ECLI:CZ:NS:2017:27.CDO.3337.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 3337/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky M. Z. , zastoupené JUDr. Liborem Janků, advokátem, se sídlem v Chebu, Mánesova 265/13, PSČ 350 02, za účasti BD U SILA , se sídlem v Liberci, U Sila 358, PSČ 463 11, identifikační číslo osoby 27342069, zastoupeného Alexanderem Petričkem, advokátem, se sídlem v Liberci, Chrastavská 188/27, PSČ 460 01, o prohlášení rozhodnutí členské schůze o vyloučení navrhovatelky z družstva za neplatné, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 39 Cm 53/2012, o dovolání BD U SILA proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. února 2017, č. j. 14 Cmo 310/2013-143, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 21. května 2013, č. j. 39 Cm 53/2012-102, prohlásil rozhodnutí členské schůze BD U SILA (dále jen „družstvo“) konané dne 30. ledna 2012 o vyloučení navrhovatelky z družstva za neplatné (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání družstva Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. o věci samé, ve výroku II. o nákladech řízení je změnil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, když předchozí (potvrzující) usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. srpna 2015, č. j. 14 Cmo 310/2013-115, Nejvyšší soud k dovolání družstva zrušil usnesením ze dne 23. března 2016, č. j. 29 Cdo 191/2016-132, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
K institutu vyloučení člena družstva se Nejvyšší soud vyjádřil v usnesení ze dne 27. dubna 2006, sp. zn. 29 Odo 1374/2005 (jež je veřejnosti dostupné - stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 - na webových stránkách tohoto soudu; www.nsoud.cz ), v němž formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého účelem úpravy vyloučení člena z družstva podle §231 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), je chránit družstvo před opakovaným či závažným porušováním členských povinností členem družstva. Z §56a odst. 2 a §260 obch. zák. pak vyplývá, že této možnosti nelze využívat zneužívajícím způsobem. Takovým zneužitím by mohlo být i rozhodnutí o vyloučení člena za nevýznamné porušení povinností či využití postupu podle §231 obch. zák. v případech, kdy existuje podstatně účinnější způsob, kterým může družstvo zajistit dodržování zákonného stavu. Vždy je ale třeba vážit zásah do poměrů obou zúčastněných.
V usnesení ze dne 22. října 2014, sp. zn. 29 Cdo 1155/2013, pak Nejvyšší soud zdůraznil, že vyloučení z družstva je velmi závažným zásahem do postavení jeho člena; v bytovém družstvu je tato sankce zvláště citelná, neboť je spojena se zánikem nájmu družstevního bytu (srov. §714 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku).
Vyloučení z družstva tak představuje prostředek ultima ratio v případech, kdy nápravu porušení členských povinností nelze zjednat jiným způsobem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. září 2015, sp. zn. 29 Cdo 3433/2015).
Odvolací soud v projednávané věci uzavřel, že následek pro navrhovatelku plynoucí z jejího vyloučení z družstva, tj. zánik jejího členství a práva nájmu družstevního bytu, který navrhovatelka užívá, je nepřiměřený vzhledem k povinnosti, kterou porušila (nezaplacení nájemného, resp. úhrad za plnění poskytovaná s užíváním družstevního bytu, ve výši 28.086 Kč). Nadto dovolávající se družstvo podalo vůči navrhovatelce žalobu o zaplacení dlužné částky, které Okresní soud v Liberci vyhověl rozsudkem ze dne 1. června 2012, č. j. 25 C 2/2011-106, jenž nabyl právní moci dne 17. května 2013. Za dané situace bylo podle odvolacího soudu vyloučení navrhovatelky z družstva ve smyslu §56a odst. 2 a §260 obch. zák. zneužitím práva zakotveného v §231 odst. 4 obch. zák.
Dovolateli lze přisvědčit jen potud, že pro posouzení přiměřenosti vyloučení člena z družstva je třeba zhodnotit všechny skutkové okolnosti dané věci, mezi které dlouhodobé neplnění závazku člena družstva jistě patří (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2009, sp. zn. 29 Cdo 2949/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. června 2015, sp. zn. 29 Cdo 5282/2014). Nejvyšší soud však oproti dovolateli považuje hodnocení okolností odvolacím soudem v projednávané věci za odpovídající, kdy odvolací soud k povaze závazku navrhovatelky přihlédl; zhodnotil jej však odlišně od dovolatele, jehož námitky v tomto směru tak nemají oporu ve zjištěném skutkovém stavu.
Lze shrnout, že odvolací soud posoudil přiměřenost vyloučení navrhovatelky z družstva v intencích závěrů (výše citované) ustálené judikatury Nejvyššího soudu.
Zbývající dovolatelem předestřené otázky přípustnost dovolání v projednávané věci nezakládají, jelikož nejde o otázky hmotného ani procesního práva, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu závisí (§237 o. s. ř.; viz i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). Vymezení působnosti orgánů družstva není pro posouzení přiměřenosti vyloučení navrhovatelky z družstva ve vztahu k míře závažnosti jejího porušení členských povinností rozhodné a odvolací soud se jím (správně) nezabýval. Stejně tak ani výsledek řízení, v němž se dovolatel domáhá po navrhovatelce zaplacení dlužné částky, odvolací soud nepovažoval za nezbytný předpoklad pro vyloučení člena z družstva (jak dovozuje dovolatel); tuto skutečnost pouze vzal v úvahu při poměřování přiměřenosti vyloučení navrhovatelky.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. srpna 2017
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda sen
átu