ECLI:CZ:NS:2017:27.ICDO.86.2017.1
MSPH 78 INS 27452/2012
178 ICm 2932/2013
sp. zn. 27 ICdo 86/2017-185
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně ŠkoFIN s. r. o. , se sídlem v Praze 5, Pekařská 635/6, PSČ 155 00, identifikační číslo osoby 45805369, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, proti žalované ZEROFIELD CORP. , se sídlem v Belize City, Regent Street 23, Belize, registrační číslo 77539, zastoupené opatrovníkem T. D., advokátem, se sídlem XY, za účasti AUTOSPACE s. r. o. jako vedlejší účastnice na straně žalované, o určení neexistence pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 178 ICm 2932/2013 jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice AUTOSPACE s. r. o. , se sídlem v Praze 3, Prokopova 148/15, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 26116715, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 78 INS 27452/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. prosince 2016, č. j. 178 ICm 2932/2013, 103 VSPH 189/2016-136 (MSPH 78 INS 27452/2012), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 15. prosince 2015, č. j. 178 ICm 2932/2013-95 (MSPH 78 INS 27452/2012), určil, že žalovaná nemá za insolvenční dlužnicí pohledávku ve výši 310.901.100,38 Kč „tak, jak byla přihlášena do insolvenčního řízení“ vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 78 INS 27452/2012 (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) a o odměně opatrovníka žalované (výrok III.).
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Odvolací soud posuzoval dohodu označenou jako „Joint Venture Agreement“, uzavřenou mezi dlužnicí a žalovanou dne 5. srpna 2009, podle českého práva. Dovolatelka přitom závěr o aplikovatelnosti českého práva nenapadá a dovolacímu přezkumu jej neotevírá. Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož z označené dohody neplynou žádné závazky dlužnice, za jejichž porušení by byla povinna zaplatit žalované požadovanou smluvní pokutu, je přitom v souladu s výkladovými pravidly určenými §35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a §266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (obou ve znění účinném do 31. prosince 2013), a se zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (jenž je veřejnosti dostupný - stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu dále citovaná - na webových stránkách tohoto soudu; www.nsoud.cz ), a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84.
Namítá-li dovolatelka, že odvolací soud „nesprávně právně posoudil otázku, jaké náležitosti musí mít právní jednání soukromoprávních subjektů jakožto svobodný projev vůle, aby mohlo být považováno za ujednání o smluvní pokutě“, přehlíží, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu na vyřešení citované otázky ve smyslu §237 o. s. ř. nezávisí; odvolací soud se právní kvalifikací tvrzeného nároku z výše označené dohody nezabýval, neboť měl za to, že z ní nemohly pro neurčitost projevu vůle vzniknout žádné právní závazky.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí byl pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 19. září 2017
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu