ECLI:CZ:NS:2017:27.CDO.3496.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 3496/2017-217
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce CREVISTON a. s. , se sídlem v Praze 9, Kolbenova 923/34A, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 27071731, proti žalovaným 1) Kinstellar, s. r. o., advokátní kancelář , se sídlem v Praze 1, Na příkopě 1096/19, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 26423782, zastoupenému JUDr. Růženou Trojánkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Na příkopě 1096/19, PSČ 110 00, 2) Liquidize v. o. s. , se sídlem v Praze 6, Pod kaštany 1107/16, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 26747146, zastoupenému JUDr. Evou Bartůňkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Melounová 520/4, PSČ 120 00, 3) K. P. , zastoupenému Mgr. Vratislavem Urbáškem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Národní 973/41, PSČ 110 00 , 4) P. G. , zemřelému dne 10. dubna 2015, o zaplacení 767.820 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 31 Cm 195/2013, o dovolání třetího žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. února 2016, č. j. 3 Cmo 316/2015-141, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. října 2015, č. j. 31 Cm 195/2013-132, zastavil řízení ve vztahu mezi žalobcem a čtvrtým žalovaným (výrok I.), neboť čtvrtý žalovaný zemřel a ztratil tak způsobilost být účastníkem řízení podle §107 odst. 1 zákona č. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), přičemž povaha řízení neumožňuje pokračovat v řízení s jeho právními nástupci. Současně rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobce a čtvrtým žalovaným [výrok II.].
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání třetího žalovaného rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podal třetí žalovaný dovolání.
Zkoumání, zda dovolání je objektivně přípustné, předchází – ve smyslu §243c odst. 3, §218 písm. b) a §240 odst. 1 o. s. ř. – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.
Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněné pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 30. června 2004, sp. zn. 29 Odo 198/2003).
Žalovaní mají v projednávané věci postavení samostatných procesních společníků. Usnesením, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení mezi žalobcem a čtvrtým žalovaným, nebylo rozhodnuto o právech a povinnostech třetího žalovaného. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 3 věty první ve spojení s §218 písm. b) o. s. ř. odmítl (srov. obdobně závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2005, sp. zn. 29 Odo 355/2004).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. října 2017
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu