ECLI:CZ:NS:2017:27.ICDO.101.2017.1
KSPL 20 INS 13889/2011
139 ICm 2306/2016
sp. zn. 27 ICdo 101/2017-103
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v insolvenční věci dlužnice CARS BAD s. r. o. , se sídlem v Karlových Varech, Jáchymovská 53, PSČ 360 04, identifikační číslo osoby 62620410, zastoupené JUDr. Františkem Grznárem, advokátem, se sídlem v Domažlicích, Paroubkova 228, PSČ 344 01, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 20 INS 13889/2011, o žalobě pro zmatečnost podané dlužnicí proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. dubna 2016, č. j. KSPL 20 INS 13889/2011, 3 VSPH 443/2016-B-95, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 139 ICm 2306/2016, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. dubna 2017, č. j. 139 ICm 2306/2016, 104 VSPH 932/2016-87 (KSPL 20 INS 13889/2011), takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 2. listopadu 2016, č. j. 139 ICm 2306/2016-47, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou dlužnicí proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. dubna 2016, č. j. KSPL 20 INS 13889/2011, 3 VSPH 443/2016-B-95.
K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. dubna 2017, č. j. 139 ICm 2306/2016, 104 VSPH 932/2016-87 (KSPL 20 INS 13889/2011), potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož je plná moc udělená dlužnicí Mgr. Pavlu Císařovi dne 7. září 2011 (platnou) procesní plnou mocí dle §25 odst. 1 věty druhé o. s. ř., je v souladu se závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2012, sp. zn. 20 Cdo 738/2011 (srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. dubna 2010, sp. zn. 26 Cdo 1616/2009).
Z obsahu sporné plné moci, jež je součástí insolvenčního spisu, se podává, že ji dlužnice udělila Mgr. Císařovi s tím, aby ji „ve všech právních věcech zastupoval, aby vykonával veškeré úkony, přijímal doručované písemnosti, podával návrhy a žádosti, uzavíral smíry, dohody a narovnání, uznával uplatněné nároky, vzdával se nároků, podával opravné prostředky, námitky nebo rozklad a vzdával se jich, vymáhal nároky, plnění nároků přijímal, jejich plnění potvrzoval, dědictví odmítal nebo neodmítal, jmenoval rozhodce a sjednával rozhodčí smlouvy, to vše i tehdy, když je podle právních předpisů zapotřebí zvláštní plné moci“. Tuto plnou moc dlužnice udělila „i v rozsahu práv a povinností podle trestního řádu, občanského soudního řádu, správního řádu, soudního řádu správního, zákona o správě daní a poplatků a zákoníku práce a jako zvláštní plnou moc k zastupování u ústního jednání dne 8. 9. 2011 u Krajského soudu v Plzni ve věci zahájeného insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSPL 20 INS 13889/2011“.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož je takto formulovaná plná moc plnou mocí všeobecnou (generální), užívanou běžně advokáty dle již ustálených vzorů (tzv. formulářová plná moc), přičemž zmocnění k zastupování u ústního jednání je v ní doplněno nadbytečně, avšak neplatnost plné moci nezakládá, plyne přímo ze znění sporné plné moci [užití slučovacího poměru a slučovacích spojek svědčící o kumulaci uvedených oprávnění, absence omezení (resp. vyloučení) oprávnění vypsaných ve formulářové části plné moci v její individualizované části].
Nejvyšší soud neshledal rozpor napadeného rozhodnutí odvolacího soudu s dovolatelkou citovanými nálezy Ústavního soudu ze dne 24. dubna 2008, sp. zn. II. ÚS 3035/07, a ze dne 19. dubna 2012, sp. zn. I. ÚS 2522/10, veřejnosti dostupnými na webových stránkách Ústavního soudu nalus.usoud.cz ; ani s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 8. července 2015, sp. zn. 21 Cdo 235/2014, uveřejněným pod číslem 16/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Absence výroku o nákladech dovolacího řízení je dána tím, že žaloba pro zmatečnost je (pouze) mimořádným opravným prostředkem podaným (v této věci) proti rozhodnutí vydanému v insolvenčním řízení, v němž si každý z účastníků nese náklady insolvenčního řízení ze svého [§170 písm. f) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)]. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2015, sen. zn. 29 ICdo 6/2014, uveřejněné pod číslem 51/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí byl pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. srpna 2017
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu