ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.2285.2017.1
sp. zn. 26 Cdo 2285/2017-120
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobců a) J. P. , a b) J. P. , P., zastoupených Mgr. Janou Holcovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Hradešínská 2362/29, proti žalovanému hlavnímu městu Praha , se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, IČO 00064581, o oprávněnost výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 33 Nc 2282/2015, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. května 2016, č. j. 13 Co 202/2016-21, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. května 2016, č. j. 13 Co 202/2016-21, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne ze dne 29. března 2016, č. j. 33 Nc 2282/2015-9, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) usnesením ze dne ze dne 29. 3. 2016, č. j. 33 Nc 2282/2015-9, rozhodl, že podání ze dne 26. 11. 2015, které je podle obsahu žalobou, se podle §43 odst. 2 o. s. ř. odmítá, neboť žalobci ani přes výzvu neodstranili vady uvedeného podání ve lhůtě stanovené usnesením zdejšího soudu ze dne 1. 12. 2015, č. j. 33 Nc 2285/2015-5, zejména řádně neoznačili žalovaného, neupřesnili skutková tvrzení a neuvedli, jak má soud rozhodnout, a žaloba má tak nadále nedostatky, pro něž nelze v řízení dále pokračovat (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.).
K odvolání žalobců Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 5. 2016, č. j. 13 Co 202/2016-21, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že podání žalobců ani po doplnění neobsahuje všechny podstatné náležitosti, zejména skutková tvrzení, není označen žalovaný a není ani zřejmé, jak by mělo být soudem rozhodnuto, přičemž tyto vady žalobci neodstranili ani po řádné výzvě soudu podle §43 odst. 1 o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání, ve kterém vytýkali odvolacímu soudu, že se odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, jestliže uzavřel, že výzva soudu prvního stupně splňovala zákonné náležitosti podle §43 o. s. ř. Měli za to, že soud prvního stupně evidentně nesplnil svoji zákonnou poučovací povinnost a postupoval zcela formalisticky. Ve výzvě se omezil pouze na stručný výčet nedostatků žaloby a žádným způsobem blíže nespecifikoval postup, jak konkrétně by žalobci měli podání doplnit, ačkoli tuto povinnost mu ukládá ustanovení §43 odst. 1 o. s. ř. Dále soud prvního stupně pochybil, jestliže žalobce nepoučil o možnosti nechat se procesně zastoupit či požádat o ustanovení bezplatného právního zástupce podle §30 o. s. ř. Navrhli, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání podané včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky zastoupení advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo skončeno odvolací řízení, Nejvyšší soud projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.”. Dovolání je podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, neboť dovolatelé obsahově vymezili otázku procesního práva (náležitosti výzvy podle §43 o. s. ř.), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Podle §42 odst. 4 věty první o. s. ř. pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno.
Podle §79 věty druhé o. s. ř. návrh musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.
Podle §43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 16. 1. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1076/2013, uvedl, že rozhodujícími skutečnostmi se ve smyslu ustanovení §79 odst. 1 věty druhé o. s. ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v žalobě uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, tedy vymezit předmět řízení po skutkové stránce. Vylíčením rozhodujících skutečností v žalobě plní žalobce též svoji povinnost tvrzení, uloženou mu ustanovením §101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení, jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce; povinnost tvrzení může žalobce splnit i dodatečně (při přípravě jednání, popřípadě též při jednání před soudem prvního stupně). Označením důkazů v žalobě plní žalobce svoji důkazní povinnost, uloženou mu ustanoveními §101 odst. 1 písm. b) a §120 odst. 1 o. s. ř. Neoznačí-li žalobce důkazy v žalobě, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení; důkazní povinnost může žalobce splnit i dodatečně při přípravě jednání, popřípadě při jednání před soudem prvního stupně. Požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá (tzv. žalobní petit), nelze vykládat tak, že by žalobce byl povinen vždy učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Žalobce uvede, čeho se žalobou domáhá, i tehdy, jestliže v žalobě přesně a jednoznačně označí (tak, aby ji bylo možné z obsahu bez pochybností dovodit) povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002 sp. zn. 21 Cdo 370/2002).
Z judikatury Nejvyššího soudu se dále podává, že výzva k odstranění vad podání musí obsahovat údaje o tom, v čem je podání nesprávné nebo neúplné, poučení, jak je třeba opravu nebo doplnění provést, a poučení o tom, že řízení bude zastaveno (podle současné právní úpravy odmítnuto), jestliže podání nebude včas opraveno nebo doplněno; výzvu činí soud formou usnesení (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 1998, sp. zn. 21 Cdo 60/98, uveřejněné pod č. 36/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 186/2002, uveřejněné pod č. 1/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V posuzovaném případě soud prvního stupně odmítl podání žalobců s tím, že i přes výzvu soudu neodstranili vady podání, jejich podání je tak pro neurčitost a neúplnost neprojednatelné, neboť z něj není patrno, na základě jakých skutečností, o jakých právech a povinnostech účastníků a jak má soud rozhodnout. Se závěry soudu prvního stupně se následně ztotožnil i odvolací soud.
Rozhodnutí soudů obou stupňů v dané věci neobstojí již z toho důvodu, že dovolatelé nebyli řádně poučeni o tom, jak má být konkrétně jejich podání opraveno, případně o jaké skutečnosti má být doplněno. Ve výzvě, kterou v dané věci učinil soud prvního stupně usnesením ze dne 1. 12. 2015, č. j. 33 Nc 2282/2015-5, pouze označil vady, které mělo podání žalobců obsahovat [není patrné, z jakého důvodu a z jakého bytu a kým jim byla dána výpověď, kdy jim byla tato výpověď doručena, a zda žalobci do uplynutí jednoho měsíce ode dne, kdy jim byla výpověď doručena, vznáší proti výpovědi námitky (§2314 obč. zák), kdo je žalovaným a jak má soud rozhodnout], ale již je konkrétně nepoučil, jakým způsobem mají vytčené vady v určené lhůtě 7 dnů od doručení usnesení odstranit. Z podání žalobců došlých soudu dne 26. 11. 2015 a 17. 12. 2015 je navíc zřejmé, že požádali soud o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu tam specifikovaného bytu ve vlastnictví obce hlavního města Prahy ze dne 16. 9. 2015 (doručené 16. 10. 2015) a zpochybnili uplatněný výpovědní důvod, že byt nevyužívají a přenechávají ho k bydlení třetím osobám. V důsledku toho nebyly dány podmínky pro odmítnutí věci.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.). Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro jeho změnu (dosavadní výsledky řízení neumožňují o věci rozhodnout), napadené usnesení zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a podle §243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.
Soud prvního stupně je vysloveným právním názorem dovolacího soudu vázán (§243g odst. 1 věta první, část věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 in fine o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. října 2017
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu