ECLI:CZ:NS:2017:27.CDO.1091.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 1091/2017-222
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně A.P. & P spol. s r. o. , se sídlem v Kladně, K Olejárně 3423, PSČ 272 01, identifikační číslo osoby 62957791, zastoupené JUDr. Janem Rothem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Karla Engliše 3201/6, PSČ 150 00, proti žalovanému R. Š. , zastoupenému JUDr. Janem Riedlem, advokátem, se sídlem v České Lípě, Jiráskova 638/35, PSČ 470 01, o zaplacení 1.969.228 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 56 Cm 84/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2016, č. j. 6 Cmo 71/2016-214, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. února 2016, č. j. 56 Cm 84/2013-189, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 1.969.228 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba zamítá (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a nejsou splněny ani podmínky přípustnosti dovolání formulované v §237 o. s. ř.
Dospěl-li odvolací soud na základě provedeného dokazování k závěru, podle kterého dovolatelce škoda nevznikla, je tento závěr – ve výsledku – v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
Při respektování výkladových pravidel určených ustanoveními §35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „obč. zák.“), §266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013, a zásad pro výklad právních úkonů formulovaných např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84, nemá Nejvyšší soud žádné pochybnosti o tom, že z dobropisu č. 113800244 vystaveného k faktuře č. 110800506 jasně vyplývá uzavření dohody o zrušení závazku podle §572 odst. 2 obč. zák. s účinky uvedenými v tomto ustanovení a v §573 obč. zák., kterými jsou zánik zrušovaného závazku dovolatelky zaplatit kupní cenu ve výši 2.179.228 Kč a vznik nároku společnosti HEKRA Opava, s. r. o., na vrácení odebraného zboží (srov. též důvody rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2010, sp. zn. 33 Cdo 3279/2008, a ze dne 11. května 2017, sp. zn. 28 Cdo 4407/2016).
V rozsudku ze dne 29. září 2014, sp. zn. 29 Cdo ICdo 26/2012, uveřejněném pod číslem 25/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého dohodnou-li se smluvní strany (platně a účinně) na zrušení kupní smlouvy, smlouva zaniká a smluvním stranám vzniká povinnost vrátit si poskytnutá plnění. Skutečnost, že v mezidobí prodávající pohledávku na zaplacení kupní ceny postoupil třetí osobě, není způsobilá na důsledcích dohody o zrušení kupní smlouvy, tj. na zániku pohledávky z titulu zaplacení kupní ceny a zániku pohledávky na dodání zboží, nic změnit.
Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že pohledávka na zaplacení kupní ceny postoupená společnosti ČSOB Factoring, a. s., dohodou o zrušení závazku zanikla, a proto dovolatelce tvrzená škoda nemohla vzniknout. Za této situace je bezpředmětné zabývat se tím, zda žalovaný jednal s péčí řádného hospodáře (srov. závěry rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2012, sp. zn. 29 Cdo 3542/2011, a ze dne 31. března 2015, sp. zn. 29 Cdo 440/2013).
Dovolání nečiní přípustným ani dovolatelkou vymezené „otázky procesního práva“, neboť jimi dovolatelka odvolacímu soudu vytýká toliko pochybení v řízení ve věci samé; na vyřešení těchto „otázek“ ostatně napadené rozhodnutí nezávisí.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 in fine o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. listopadu 2017
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu