ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.613.2017.1
sp. zn. 26 Cdo 613/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně M. V. , zastoupené JUDr. Vladimírem Szabo, advokátem se sídlem v Praze 4, Jeremenkova 1021/70, proti žalovanému J. K. , zastoupenému JUDr. Filipem Svobodou, advokátem se sídlem v Praze 5, U Demartinky 152/1, o zrušení společného nájmu družstevního bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 16 C 336/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. října 2016, č. j. 69 Co 228/2016-187, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178 Kč, k rukám JUDr. Vladimíra Szabo, advokáta se sídlem v Praze 4, Jeremenkova 1021/70, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 5. 10. 2016, č. j. 69 Co 228/2016-187, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 (soud prvního stupně) – druhý v pořadí – ze dne 12. 4. 2016, č. j. 16 C 336/2014-144, ve znění usnesení ze dne 22. 7. 2016, č. j. 16 C 336/2014-177, kterým zrušil společný nájem žalobkyně a žalovaného k tam blíže specifikovanému družstevnímu bytu s tím, že žalovaný bude jako člen bytového družstva dále nájemcem bytu a rozhodl o nákladech soudního řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání žalovaného není podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné, neboť napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Otázku vzniku členství v bytovém družstvu a společného nájmu žalovaného (a žalobkyně) je třeba - s ohledem na dobu, kdy k němu mělo dojít – posuzovat podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 (tj. zejména podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“).
Nabytím vlastnického práva bytového družstva k bytovému domu došlo ke změně charakteru bytů v něm se nacházejících, a to z bytů „nedružstevních“ na byty, mající objektivně charakter bytů družstevních [srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 26 Cdo 1313/2002, ze dne 18. 11. 2003, sp. zn. 26 Cdo 2435/2002 (proti tomuto rozhodnutí podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 20. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 31/04), ze dne 19. 11. 2002, sp. zn. 26 Cdo 501/2003]. Podle ustálené judikatury dovolacího soudu vznikne manželům právo společného nájmu družstevního bytu a společné členství v družstvu, jestliže se alespoň jeden z nich stal členem tohoto družstva, jsou-li společnými nájemci bytu ve smyslu ustanovení §703 a 704 obč. zák., a přešel-li dům, v němž se byt nachází, do vlastnictví bytového družstva (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. 26 Cdo 2198/2003, uveřejněný pod číslem 43/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. 26 Cdo 780/2006). Protože žalovaný byl nájemcem předmětného bytu (tehdy šlo ještě o „nedružstevní“ byt) již před uzavřením manželství na základě smlouvy o nájmu bytu, vznikl podle §704 odst. 1 obč. zák. uzavřením manželství mezi ním a žalobkyní společný nájem bytu manžely. Přešel-li po uzavření manželství bytový dům do vlastnictví bytového družstva (jehož byl žalovaný zakládajícím členem), je závěr odvolacího soudu o vzniku společného nájmu družstevního bytu a společného členství v družstvu výrazem standardní soudní praxe.
Tvrdí-li dovolatel, že mu ještě před uzavřením manželství vzniklo právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, přehlíží, že již před uzavřením manželství byl nájemcem předmětného bytu a proto po vzniku bytového družstva, poté, co se stal jeho členem a družstvo se stalo vlastníkem domu, se jeho nájem jen změnil na nájem družstevního bytu. Se změnou vlastnictví k předmětnému domu vstoupilo bytové družstvo jako nabyvatel do právního postavení předchozího pronajímatele ve vztahu k již existujícím nájemním vztahům k bytům (§680 odst. 2 obč.zák.). Jen pro úplnost lze uvést, že členská práva a povinnosti vznikají nejdříve se vznikem členství v družstvu, tedy až se vznikem bytového družstva. Vzniklo-li družstvo až po uzavření manželství účastníků, nemohl dovolatel členská práva nabýt v době před uzavřením manželství.
Dovolatel sice napadl dovoláním všechny výroky rozsudku odvolacího soudu, avšak výrok, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, napadá zjevně jen proto, že jde o výrok akcesorický. Dovolání v této části totiž neobsahuje žádné odůvodnění, ani údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237-238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 25. července 2017
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu