ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.1984.2017.1
sp. zn. 26 Cdo 1984/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Ing. V. B. , zastoupeného Mgr. Mojmírem Přívarou, advokátem se sídlem v Plzni, Kamenická 2378/1, proti žalovanému Půdní byty Smíchov, družstvo , se sídlem v Praze 5 – Smíchově, Janáčkovo nábřeží 1072/29, IČO: 25100661, zastoupenému Mgr. Ladislavem Peškem, advokátem se sídlem v Praze 5 – Košířích, Karenova 1040/2, o určení neexistence věcného břemene, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 7 C 441/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. června 2016, č. j. 30 Co 195/2016-221, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.388,- Kč k rukám Mgr. Ladislava Peška, advokáta se sídlem v Praze 5 – Košířích, Karenova 1040/2, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal určení, že neexistuje (ve smyslu §28d zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákon č. 42/1992 Sb.“) – věcné břemeno užívání tam specifikovaného bytu (dále jen „byt“).
K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 21. června 2016, č. j. 30 Co 195/2016-221, potvrdil rozsudek ze dne 15. února 2016, č. j. 7 C 441/2014-183, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Dovolání žalobce (dovolatele) proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“), neboť otázka nastolená k dovolacímu přezkumu (otázka předpokladů, za jejichž současného naplnění vzniklo ve smyslu §28d zákona č. 42/1992 Sb. věcné břemeno podle §151n a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. prosince 2013 – dále jen „obč. zák.“) byla již v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího vyřešena a od ustáleného řešení této otázky se dovolací soud neodklání ani v posuzované věci; přitom rozhodnutí odvolacího soudu je s ním v souladu.
Především však nelze ztratit ze zřetele, že dovolatel uplatnil i nepřípustné skutkové námitky, zpochybnil-li závěr odvolacího soudu o vzniku věcného břemene poukazem na to, co bylo obsahem článku 3 smlouvy ze dne 6. listopadu 1965 uzavřené mezi Závodem rudých letnic Radotín a Stavebním bytovým družstvem pracovníků ZRL 1930 Radotín, a jak měla být tato vůle interpretována.
Při posuzování dovolacích námitek podřaditelných pod způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud vycházel z dosavadních právních předpisů (§3028 odst. 2 věta první za středníkem zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).
Nejvyšší soud se ve své rozhodovací praxi zabýval otázkou předpokladů vzniku věcného břemene podle §28d zákona č. 42/1992 Sb. a již v usnesení ze dne 26. března 2009, sp. zn. 26 Cdo 2097/2007 (ústavní stížnost podanou proti citovanému usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 1. října 2009, sp. zn. I. ÚS 1437/09) vyložil, že ustanovení §28d zákona č. 42/1992 Sb. výslovně váže vznik věcného břemene jen na tři skutečnosti, a to že byty byly pořízeny formou nástavby a vestavby při družstevní výstavbě, že na ně byla poskytnuta finanční, úvěrová a jiná pomoc podle předpisů o finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní bytové výstavbě a že budova se nestala předmětem podílového spoluvlastnictví družstva a (původního) vlastníka budovy. Za zhodnocení domu se pro účely zákonného opatření 297/1992 Sb. (kterým bylo ustanovení §28d vtěleno do zákona č. 42/1992 Sb.) pokládá již samotné pořízení bytu nebo nebytového prostoru podle předpisů o poskytnutí finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní bytové výstavbě formou nástavby a vestavby, bez ohledu na to, zda se tím zvýšila hodnota budovy oproti původnímu stavu či nikoliv. V případě pořízení bytů formou nástavby a vestavby při družstevní výstavbě vznikly byty bez toho, že by vlastníci budovy vynaložili jakékoli finanční či jiné prostředky. Protože však nástavba a vestavba bytů nebyla samostatnou věcí, byl vztah mezi vlastníkem budovy a osobou, která nástavbu a vestavbu zřídila, (paušálně) právně ošetřen tak, aby výsledný stav co nejvíce odpovídal věcně spravedlivému řešení: vlastníkem bytů tvořících nástavbu a vestavbu se formálně právně stali vlastníci budovy, nicméně jejich vlastnické právo bylo omezeno zřízením věcného břemene ve prospěch družstva (popřípadě jeho právního nástupce), které nástavbu a vestavbu pořídilo. Závěr o předpokladech vzniku věcného břemene podle §28d zákona č. 42/1992 Sb. není v ustálené rozhodovací praxí dovolacího soudu zpochybňován, jak o tom svědčí jeho rozhodnutí z 29. června 2011, sp. zn. 22 Cdo 2151/2009, z 18. února 2014, sp. zn. 22 Cdo 3133/2012, a z 15. května 2015, sp. zn. 26 Cdo 4501/2014 (ústavní stížnost podanou proti naposledy citovanému rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 18. srpna 2015, sp. zn. I. ÚS 2096/2015). Pro úplnost zbývá dodat, že ustanovení §28d zákona č. 42/1992 Sb. upravuje specifické postavení oprávněného z věcného břemene, kterým je právnická osoba – družstvo, a tento oprávněný subjekt vykonává práva a povinnosti z věcného břemene prostřednictvím nájemců jednotlivých bytů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. března 2009, sp. zn. 26 Cdo 1763/2007).
Jestliže odvolací soud (resp. soud prvního stupně) na základě zjištěného (dovoláním nezpochybnitelného) skutkového stavu dovodil, že v souladu s ustanovením §28d odst. 1 zákona č. 42/1992 Sb., ve znění zákonného opatření č. 297/2007 Sb., vzniklo věcné břemeno užívání bytu, které nyní svědčí žalovanému, je jeho rozhodnutí výrazem standardní soudní praxe.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud dovolání žalobce podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§243c odst. 2 o. s. ř.) – pro nepřípustnost.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 18. července 2017
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu