ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.853.2017.1
sp. zn. 25 Cdo 853/2017-496
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně HOLAS MARKET, s.r.o. , se sídlem Oudoleň 25, IČO 25529773, zastoupené JUDr. Jiřím Vlčkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Severovýchodní II 564/12, proti žalovanému I. M. , zastoupenému JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Resslova 1253/17a, o 15.312.489,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 17 C 300/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 6. 2016, č. j. 21 Co 56/2016-437, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 6. 2016, č. j. 21 Co 56/2016-437, není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí. Dovolatelka především zpochybňuje závěry soudů o tom, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a údajným vznikem škody v podobě ušlého zisku. Dovolání tak směřuje proti skutkovým zjištěním, které však nejsou otázkami právními, a zásadně proto nejsou ani předmětem dovolacího přezkumu (srov. §237 a §241a odst. 1 o. s. ř. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný pod C 1025 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále též jen „Soubor“, či usnesení téhož soudu ze dne 18. 5. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1583/2010, Soubor C 9712).
Jak Nejvyšší soud ve své praxi opakovaně vyložil, příčinná souvislost mezi jednáním či opomenutím škůdce a vznikem škody je jedním ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu. Otázka existence příčinné souvislosti je předně otázkou skutkovou, neboť v řízení se zjišťuje, zda protiprávní úkon škůdce a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být prokázána, a v tomto směru jde o otázku skutkových zjištění. Příčinná souvislost je dána, vznikla-li škoda v důsledku protiprávního jednání škůdce, tedy za pravidelného průběhu věcí by bez škůdcova jednání vůbec nenastala. Škoda musí být nezprostředkovaným následkem protiprávního jednání, které je její hlavní příčinou, nesmí jít o příčinu jen vedlejší, popř. příčinu zkoumanou jen v obecné rovině bez rozboru jednotlivých prvků konkrétní situace. Pokud dojde k řetězení jednotlivých příčin a následků, musí škoda bezprostředně vzejít z jednání škůdce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 32 Cdo 1733/2008, Soubor C 6708).
Soud prvního stupně na závazný pokyn Nejvyššího soudu vyslovený předcházejícím rozsudkem ze dne 26. 2. 2014, č. j. 25 Cdo 3320/2011-305, učinil skutková zjištění k otázce existence příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a tvrzeným ušlým ziskem dovolatelky. V tomto směru dovolatelku vyzval k doplnění konkrétních tvrzení a důkazů, pro podporu uplatněného nároku a ve svém odůvodnění následně dostatečně popsal, proč v jednání žalovaného příčinu škody neshledal. Jeho závěry pak přezkoumal a potvrdil i odvolací soud. Oba soudy uzavřely, že nebylo prokázáno tvrzení dovolatelky, že žalovaný zasáhl do jejího podnikání takovým způsobem, že jí na prakticky neomezenou dobu ucházejí zisky ve výši 1.200.000,- Kč ročně. Ze zjištěného skutkového stavu naopak vyplývá, že společnost byla ve špatném ekonomickém stavu již před vstupem žalovaného do role správce konkursní podstaty, byla dlužníkem úpadce (což vedlo k postižení jejího majetku), a potýkala se rovněž s personálními a logistickými problémy. Ačkoliv se dá předpokládat, že zásah konkursního správce společnosti neprospěl, dovolatelka nepředložila důkazy, že tento zásah byl ve smyslu výše uvedené judikatury hlavní příčinou tvrzeného ušlého zisku. Vedle toho se na druhou stranu jeví být významné jednání J. H., který svoje aktiva převedl na společnost HOLAS MARKET, s.r.o. (na dovolatelku), sám se dostal do dluhu a jeho dluh byl pak proto umořován z jeho aktiv uložených ve společnosti. Přezkum výše uvedených skutkových zjištění přitom Nejvyššímu soudu (jak již bylo vysvětleno) nepřísluší a ze stejného důvodu mu nepřísluší ani přezkoumávat skutkový závěr o tom, zda si dovolatelka zajistila nezbytné předpoklady pro provozování ziskové podnikatelské činnosti. Odvolací soud správně dovodil, že pokud dovolatelka tvrdí, že byla schopna svoji obchodní činnost obnovit (tj. že si k tomu zajistila nezbytné předpoklady), pak nelze uvažovat o tom, že jí za takové období vznikla v příčinné souvislosti se škodnou událostí škoda spočívající v ušlém zisku. Náhradu skutečné škody, tj. reálného úbytku majetkových hodnot, které by případně musela vynaložit, aby si předpoklady pro podnikání znovu zajistila, přitom dovolatelka v řízení nepožaduje. I z těchto důvodů pak odvolací soud logicky odmítl provedení důkazu znaleckým posudkem k prokázání výše ušlého zisku a Nejvyšší soud v tomto postupu neshledává pochybení.
K otázce promlčení se Nejvyšší soud v dané věci vyjadřoval již ve svém výše citovaném rozsudku a soud prvního stupně na základě tohoto zrušujícího rozsudku postupoval v souladu s jeho závazným právním názorem, že nárok může být promlčen pouze zčásti. Ohledně námitek dovolatelky k vadám v postupu nižších soudů (nedostatečná poučení ohledně prokazování ušlého zisku a nepřesvědčivé odůvodnění v otázce hodnocení a provádění důkazů) Nejvyšší soud konstatuje, že vzhledem k tomu, že nebyla shledána přípustnost dovolání (viz výše), není otevřen přezkum rozhodnutí z pohledu těchto tvrzených vad. Nad rámec toho Nejvyšší soud uvádí, že potřeba řádně prokázat existenci ušlého zisku vyplývá jak ze zákona, tak i z odůvodnění rozhodnutí vydaných v tomto řízení i z výzvy poskytnuté soudem (srov. č. l. 352 i str. 8 rozsudku soudu prvního stupně č. j. 17 C 300/2006-414). Účastník zastoupený v řízení advokátem tedy nemohl mít pochyby o tom, že prokázání těchto základních skutečností je klíčové pro úspěch ve sporu.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost.
Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (243f odst. 3 o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. listopadu 2017
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu