. zák., neboť žalobce neuvedl, v čem měl soud při výkladu daného pojmu pochybit, a ke svému tvrzení, že technický výkres dodaný žalovaným nebyl konečným materiálem a že měl proti němu výhrady, nenabídl žádné důkazy a k soudnímu jednání se nedostavil.
Uvedený závěr je závěrem skutkovým, jehož přezkum není v dovolacím řízení možný, jak ostatně uvedl i dovolatel. Dovolatel proto za právní otázku způsobilou založit přípustnost dovolání označuje otázku, jak má být vykládán pojem „projekt“ užitý ve smlouvě o smlouvě budoucí. Na řešení této otázky však rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, neboť žalobě nebylo vyhověno především pro neunesení důkazního břemene ke tvrzeným skutečnostem, jež měly zakládat odpovědnost žalovaného za škodu.
Ostatně otázku, co je míněno pojmem „projekt“ nelze zodpovědět obecně, nýbrž vždy jen se zřetelem ke všem okolnostem konkrétního případu. Dovolací soud tedy nemůže dát obecnou odpověď na otázku, co se rozumí termínem „projekt“, nýbrž může pouze zkoumat, zda při interpretaci tohoto pojmu soudy nižších stupňů neporušily zásady výkladu právních úkonů. Odvolací soud však k výkladu pojmu „projekt“ nepřistoupil pro naprostou pasivitu žalobce, jenž pouze v žalobě uvedl, že on pojem projekt chápal jinak, pro své tvrzení však nepředložil žádný důkaz, k jednání před soudem prvního stupně se nedostavil a z důkazů provedených před soudem prvního stupně vyplynulo, že žalobce vůči projektu zaslanému žalovaným ničeho nenamítal a nedostatečnost projektu poprvé zmínil až po marném uplynutí lhůty pro rekolaudaci. Výkladem pojmu projekt se zabývaly zevrubně Okresní soud v Hradci Králové a Krajský soud v Hradci Králové ve věci vydání bezdůvodného obohacení, jež na základě provedeného dokazování dospěly k závěru, že termínem „projekt“ nebyla mezi účastníky myšlena kompletní stavebně technická projektová dokumentace, ale pouze plánek rozmístění zubařských křesel a dalšího zařízení. V projednávané věci tedy odvolací soud neměl důvod, proč termín „projekt“ posoudit odlišně, neboť ve sporném civilním řízení vychází soud z tvrzení účastníků a provádí důkazy zásadně k návrhu účastníků, nikoli z úřední povinnosti.
Další námitky dovolatele týkající se tvrzení o dalších návrzích a doplněních projektu zaslaných žalovaným či očekávání žalobce a neposkytnutí další součinnosti jednak směřují do skutkového stavu věci a jednak představují nové skutečnosti či důkazy, jež nelze v dovolacím řízení úspěšně uplatnit dle §241a odst. 6 o. s. ř. Uvádí-li dovolatel, že v jeho případě došlo k porušení práva na spravedlivý proces, když odvolací soud učinil skutková zjištění téměř výlučně na základě rozsudků v jiném řízení, namítá především vadu řízení, jež však sama o sobě není způsobilá založit přípustnost dovolání. Opomíjí rovněž princip právní jistoty a předvídatelnosti soudního rozhodování, dle nějž by měla být již jednou soudem zaujaté řešení předběžné otázky (např. výklad smluvního ujednání účastníků), nejsou-li následně shledány dostatečné relevantní důvody podložené racionálními a přesvědčivějšími argumenty, respektováno při rozhodování jiného sporu mezi týmiž účastníky (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2008, sp. zn. II. ÚS 2742/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3427/2012, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4253/2014). Žalobce žádné relevantní důvody podložené přesvědčivými argumenty netvrdil. Z těchto důvodů není dovoláním napadené rozhodnutí v rozporu ani s dovolatelem citovaným rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2081/2007, v němž byly vyjádřeny pouze obecné principy výkladu právních úkonů.
Žádná z námitek uvedených dovolatelem tedy nepředstavuje otázku způsobilou založit přípustnost dovolání.
Dovolání tedy směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. S ohledem na odmítnutí dovolání má žalovaný vůči žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z nákladů zastoupení advokátem. Výše odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) byla vypočtena podle §7 bodu 6 a §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů a činí 10.220 Kč vyhlášky. K tomu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% náhrada za DPH ve výši 2.209 Kč, celkem tedy výše náhrady nákladů dovolacího řízení činí 12.729 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. dubna 2017
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu