ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.2076.2017.1
26 Cdo 2076, 2078/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce statutárního města Ostrava - městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz , se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, náměstí Dr. E. Beneše 555/6, IČO 00845451, proti žalované J. M. , zastoupené Mgr. Danielem Grimmem, advokátem se sídlem v Ostravě, Závodní 2006/101, o zaplacení částky 13.752 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 56 C 169/2015, o dovoláních žalované proti usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. května 2016, č. j. 11 Co 178/2016-86, a ze dne 16. ledna 2017, č. j. 11 Co 450/2016-152, takto:
Dovolání žalované se odmítají.
Odůvodnění:
Žalobou došlou Okresnímu soudu v Ostravě dne 22. 7. 2015 se žalobce domáhal po žalované zaplacení neuhrazeného nájemného a úhrady za služby spojené s užíváním bytu za období od srpna do října 2013 ve výši 13.752 Kč s příslušenstvím (v podobě poplatku z prodlení). Žalovaná v průběhu řízení požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů.
Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) usnesením ze dne 16. 5. 2016, č. j. 11 Co 178/2016-86, potvrdil usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 1. 2016, č. j. 56 C 169/2015-37, kterým soud prvního stupně nepřiznal žalované osvobození od soudních poplatků a zamítl její návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů. Učinil tak (shodně se soudem prvního stupně) po zhodnocení celkových majetkových poměrů žalované s přihlédnutím k povaze sporu (jedná se o běžný nárok z nájemního poměru) a případné výši soudního poplatku. Dodal, že nejsou-li na straně žalované dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř., nelze ani ustanovit zástupce (§30 o. s. ř.).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž zároveň požádala o přiznání osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 2. 9. 2016, č. j. 56 C 169/2015-101, nepřiznal žalované osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení (výrok I.), zamítl návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení (výrok II.) a odmítl dovolání žalované ze dne 24. 8. 2016 proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 5. 2016, č. j. 11 Co 178/2016-86 (výrok III.).
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 16. 1. 2017, č. j. 11 Co 450/2016-152, výrokem I. usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. a II. potvrdil, výrokem II. jej v odstavci III. změnil tak, že se dovolání žalované ze dne 24. 8. 2016 proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 5. 2016, č. j. 11 Co 178/2016-86, neodmítá. Odvolací soud opětovně přihlédl k celkovým majetkovým poměrům dovolatelky a k předpokládaným (nevysokým) nákladům dovolacího řízení a důvody pro přiznání osvobození od soudního poplatku a v důsledku toho ani pro ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení neshledal.
Rovněž proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 1. 2017, č. j. 11 Co 450/2016-152, podala žalovaná dovolání.
Dovolání žalované nejsou přípustná podle §237 občanského soudního řádu, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 – dále jen „o. s. ř.“, neboť v obou případech odvolací soud posoudil dovoláními zpochybněnou otázku (která byla v obou dovoláních formulována totožně) naplnění předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013 (na něž odkázal dovolatel), uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s odkazem na komentářovou literaturu (srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I., §1 až 200za, Komentář, 1. vydání, Praha, C. H. Beck, 2009, str. 953) vyložil, že účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Zdůraznil, že při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti. Rovněž v usnesení ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, Nejvyšší soud dovodil, že objektivní nedostatek finančních prostředků fyzické či právnické osoby se nesmí stát (pro účastníka řízení) překážkou přístupu k soudu. Nezbytnost verifikace majetkových a osobních poměrů (z hlediska zdravotního stavu, věku či sociálního postavení) účastníka řízení (fyzické osoby) při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků, byla Nejvyšším soudem zdůrazněna i v jeho předchozí judikatuře (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007).
V posuzovaném případě soudy správně vzaly v úvahu nejen celkové majetkové poměry žalované, ale i charakter sporu a malou obtížnost věci (předmětem sporu je zaplacení dlužného nájemného a záloh za služby ve výši 13.752 Kč s příslušenstvím), dále skutečnost, že výše případného soudního poplatku z odvolání by činila 1.000 Kč, což při prokázaném průměrném čistém měsíčním výdělku žalované přes 20.000 Kč (a s přihlédnutím k tomu, že žalovaná tvrzenou vyživovací povinnost ke zletilým synům nedoložila) nepředstavuje zvlášť závažný důvod, pro který by bylo možno uvažovat o přiznání osvobození od soudních poplatků. K faktickému odepření práva na právní pomoc by nevedla ani případná odměna advokátovi, jelikož by jistě nedosáhla takové výše, kterou by si žalovaná za daných podmínek nemohla opatřit (byla-li by vůbec taková právní pomoc v dané věci zapotřebí; dovolacímu soudu je totiž ze své činnosti známo, že žalovaná v jiných řízeních zastupuje nejen sebe, ale vystupuje i jako obecný zmocněnec). Závěry odvolacího soudu tak plně odpovídají dosavadní judikatuře dovolacího soudu.
Pro úplnost dovolací soud dodává (vzhledem k dovolatelkou tvrzeným novotám), že pro rozhodnutí dovolacího soudu je rozhodující stav v době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (§243f odst. 1 o. s. ř.) a že v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (§241a odst. 6 o. s. ř.).
Protože není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak, Nejvyšší soud dovolání žalované proti rozhodnutím odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 věta první o. s. ř. odmítl.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí (srov. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. září 2017
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu