ECLI:CZ:NS:2017:28.CDO.2553.2017.1
sp. zn. 28 Cdo 2553/2017-389
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce: TELFIN, a.s., IČO 25793781, se sídlem v Praze 3, Havlíčkovo nám. 189/2, zastoupeného JUDr. Davidem Černým, advokátem se sídlem v Praze 8, Nad Šutkou 1811/12, proti žalovanému J. T., O., zastoupenému JUDr. Zdeňkou Doležílkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě – Nové Bělé, Ovesná 356/7, o náhradě nákladů řízení , vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 C 348/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. prosince 2016, č. j. 11 Co 486/2016-373, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Žalobce napadl dovoláním v záhlaví označené usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2016, č. j. 30 C 348/2008-367, jímž mu bylo uloženo, aby České republice – Okresnímu soudu v Ostravě nahradil náklady řízení před soudem prvního stupně 55.314,23 Kč a náklady odvolacího řízení 5.995,59 Kč, tvořené odměnou a náhradou hotových výdajů ustanovené zástupkyně žalovaného z řad advokátů.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále i jen „o. s. ř.“), které je – se zřetelem na data zahájení řízení a vydání dovoláním napadeného rozhodnutí (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – rozhodné pro dovolací přezkum. Dovolání přitom, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť není přípustné.
Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí /usnesení/ vyjmenovaných v §238a o. s. ř.) je totiž třeba poměřovat hledisky uvedenými v §237 o. s. ř., z nichž však žádné naplněno není, neboť relevantní, dovolatelem vymezenou, otázku procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí, odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, přičemž Nejvyšší soud neshledal důvody k jejímu jinému právnímu posouzení.
Z obsahu dovolání lze dovodit, že dovolatel prostřednictvím argumentace, že je mu povinnost k náhradě totožných nákladů řízení ukládána k úhradě dvakrát, a to vůči dvěma různým subjektům, předestírá k řešení otázku, zda povinnost k náhradě hotových výdajů a odměny za zastupování úspěšnějšího účastníka ustanoveným advokátem lze podlehnuvšímu účastníkovi uložit k zaplacení ve prospěch státu. Mínil, odkazuje na nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 672/03, že se odvolací soud při řešení uvedené otázky procesního práva odchýlil od blíže neupřesněné ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně ohlašoval, že v daných souvislostech vymezená právní otázka nebyla dovolacím soudem dosud vyřešena.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi ovšem již dovodil, že v případech, kdy účastníka řízení zastupoval advokát, který mu byl ustanoven soudem podle ustanovení §30 o. s. ř., přizná soud (má-li takto zastoupený účastník právo na náhradu nákladů řízení) náhradu nákladů řízení tomuto účastníku. Požadavek ustanovení §149 odst. 2 o. s. ř. o tom, že ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, je povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování, se pak projeví v tom, že soud sice náhradu nákladů řízení (včetně náhrady hotových výdajů advokáta a odměny za zastupování) přizná zastupovanému účastníku, avšak povinnost k jejich zaplacení stanoví ve prospěch ("k rukám") státu; nezaplatí-li povinný náhradu nákladů řízení státu dobrovolně, může se stát domáhat (vlastním jménem) jejich zaplacení cestou výkonu rozhodnutí (exekuce); srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1997/2008, uveřejněného pod číslem 109/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudků téhož soudu ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1075/2008, a ze dne 11. 7. 2012, sp. zn. 21 Cdo 588/2011.
Odvolací soud, jenž, vycházeje z pravomocného rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 2. 2016, č. j. 11 Co 23/2016-338, jehož výroky II. a IV. bylo žalobci uloženo, aby v závislosti na výsledcích řízení (§142 odst. 2 o. s. ř.) nahradil žalovanému „k rukám“ České republiky – Okresního soudu v Ostravě (§149 odst. 2 o. s. ř.) náklady prvostupňového řízení v rozsahu 66 % a náklady odvolacího řízení v rozsahu 62 % s tím, že jejich výše bude určena samostatným usnesením, uzavřel, že žalobce je povinen nahradit citovaným rozhodnutím předvídané náklady řízení vynaložené na straně procesně úspěšnějšího žalovaného, spočívající v náhradě hotových výdajů a odměny jemu ustanovené advokátky, právě ve prospěch České republiky – Okresního soudu v Ostravě, se tedy od výše popsané rozhodovací praxe dovolacího soudu (od níž není důvodu se odklonit ani v projednávané věci) očividně neodchýlil. V situaci, kdy rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 2. 2016, č. j. 11 Co 23/2016-338, ve svých výrocích II. a IV. v souladu s ustanovením §149 odst. 2 o. s. ř. určuje platební místo, do kterého má být žalobcem poukázána náhrada nákladů řízení, totožně s dovoláním napadeným usnesením odvolacího soudu (Česká republika – Okresní soud v Ostravě), přitom náhrada nákladů řízení ani není žalobci ukládána ve prospěch dvou různých subjektů, jak je v dovolání nepřiléhavě argumentováno. Nález Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 672/03, na který poukazuje dovolatel, pak na posuzovaný případ nedopadá, neboť v projednávané věci na rozdíl od situace řešené označeným nálezem bylo v souladu s ustanovením §151 odst. 1, části věty před středníkem, o. s. ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení (co do základu) rozhodnuto, již rozsudkem, jímž se řízení končilo. Z uvedeného je tudíž zřejmé, že podané dovolání předpoklady přípustnosti ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. nenaplňuje.
Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz .
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. prosince 2017
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu