ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.2537.2017.1
sp. zn. 26 Cdo 2537/2017-183
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v právní věci žalobce V. K. , P., zastoupeného JUDr. Radkem Jonášem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 10, U Roháčových kasáren 1555/10, proti žalovanému hlavnímu městu Praze , se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, IČO 00064581, zastoupenému JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 287/18, o zaplacení částky 862.415 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 38 C 200/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2016, č. j. 17 Co 204/2016-136, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Žalobce napadl dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2016, č. j. 17 Co 204/2016-136, jímž odvolací soud rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 2. 2016, č. j. 38 C 200/2014-85, potvrdil v zamítavém výroku ohledně částky 564.418 Kč s příslušenstvím (v podobě úroku z prodlení), změnil jej ve vyhovujícím výroku tak, že žalobu zamítl i ohledně částky 297.997 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud s přihlédnutím k obsahu nájemní smlouvy uzavřené účastníky dne 18. 8. 2009 a zjištěným skutečnostem dovodil, že žalobci jako pronajímateli nevznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty podle §544 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), neboť po skončení nájmu ke dni 31. 7. 2011 se na pronajatých pozemcích nenacházely závady, které by bránily jejich předání pronajímateli.
Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“), odmítl, neboť v něm není vymezen dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Podle 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobce v dovolání tento jediný způsobilý dovolací důvod neuplatnil, neboť zpochybňuje právní posouzení věci poukazem na vady řízení a na nesprávnost zjištěného skutkového stavu.
Namítá-li dovolatel, že odvolací řízení je zatíženo vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (změna skutkového stavu bez zopakování relevantních důkazů ve smyslu §213 o. s. ř., nepředvídatelnost rozhodnutí), přehlíží, že podle §241a odst. 1 o. s. ř. vady řízení nejsou samostatným dovolacím důvodem a lze k nim přihlédnout jen za podmínky stanovené v §242 odst. 3 o. s. ř.
Směřují-li jeho námitky proti správnosti výkladu nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 18. 8. 2009 (za nesprávný považuje závěr odvolacího soudu, že „přesah stavby nebo zbudování plynovodu“ nespadá pod ujednání o závadách pozemků), pomíjí, že pokud soud zjišťuje obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle smluvních stran ve smyslu §35 odst. 2 obč. zák., jde o skutkové zjištění (srovnej odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněného pod č. 73/2000 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný pod č. 46 v časopise Soudní judikatura, roč. 2002, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1881/2003).
Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatele, že dovoláním je napadán i výrok III. rozsudku odvolacího soudu. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění a dovolatel jej napadl toliko formálně jako výrok závislý.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalovanému nevznikly v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo. Náklady spojené s vyjádřením k dovolání sepsaným advokátkou nelze za účelné považovat proto, že v daném případě jde o spor, který tvoří relativně běžnou agendu žalovaného a lze u něj presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy, aniž by musel využívat právní pomoci advokátů (srov. např. nález Ústavního soudu z 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. listopadu 2017
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu