ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.4707.2016.1
sp. zn. 26 Cdo 4707/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně M. K. , zastoupené Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem v Ostravě – Porubě, Josefa Skupy 1639/21, proti žalovanému Bytovému družstvu Horní 1427 , se sídlem v Ostravě – Hrabůvce, Horní 1427/60, IČO: 25388908, zastoupenému JUDr. Martinem Skybou, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Preslova 361/9, o zaplacení částky 87.953,34 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 57 C 146/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudkům Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. prosince 2015, č. j. 57 C 146/2009-667, a Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. června 2016, č. j. 8 Co 183/2016-707, takto:
I. Řízení o dovolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. prosince 2015, č. j. 57 C 146/2009-667, se zastavuje .
II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. června 2016, č. j. 8 Co 183/2016-707, se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 6. června 2016, č. j. 8 Co 183/2016-707, potvrdil rozsudek ze dne 4. prosince 2015, č. j. 57 C 146/2009-667, kterým Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 87.953,34 Kč s tam specifikovanými úroky z prodlení, a rozhodl o nákladech řízení účastníků; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Proti citovaným rozhodnutím obou soudů podala žalobkyně – nezastoupena advokátem – dovolání, které následně doplnila podáním ustanoveného advokáta.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb./ – dále jen „o.s.ř.“). Rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. prosince 2015, č. j. 57 C 146/2009-667, který byl rovněž dovoláním napaden, je rozhodnutím soudu prvního stupně. Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (žalobkyně uvedený opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně rovněž podala). Za této situace občanský soudní řád ani neupravil funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 31. července 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněné pod č. 112/1997 časopisu Soudní judikatura, a dále např. ze 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. prosince 2015, č. j. 57 C 146/2009-667, zastavil (§104 odst. 1 ve spojení s ustanovením §243b o.s.ř.).
Dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. června 2016, č. j. 8 Co 183/2016-707, pak Nejvyšší soud jako soud dovolací odmítl podle §243c odst. 1 o.s.ř., neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o.s.ř., přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatelka včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§241b odst. 3 o.s.ř.). V této souvislosti nelze opomenout, že může-li být dovolání přípustné (jako v této věci) jen podle §237 o.s.ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o.s.ř. (či jeho části). Z povahy věci vyplývá, že ohledně jedné právní otázky může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání (splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné). Vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, proto není řádné, bylo-li ve vztahu k jedné (konkrétní) právní otázce provedeno označením (volbou) několika (více) v úvahu přicházejících alternativ přípustnosti dovolání upravených v ustanovení §237 o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 25. června 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud České republiky odmítl usnesením z 30. června 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/14). Právě to však učinila dovolatelka konstatováním (nadto zcela obecným), že napadené rozhodnutí závisí „na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soud nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.“ Na tom nic nemění ani její následné konstatování, že „má zato, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena a dovolacím soudem má být vyřešená právní otázka posouzena jinak“ .
Dovolací soud v tomto případě – vzhledem k charakteru dalších dovolacích námitek – výjimečně rovněž podotýká, že výtky mířící na zjištěný skutkový stav a vady řízení nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o.s.ř. a contrario ).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. ledna 2017
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu