ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.2777.2017.1
sp. zn. 26 Cdo 2777/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně Ing. J. M. , O. – M. O., zastoupené Mgr. Zuzanou Bystrickou, advokátkou se sídlem v Opavě, náměstí Republiky 679/5, proti žalovanému statutárnímu městu Ostrava – městskému obvodu Moravská Ostrava a Přívoz , se sídlem v Ostravě, náměstí Dr. E. Beneše 555/6, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 57 C 42/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. října 2014, č. j. 71 Co 510/2014-78, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) usnesením ze dne 3. 7. 2014, č. j. 57 C 42/2012-62, zastavil řízení v záhlaví uvedené věci (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) a o vrácení částky 1.000 Kč ze zaplaceného soudního poplatku žalobkyni (výrok III.). K zastavení řízení přistoupil soud prvního stupně podle §111 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) poté, co ve lhůtě jednoho roku od právní moci usnesení téhož soudu ze dne 15. 5. 2013, č. j. 57 C 42/2012-57, jímž bylo řízení na základě shodného návrhu účastníků podle §110 o. s. ř. přerušeno, nebyl podán návrh na jeho pokračování.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) usnesením ze dne 9. 10. 2014, č. j. 71 Co 510/2014-78, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) konstatoval, že usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení nabylo právní moci dne 26. 6. 2013, obsahovalo poučení o tom, za jakých podmínek lze v řízení pokračovat a taktéž poučení o tom, že nebude-li do jednoho roku podán návrh na pokračování v řízení, soud řízení zastaví. Za situace, kdy v této roční lhůtě nebyl podán návrh na pokračování v řízení, odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně správně v souladu s ustanovením §111 odst. 3 o. s. ř. řízení zastavil. K návrhu žalobkyně na pokračování řízení učiněnému po uplynutí zmíněné roční lhůty nemohl odvolací soud pro opožděnost přihlédnout.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, které není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 – dále jen „o. s. ř.“, neboť odvolací soud posoudil dovoláním zpochybněnou otázku zastavení přerušeného řízení po uplynutí zákonem stanovené roční lhůty, aniž byl podán včasný návrh na jeho pokračování v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1804/2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3839/2013), podle níž není
-li návrh na pokračování v řízení podán do jednoho roku od právní moci usnesení o přerušení tohoto řízení, soud řízení zastaví (§111 odst. 3 o. s. ř.), jinak řečeno marné uplynutí této roční lhůty (aniž je některým účastníkem podán návrh na pokračování řízení) je spojeno se zánikem práva účastníka na pokračování v řízení, neboť ustanovení §111 odst. 3 o. s. ř. nedává soudu jinou možnost než v takovém případě řízení zastavit.
Sluší se poznamenat, že postup soudu podle §111 odst. 3 o. s. ř. hodnotil z hlediska ústavně právního i Ústavní soud, který v této souvislosti konstatoval, že jestliže se oba účastníci podíleli na přerušení řízení a jestliže žádný z nich ve lhůtě jednoho roku nepodal v rozporu se zásadou „každý nechť střeží svá práva“ včasný návrh na pokračování v řízení, které bylo z tohoto důvodu zastaveno, je tento výsledek (v dané věci pro dovolatelku nepříznivý) důsledkem nevhodně zvoleného postupu v řízení, nikoli protiústavním zásahem obecného soudu do základních práv účastníka (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. II. ÚS 3253/09, nebo ze dne 24. 1. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1452/10).
Protože není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně proti rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 věta první o. s. ř. odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. července 2017
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu